Karol Marko: Faul je, když teče krev

Angažmá v Příbrami je jeho premiérovou štací mezi českou prvoligovou elitou. Proč si ho Středočeši vybrali? „Karola znám delší dobu, líbí se mi jeho názory na fotbal. Proto jsem mu dal šanci," prohlásil o něm Jaroslav Starka, šéf klubu.

Je vám třiačtyřicet let, ovšem už jste prošel celou řadou klubů. Trénoval jste na Slovensku, v Česku, v Polsku a dokonce v Mexiku. Vy asi nebudete pecivál, že?
„To asi ne. (úsměv) Vždy jsem rád cestoval. A když si vezmete za ženu cizinku, znamená to, že trávíte na cestách opravdu dost času. Je to zajímavý život. Člověk pozná jinou kulturu, získá pokoru. A přehodnotí životní hodnoty. Na věci se začne dívat jinýma očima. Víte, já jsem viděl hodně. Potkal jsem lidi, kteří jsou velmi chudí. Tak chudí, že si to ani neumíte představit. Spousta z těchto lidí se stala mými kamarády. Já se řídím jedním příslovím: Málo poznání velkou pýchu plodí."

Na tom něco bude...
„Četl jsem zajímavou věc. My Evropané si myslíme, že když máme splachovací záchod, tak jsme kulturní. Ale to není pravda."

Jistě čerpáte hlavně ze svého pobytu v Mexiku. Jak jste se tam dostal?
„Moje manželka je z Bolívie a v Česku studovala. Její matka pochází z Moravy, otec je Bolivijec a oba žijí už asi pětatřicet let v Mexiku. Žena mi dala šanci, abych poznal jihoamerickou kulturu. Díky ní jsem se taky naučil španělsky. Naše dcera v Mexiku rok studovala na gymnáziu. A já jsem tam šel s nimi s tou podmínkou, že budu někde trénovat."

Prozraďte, jak se balí exotická slečna z Bolívie...
„Tak normálně. (úsměv) Potkali jsme se v Rožnově pod Radhoštěm."

Předpokládám, že v tamním skanzenu.
„Přesně tak. Najednou jsem spatřil pěknou tmavou kočku. Samozřejmě jsem netušil, odkud pochází. Ale slovo dalo slovo a nakonec jsme se vzali. V komunikaci nebyl problém. Ona už tehdy mluvila dobře česky."

Co vám dalo roční angažmá v mexickém Acapulku?
„Trénoval jsem ve třetí lize a byla to velmi užitečná zkušenost. V týmu byli hodně chudí kluci. Tak chudí, že neměli peníze na autobus a jezdili na tréninky třeba osm kilometrů na kole. Každý den. Ovšem trénovali s obrovskou chutí. Techniku měli od přírody. Jenom byli trošku živelní. Člověk si musel uvědomit, že nemůže změnit sto milionů lidí. Musí se přizpůsobit. A snažit se okolí obohatit něčím svým. Prostě nalézt kompromis. S tím týmem jsme postoupili do play off . Bylo to fajn. Za rodiči mé ženy jezdíme každou zimu."

Jaký je mexický fotbalista?
„Porážku tam hráči neberou tak tragicky jako u nás. Jsou smutní a naštvaní, ale hned se těší na další utkání. Prožívají stres jinak než my. Taky hodně filmovali. To je jejich typická vlastnost. Takže jsem jim jednou řekl, že faul je pouze tehdy, když teče krev. Tahle formulka se pak se mnou táhla."

V Mexiku je vysoká kriminalita. Měl jste někdy strach?
„Neměl. A to proto, že jsem se po té zemi pohyboval. Klidně i v noci. Důležité bylo, že jsem uměl jazyk. Když mě někdo oslovil, odpověděl jsem mu španělsky. Dotyčný pochopil, že se orientuju. Nikdy se mi nic nestalo."

Existují pravidla, jak se vyhnout potížím?
„Musíte se oblékat normálně, nepřitahovat pozornost. Já šperky stejně nenosím. Je třeba vědět, kde jíst, kolik vytáhnout peněz a jak."

Povězte, jaký existuje fígl pro „bezpečné" vytažení peněz?
„Peníze mám v několika kapsách. A ty, které chci použít, jsou jen drobné. Musíte je mít předem nachystané. Je to holt třetí svět, který má svá specifi ka. Když jste tolerantní, můžete v něm fungovat."

Poznal jste zblízka obrovské Mexico City. Jak na vás zapůsobila metropole?

„Město má s okolím třicet milionů obyvatel a jezdí v něm pět milionů aut. Pravidlo pravé ruky tam neplatí. Ale já tam normálně řídím a nemám problémy. A to proto, že znám jejich mentalitu. Když si chcete najít cestu k domácím, tak si ji najdete. Jsem přirozený typ člověka. Netvrdím tam, že u nás je to jiné, lepší. Ne, tak to nejde. Je třeba se přizpůsobit. Mexičané jsou příjemní a ohromně hrdí. Snad nejvíc na světě. Takovou hrdost jsem u jiného národa neviděl. Chutná mi i tamní strava."

