Csaplár: Postavení nároďáku? Katastrofa

„Ale pozor, zatím bych nejásal, že přijde změna, kterou očekáváme, a že to najednou poletí extra nahoru,“ varuje.

„Jsem na kole na Ještědu, přijeďte k baráku, za chvíli se tam sejdeme,“ hlásil Csaplár do telefonu. Auto Sportu v tu chvíli míjelo Turnov. Pak nám v ústrety vyšel usměvavý, vymydlený kouč. „Kde se couráte? Tak jdeme na to, ne,“ smál se.

Posadil se na koberec ve svém království - pracovně, jejíž vybavení by mu záviděl kterýkoli fotbalový kouč. Desítky knih o psychologii, o úspěšných válečnících, tisíce DVD se sestřihy zápasů, dvě obrovské LCD obrazovky, notebooky, počítače, videa, výukové brožury. „Tady mám zrovna jednu s názvem Holandská fotbalová škola. Fantastická věc. Je z roku 1994,“ chlubí se. V českých podmínkách nic srovnatelného nevyšlo dodnes...

Pokud nepřijde s valnou hromadou zásadní změna, dovedete si představit, kam to povede dál?
„Pozor, já bych zatím ani nejásal, že přijde změna, kterou očekáváme, a že to poletí extra nahoru. Bude zvolený Ivan Hašek, to je pravděpodobné. Pokud zjistí, že ve výkonném výboru bude osm jeho lidí, pak lze o změně hovořit. Ale pokud jen tři, tak pokud je chytrý, okamžitě odstoupí. Protože nebude mít šanci nic změnit. A zůstanou tam dál tihle lidi, zvolí si svého předsedu a budou to dělat po svém...“

Bavme se o tom, že Hašek vyhraje. V jeho týmu jsou například bývalí špičkoví reprezentanti Poborský a Šmicer. Jsou zárukou úspěšné reformy?
„Jde o to najít harmonii mezi lidmi loajálními, mediálními a mezi lidmi, kteří změny opravdu udělají. Kteří vědí, jak na to. Ostatně, všechno je skvěle popsané v této knize.“ (vstává a ukazuje publikaci, jejímž autorem je šéf psychologie na Harvardské univerzitě)

Jesef Csaplár

Narozen: 29. října 1962 Místo narození: Ostrov nad Ohří Vzdělání: SPŠ, FTVS - nejvyšší trenérská licence Trenérská kariéra: UD Příbram - mládež (1986-96), Dukla Praha, Dukla Příbram, Marila Příbram (1996-2001), Liberec (2001-2003), Slavia Praha (2004-2005), Panionios Atény (2005), Wisla Plock (2005-2007), Viktoria Žižkov (2008) Úspěchy: s Libercem mistr ligy a účastník čtvrtfinále Poháru UEFA (2001-2002), vítěz Polského poháru a Superpoháru (2006)

Povídejte.
„Pokud chcete vybudovat něco na zdravých základech, musíte zvládat čtyři základní otázky. Za prvé - vědět co. Tedy jaký fotbal chceme hrát. Druhá otázka zní - vědět jak. Dalším kritériem je - vědět proč. Proč jít touhle cestou a ne jinou. A poslední je zpětná vazba. Pokud to převedu do lidštiny, každá firma by měla disponovat třemi typy lidí. Vizionářem, stratégem a exekutivistou. Takže to, že o tom umím mluvit, je sice hezké, ale další otázkou je, jestli vím, jak to provést. Dělal jsem to už někdy, umím to postavit?“

Nejste tedy přesvědčen o tom, že Šmicer a Poborský mají fotbalu co nabídnout?
„Kdepak, právě naopak. Jsou to lidé, kteří mu můžou ohromně pomoci z mediálního hlediska. Je pozitivní, že jsou ekonomicky nezávislí. Lidé, kteří jsou populární, nekonfliktní, tomu můžou dát tvář. Otázka dalších věcí, vědět jak a proč, je diskutabilní. Ale tím vůbec nechci snižovat jejich kvality. Bude zásadní najít cestu mezi těmi třemi typy. Když budete mít jen vizionáře, neuděláte nic, stejně tak jen s exekutivisty.“

Mluvíme zatím jen o Ivanu Haškovi a změnách, které s ním můžou přijít. Jaký máte názor na jeho protikandidáta, pana Vinše? Byl vaším nadřízeným nedávno na Žižkově.
„Nezlobte se, neodpovím. Byl jsem s Viktorkou ve sporu, můj názor by mohl být považován za předpojatý.“

Prohlašuje, že chce profesionalizovat svaz, aby fungoval jako firma. Je to dobrá myšlenka?
„Vyjadřovat se k tomu opravdu nechci. Snad jedinou věc, kterou mi před časem řekl skaut Evertonu. Když pro někoho děláš, tak se podívej, co za ním stojí, co dokázal.“

Pokud opravdu přijde kýžená změna, jste přesvědčen, že ovlivní i práci klubů?
„Měla by, určitě. Příklady vždycky táhnou.“

Jejich majitelé najednou změní myšlení, není to utopie?
„Jasně, tohle nejde direktivně nařídit. To musí lidé, kteří fotbal dělají, platí a řídí, pochopit. Musí se obklopit lidmi, kteří jsou vzdělaní, něco za nimi stojí, jsou jazykově vybavení. Pak lze budovat fotbal. Jenže tohle by přece mělo být úplně přirozený. To, co říkám teď, jsem říkal před rokem, před dvěma. Můžu být klidně nazván prorokem.(usměje se) Nezmýlil jsem se v ničem. Jede to postupně do tunelu.“

Podle vás majitelé klubů nechtějí angažovat lidi vzdělané?
„Nevím. Aby to ale nevyznělo jako urážka trenérů, kteří tam teď jsou, tak to není. Jsou prostě věci, které člověku rozum nebere. Viz nedávný případ kouče Urbana. (pozn. - Bohemians Praha s ním neprodloužili smlouvu, byť klub vytáhl během krátké doby ze třetí ligy až mezi elitu a dokázal ho v ní udržet). Ať je jaký je, dosáhl určitého úspěchu, no a najednou... Člověk neví, co za tím je, třeba ekonomické vlivy, ale je přinejmenším divné, co se v českém fotbale děje. Erich Brabec - divný. Karel Večeřa v Ostravě - divný. V Brně - divný. Věci, které se v zemích, jež vyhrávají Ligu mistrů, dějí absolutně minimálně. Nebo spíš vůbec ne.“

Co tím chcete říct?
„Základní gró, z mého pohledu, je, že fotbal má jako jakákoli fabrika svoji složku výrobní a prodejní. Tedy ty, co ho vyrábí, a ty, co ho prodávají. Jestli se bavíme o českém fotbale, musíme se dostat ke kořenům. A to je, že byla naprosto degradovaná výrobní složka. Absolutně. Jak po stránce trenérské, tzn. změny, zasahování do pravomocí, že se z trenéra stal, jak jsem před časem řekl, v uvozovkách tělocvikář. Rozhodnutí dělají lidé, kteří nejsou v první linii, ale chtějí to dělat zezadu. To je první sféra.“

A ta druhá, výrobní?
„Ta se týká trenérů mládeže. Tam je to obdobné. Jsou nuceni produkovat výsledky a výsledky. Což je naprosto nesmyslný. Vždyť jediný výsledek, který by pro trenéra mládeže jakéhokoli klubu měl být, je ten, kolik vyprodukuje hráčů ve dvaceti, devatenácti letech pro evropský fotbal, pro reprezentaci. Ne kolik nasbírá titulů, kolik bodů. To je totální degradace výrobní složky. A další je materiální vybavení, hřiště, pomůcky, osvěta, DVD a tak. A pozor, bavíme se o věci, kterou nemusíme vymýšlet. Naprosto famózně se s tím popasovali Němci. Produkovali před lety ten jejich těžkopádný, kondiční fotbal a teď se na ně podívejte, hrají senzačně. Což bylo před časem nemyslitelné.“