Archív • TASR

Nikdy jste v autě neboural?
„Jen jednou. Když narazíte zezadu do jiného auta, říkají tomu pusinka. Jednu takovou maličkou nehodu jsem způsobil. Lidé ze druhého auta vystoupili a smáli se. Přišel policajt, dal jsem mu úplatek a bylo to vyřízené."

Úplatek?
„Tam je to běžné."

Chtěl byste tam žít?
„Někdy před sedmi lety jsme postavili dům na okraji Bratislavy. Manželce se tam hrozně líbí, je do toho prostředí úplně zamilovaná. Každý rok jí říkám, že bych chtěl žít v Itálii. Už ji lámu, aby se stěhovala se mnou za prací. V Jihlavě jsem byl sám a teď v Příbrami taky začínám. Snad ji přesvědčím, ať přijede."

Vy jste obdivovatel italského fotbalu, že?
„Dá se to tak říct. Italská fotbalová kultura je mi nejbližší. Jezdím tam na stáže. Od rána do večera sleduji, jak tým pracuje. Dvakrát jsem byl u trenéra Spallettiho v Udine. Pak v Chievu, když tam trénoval Del Neri. Anebo ve Veroně. Mám tam výborné kamarády. Třeba kondičního trenéra u Spallettiho, který byl loni vyhlášený jako nejlepší v Itálii. Nebo Miguela z Brescie, který připravoval Roberta Baggia. Hodně jsem se naučil i v Polsku, kde jsem trénoval Górnik Zabrze. Tyhle zkušenosti se snažím aplikovat při své práci v Česku."

Kde jste se naučil skvěle italsky?
„To vám povím. Když Itálie v roce 1982 vyhrála titul mistra světa, byl jsem fascinován. Od té doby jsem se začal sám učit italsky. Mám velmi rád historii starého Říma. Jeho legie byly tak organizované... (nadšeně) Už tehdy se projevila mentalita toho národa. A je vidět i na italském fotbale. Můj oblíbený klub je AS Řím."

Vy jste náročný kouč, že?
„Pan Jarolím ve Slavii ukázal, že to takhle jde. Říká se, že je tvrdý a tak dále. Ale to je přece normální. Výsledky mu dávají za pravdu. Víte, tady je hodně talentovaných hráčů. Ti kluci se ale musejí naučit pracovat ve vysoké intenzitě a náročnosti. Ano, jsem tvrdý. Ale zároveň se snažím být lidský. Hráče respektuji, ale musejí dodržovat dané mantinely. Svěřence nikdy neurážím a nekritizuju v médiích. Ovšem má kritika v kabině je velmi, velmi náročná."

Unesou ji mladíci z Příbrami?
„Mladý tým jsem měl i v Polsku. Ale v Příbrami jdou přece i staří kozáci. Huňa, Müller, Klesa, přijde Otepka. To je kostra mančaftu. A ti mladí jsou velice vitální a dynamičtí. To už dokázali. Nebude to jiná práce než jsem zvyklý."

Na co se mohou hráči těšit?
„Řeknu to takhle. Kdo přípravu přežije, bude dobře připravený. (úsměv) Mé tréninky jsou dost náročné. Ale nechci kluky strašit. Převzal jsem metody z Itálie, které jsou vyzkoušené. Konzultoval jsem je i se svými italskými přáteli."

Jak na vás působí kontroverzní majitel klubu Jaroslav Starka?
„Každý z nás má nějakou pověst. Já taky nejsem všem lidem příjemný. Dám na osobní zkušenost. Ne na to, co někde slyším. Nabídka od Příbrami přišla už před koncem minulé sezony. Oslovilo mě to. Zapůsobil šestý smysl. Člověk vycítí, že by to mohlo být ono. Můj dobrý kamarád je Brazilec Fabio Gomes, který tam hrál. A na Starku neřekl jediné křivé slovo."

Jaroslav Starka • Pavel Mazáč

Takže spolu vyjdete?
„Starka je člověk, který fotbalem žije a budí respekt. Zároveň si myslím, že umí být i partner. A to je pro mě důležité. Jarda řekl do novin, že chce vyhrát všechno. Což je přirozené. I trenér chce vyhrát každý zápas. Podstatné bude mužstvo kvalitně připravit a dobře odstartovat. Cíl ovšem musí být realistický. V případě Jihlavy to byl postup do první ligy. To se nakonec nepovedlo, což mě mrzí. Příbram podle mě má na to, aby hrála kolem desátého místa. Musíme vzít do úvahy kvalitu soupeřů. Hrát se ale dá s každým. Je třeba si uvědomit, že fotbal byl vymyšlený jako útočný sport, nikoliv obranný. Takže se pokusíme hrát ofenzivně. Otázkou je, do jaké míry budou hráči schopni mé představy naplnit. Musím poznat, čeho je ten tým schopen."

V nejvyšší české soutěži jste ještě nepůsobil. Je to nová výzva?
„Hlavně mám velmi dobrý pocit z klubu. A těším se na to, jak budu spolupracovat s panem Varadínem, který byl s Trnavou pětinásobným mistrem Československa. Trénoval mě a já jsem mu pak dělal asistenta. Už jsem jej chtěl do Jihlavy, ale nebylo mi to umožněno. Až v Příbrami to konečně vyšlo."