Proč tam to jde a v Česku ne?
„Moudřejší lidé, moudřejší vedení. Vezmu na to jeden příklad - Slavii. Můj pohled je ten, že Slavia je tam kde je díky svému vedení. Může dělat chyby, ale je schopné a kvalitní. Vezměte si, kolik bylo ve Slavii za předešlého vedení trenérů a byli vyhozeni. Se změnou přišla potřebná kontinuita. Můžu být hrdý na to, že jsem se na téhle změně, s hráčskou generací Bejblů a Kuků, výrazně podílel. Že jsme byli u zrodu nové Slavie. Na tomto případě říkám, že pokud se toto nezmění, nemá nikdo šanci.“

Slavie by tedy měla sloužit jako mustr?
„V českých podmínkách a do určité úrovně ano.“

Konkrétně, co je ve Slavii ještě dobře?
„Důvěra v trenéra, vystupování na veřejnosti, i když třeba všichni vědí, že v zákulisí je to jinak. Dále uvážená ekonomika, žádná ukvapená rozhodnutí. Vždyť kolik trenérů by přežilo loňskou porážku od Žižkova 0:3? Kdy Slavia definitivně přišla o několikabodový náskok, při všech těch milionových nákupech. Klobouk dolů před tím, že to její vedení ustálo.“

Ale ani ona nedokázala prorazit v Evropě.
„Ano. Ať chceme nebo ne, česká liga se hraje proto, abyste se dostali do evropských pohárů, abyste se v Evropě ukázal. Jak po stránce sportovní, prestižní, tak ekonomické. A Slavia zatím český krok udělala, ten evropský zatím bohužel vůbec. I přestože se dostala do základní skupiny Ligy mistrů, herní výkonnostní rozdíl oproti většině soupeřů byl ohromný. Prostě se za posledních sedm let žádnému českému týmu nepodařilo dostat se na kvalitativní hru, jakou před lety předváděla za trenéra Hřebíka Sparta v Lize mistrů a Liberec v Poháru UEFA. Od té doby se propad stále prohlubuje. Výsledkový i výkonnostní.“

Zdůvodňuje se to tím, že odchází čím dál víc mladých hráčů do zahraničí.
„Tenhle argument neberu, primární roli nehraje. Z jednoho důvodu. Nemá teď vůbec smysl srovnávat nás se Španěly, Němci, i když přes sedmi lety byly Sparta s Libercem schopné tyto soupeře vyřadit. I tehdy ovšem hráči odcházeli. Takže i s těmi, co zůstanou, lze hrát odvážnější, kvalitnější, útočnější fotbal.“

V čem nám ujíždí vlak především?
„Zaostáváme jednoznačně v tempu hry. Takové to nahoru - dolů. To máte, jako když se někdo učí řídit auto. Vrchol je, když mu dáte silné auto a pošlete ho do Istanbulu, ať se učí v tom obrovském šrumci. Naše kluby jsou ovšem v roli řidiče, který se učí jezdit v okresních městech a to ještě o víkendu. A jen proto, že do většího šrumce ho nepustíme. Protože je to na nás příliš velké riziko, tak šoféra tlačíme, aby jezdil po okreskách. Bohužel. Ano, body chci také dělat, ale nepokazím přitom fotbal. Chci hrát, střílet a bavit lidi.“

Přemýšlí takhle v Česku alespoň zlomek majitelů?
„Nevím... Řeknu to jinak. Pokud takhle nebude nikdo přemýšlet, půjde fotbal u nás pořád dolů. Pokud zvolíme filozofi i: hlavně neudělat chybu, nedostat hlavně gól, být v bloku, bránit... pokud tohle nezměníme, nemáme šanci. Ještě daleko hlubší problém je v tom, že my tenhle nesmysl, s odpuštěním sr..ku, učíme hrát dorostence a žáky. To je průser. Když se bavíte s těmi trenéry, skončíme u v uvozovkách moudrého vedení klubu. Jenom slyší - musíte se zachránit, jak to, že máte tak málo bodů. A ukážou jim tabulku. Když jsem dělal před lety šéftrenéra mládeže v Příbrami, odpovídal jsem, že tabulky mě vůbec nezajímají. Že mě zajímá to, když se na kluky podívám, jestli umějí obejít protihráče, jak jsou agresivní a odolní, týmoví. A dostáváme se zase k těm kořenům, k té filozofi i.“

...a k „moudrým“ majitelům.
„A jejich poradcům. Tam je zakopaný pes. Není v trenérech. Trenér, to je jediná nehájitelná osoba v českém fotbale. Ten je pro všechny blbec. Pro diváky, ve většině případů i pro média, pro majitele. Já když budu majitelem klubu, zapomeňte na to, že trenér bude produkovat takovýhle fotbal. Trenérům musím zajistit vzdělání, posílat je dvakrát do roka na školení do srovnatelných zahraničních klubů, musím je donutit, aby se sebevzdělávali, aby ovládali aspoň dva světové jazyky. Tak lze udělat podhoubí, že trenéři mládeže budou mít zajištěné studovny, aby sledovali moderní trendy. Takhle byl nastavený projekt Žižkov.(pozn. - Csaplár tam nastoupil loni na podzim s cílem prosadit výše uvedené věci, po pár kolech byl ale odvolán) A jak říkám, v rozpočtu klubu to jsou drobné položky.“

Fotbalový klub se dá přirovnat k soukromé firmě. A ta si podobné fungování nemůže dovolit.
„Přesně tak. Je opravdu šílené, že v každém jiném oboru jsou věci, o kterých jsem mluvil, samozřejmé. Jestli jsem zahradník, tak vím, že pokud nebudu opečovávat mladé stromky, tak nikdy nebudu mít super strom a ovoce. Jestli udělám špatný základ baráku, tak mi spadne. Pokud automobilky přestanou inovovat, je s nimi konec. Každému to je jasné, jenom mám pocit, že v českém fotbale to není jasné skoro nikomu.“ (hořce se usměje).

Fungovala vůbec někdy v českém fotbale správná filozofie?
„Fungovala. Spartě i Liberci přinesla úspěchy.“

Myslím ve větším měřítku jako třeba v Německu...
„Byl jsem moc spokojený s obdobím, kdy si myslím, že to fungovalo, což byl čas po přelomu století. Fungoval nároďák, jednadvacítka, myslím, že i v klubech. Nevím, jestli mám popularizovat jméno Františka Chvalovského, kvůli kriminálu a tak, ale říkám, že pro mě to všechno stálo a padalo s ním. Podívejte se do Blšan. Spousta lidí jako on měla peníze a co po nich zůstalo? Nic. Po Chvalovském nádherný areál. On byl schopný, fotbal znal zevnitř. Ale navíc ho miloval. A byl to opravdu obchodník, který z principu věděl, že pokud nevyprodukuje dobře, tak dobře neprodá.“

Bod zlomu nastal s jeho odchodem?
„Ano. Když se vrátím do dnešního období, tak jsem přesvědčený, že změna je nutná, absolutní. Nejen na postu předsedy. Teď už snad každému dochází, že jde o změnu zásadní, změnu kompletního výkonného výboru. Fandím jí, je to jediná možná záchrana.“

Není už mírně po dvanácté?
„ N e v í m , k tomu mi chybí ekonomické informace. Ale fotbalově se to kolem dvanácté pohybuje. Loňské 28. místo v evropském koeficientu, postavení nároďáku a hlavně způsob hry považuju za katastrofu.“

Argumentuje se tím, že poslední roky byly z hlediska nároďáku úspěšné...
„Na to já říkám, že to bylo období, kdy se jen sklízelo. Kdy se vůbec neselo a neobhospodařovalo. Vulgárně řečeno, jen se dojilo, dojilo a dojilo.“

Považujete úspěchy za dílo Chvalovského?
„Absolutně. Víte, on také v devadesátém šestém sklidil (stříbro na EURO v Anglii), ovšem pořád to šlo dál. Zasel, staral se a sklízel. Neměl problém angažovat Dušana Fitzela a jiné odborníky. Zkrátka byla tam taková ta harmonie.“

Jaká?
„Vedle sebe musíte mít lidi loajální, ale zároveň i profíky. Spíš aby převažovali profíci. Pokud máte jen loajální a zároveň neschopný, tak vám barák spadne. Ano, byli jsme na třech mistrovstvích v řadě, to je nesporný úspěch, pak stříbro dvacítky, další nesporný úspěch. Bylo ale jasný, že to půjde dolů. Pokud to je totiž nastavené jen na výsledek, bez ohledu na kvalitu hry, tak vás to dožene vždycky. A pozor, nevidím v dorostu zlepšení.“

Vidíte stav mládeže černě?
„Abych zase nevypadal jako velký skeptik. Musím se přiznat, že jsem viděl jeden dorostenecký zápas. Zjistil jsem, že to jde i v našem fotbale, byl to fotbal par excellence. S českým trenérem, s českými hráči, v českých podmínkách. Jde o to, co se s tím stane dál. Jak dlouho to ti lidé budou trenérovi umožňovat. Co se stane s hráči, až na ně přijdou agentské vlivy a pak ty přirozené jako holky a alkohol.“

Máme dostatek talentů?
„Chodím často na žákovské zápasy, mám tak pro české fanoušky pozitivní zprávu: nemusíme zoufat. Talentovaných kluků kolem 11, 12 let máme mraky. Opravdu mraky. Ale když je tímhle přístupem semeleme, tedy dorosteneckou ligou a béčkama, tak z nich úspěšně uděláme fotbalové invalidy. Není to o tom, že by se ve světě rodila spousta terminátorů a u nás méně. Ne, je jich tady dost. Když to zjednoduším, ve starších žácích kluci často slyší: zastav se, neudělej chybu a tak. Jo, a vůbec nejkrásnější hláška je: nehraj si na fotbalistu! Proboha, na co si má hrát? Vždyť to celý život dělá. To jsou věci, kdy zůstává rozum stát. Ale bacha, to nejsou výjimky. Jsou to věci generální, které převažují.“

V jakém stadiu je podle vás český fotbal v tuto chvíli?
„Těžko říct. Před rokem jsem konstatoval, že stav pacienta se nezlepšil, naopak se zhoršil. A tentokrát musí říct, že zatímco předtím jsme se mohli ohánět výsledky, teď už ničím. Výsledky, kvalita a modernost hry, to je setrvalý stav. Tedy volný pád. Produkujeme nekoukatelný, nemoderní fotbal.“

Mluvil jste pochvalně o Němcích. Jste optimista, že to dokážeme i v Česku?
„Schopný lidi na to máme. Ty, kteří hodně vědí a jsou i jazykově vybavení. Stejně tak máme šikovné fotbalisty. Druhá věc je, jak to vzali Němci. A tady mám jedinou výtku ke Karlu Brücknerovi. Kdyby se v době, kdy s nároďákem předváděl fantastický, útočný, moderní fotbal, s hráči sbalil a jeli jej popularizovat... V té době na to bylo všechno, peníze i podpora. Kdyby tehdy provedli tu generálku, inovaci českého fotbalu, byli jsme mnohem dál. To byl okamžik, kdy se to mělo chytit. Pokud toho nyní nebudeme schopní, tak se připravte, že vítězství 1:0 nad Maltou bude v příštích dobách cenné.“

Zmínil jste přípravný duel s Maltou. Jak jste jej hodnotil?
„Bylo to nesmyslné, nedůstojné. Když jsem viděl zápas a všechno, co se kolem dělo... Třeba způsob volby trenéra, což není vůbec namířeno proti Frantovi Strakovi. Vzpomněl jsem si na jeden italský film. Jmenoval se: Ach bože, jak hluboko jsem klesla.“