Nejprve lékaři zjistili, že má zvětšená játra a slezinu. Pak si přetrhl zkřížené vazy v koleně a musel na jejich plastiku. Sparťanský záložník Jiří Kladrubský poznal smutné fotbalové jaro.
Ale stihl i jednu příjemnou událost, na začátku června se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Terezou. Teď se Kladrubský chystá na návrat k fotbalu.
Jiří Kladrubský • Foto Michal Beránek SPORT
Po operaci, kterou jste podstoupil na konci května, lékaři oznámili, že vám bude trvat tak půl roku, než se vrátíte na hřiště. „Hojí“ se vám poraněné koleno podle představ nebo léčba probíhá lépe, než se předpokládalo?
„Uzdravuju se rychleji. Po čtrnácti dnech po operaci mi vzali berle, abych mohl na nohu normálně šlapat a po dalším týdnu už jsem nemusel ani nosit ortézu. Hodně mi pomáhá rehabilitace ve Vysočanech u fyzioterapeuta Pavla Fuksy. Od pondělí do pátku tam chodím, starají se o mě vzorně a už skoro propnu koleno tak jako dřív.“
Co vám dělalo největší problémy?
„Dát nohu do roviny. Hned po operaci jsem začal koleno ohýbat, sice jsem někdy skoro brečel bolestí, ale snažil jsem se to rozcvičit. Už jsem myslel, že je to skoro v pohodě, ale pořád jsem nohu nenapnul, zůstávala mírně pokrčená. Ovšem ve Vysočanech si mě vzali poctivě do péče a za tři týdny jsme to úplně rozhýbali.“
Už tedy smíte koleno zatěžovat?
„Jezdím na kole, teda ne že bych ho nějak strhal... Chvíli mi trvalo, než jsem to úplně prošlápl. Ale zaplať pánbůh za to! Jsem rád, že můžu aspoň něco dělat.“
Zmínil jste se, že léčba probíhá lépe, než doktoři čekali. Bavili jste se už o případném návratu?
„Za dva týdny bych měl začít běhat, pak ještě záleží na tom, jak dlouho bude trvat, než noha zase zesílí. Když všechno půjde ideálně, mohl bych odteď za dva měsíce hrát zápas.“
To by znamenalo čtyři měsíce po operaci.
„Přesně tak, ale všechno budeme konzultovat jak s panem Fuksou, tak se sparťanským doktorem Váchalem. Oni rozhodnou, jestli to budeme zkoušet, nebo počkáme až na jaro. Já si přeju, aby to vyšlo už na podzim, strašně se na fotbal těším. Na tréninky, do kabiny, hrozně mi to chybí.“
Zůstává operovaná noha výrazně slabší?
„Lepší se to. Ale čtyři dny po tom zákroku jsem se podíval na stehno a zdálo se mi, že tam nemám žádný svaly. Všechno zmizelo. Navíc jsem pár dní po operaci stoupl na váhu a měl o deset kilo míň. Když jsem začínal koleno rozhýbávat, obvod stehna byl o pět centimetrů menší, ale už ty svaly zase nabírám zpátky. A do původní váhy mi chybí pět kilo.“
To jste ztratil deset kilogramů jen ve svalech?
„Z části jo. Ale zároveň jsem po operaci skoro nejedl, koleno bolelo a já neměl na nic chuť.“
Vracel jste se ještě k tomu zápasu s Bohemians Praha, v němž se vám úraz stal?
„Vzpomínám si pořád na ten zvuk, když jsem dopadl na koleno a křuplo v tom. Noha se mi zlomila dovnitř a já cítil ukrutnou bolest. Hned jsem si říkal: To je konec.“
Bral jste to jako souhru okolností nebo vás zpětně napadlo, že jste něco v tom hlavičkovém souboji udělal špatně?
„Týden předtím jsme hráli Pohár ČMFS s Teplicemi. A já tam měl jeden stejný souboj jenom s tím rozdílem, že jsem po něm dopadl rovně. Jenže při zápase s Bohemians Praha jsem se ve vzduchu roztočil a padl na tu nohu tak blbě. Ale to se nedá nic dělat, takových soubojů jsou ve fotbale mraky.“
Vy jste prý už před tím na jaře nebyl úplně v pořádku, jen o tom vy ani nikdo ze Sparty nechtěl hovořit. Můžete o těch vašich problémech teď zpětně prozradit víc?
„Po zápase s Brnem jsem měl naražená žebra. Poslali mě s tím na vyšetření a to zjistilo, že mám zvětšený játra a slezinu, ale nevědělo se pořádně proč. Doktoři říkali, že jsem se musel nakazit něčím v zahraničí, že to určitě nemám z Čech. Napadlo mě, jestli jsem něco špatného nesnědl v Hongkongu, kde jsme byli v zimě se Spartou na soustředění.“
Zjistili lékaři původ té nákazy?
„Chodil jsem na různé odběry krve, ale asi se přesně nedá vypátrat, kde jsem se nakazil. Měl jsem prostě něco špatného v těle.“
Jak se to na vás projevovalo?
„Celé jaro jsem cítil mnohem větší únavu. Dřív mi po zápase stačily dva dny, abych byl v pohodě, ale najednou se ta únava táhla od neděle do čtvrtka. A pořád to nebylo ono. Pamatuju si, jak jsme hráli odvetu semifinále Poháru v Teplicích, a já v den zápasu psal přítelkyni, že jsem strašně unavenej.“
Čtyři dny po tom jste nastoupil k zápasu s Bohemians Praha...
„No právě, tenkrát v těch Teplicích mi přítelkyně odpovídala: Neboj, to vydržíš, za dva týdny je po sezoně. A já si o čtyři dny později urval křížák.“
Napadlo vás, že by ty vaše předchozí problémy mohly s tím zraněním kolena souviset?
„Asi není ideální, když jdete do každého utkání s únavou. Navíc někdy jsem dostával před zápasy i něco proti bolesti kvůli těm žebrům. Takže možná všechno se vším trochu souvisí.“
Na jaře jste odehrál skoro všechny zápasy, do zranění jste nechyběl téměř ani minutu. Nebylo lepší, abyste nějaké utkání vynechal, když odběry v krvi ukazovaly, že nejste fit?
„Trenér Chovanec za mnou přišel a říkal mi: Pokud budeš unavenej, budeš víc odpočívat. Ale já k tomu nechtěl takhle přistupovat kvůli jiným hráčům.“
Tomu úplně nerozumím.
„Přijdete do kabiny a vidíte, že každého něco bolí. Tomáš Řepka, Patrik Berger, Marek Kulič... Všichni měli ke konci sezony nějaké zdravotní problémy, ale všichni se snažili jet naplno. A já bych si šel na čtyři dny lehnout a pak nastoupil k zápasu? To ne, takový nejsem.“
Ale napadlo vás teď, že kdybyste si na jaře skutečně někdy víc odpočinul a pár zápasů vynechal, že byste si koleno třeba nezranil?
„Možná se to nemuselo stát. Ale stalo se a nic se na tom už nedá změnit.“
Podařilo se lékařům aspoň ty problémy s játry a slezinou vyřešit?
„Postupně se to nějak srovnalo. Játra a slezina se zase dostaly do normálu. Teď se cítím dobře, ale až začnu zase naplno trénovat, ještě mi určitě budou dělat nějaký testy.“
Na jaro byste asi kvůli zdravotním problémům raději zapomněl, že?
„Po týhle stránce to fakt bylo špatný.“
Ovšem na jednu mimofotbalovou věc z jara určitě nezapomenete. Začátkem června jste se oženil.
„Přesně tak.“
Operaci jste podstoupil 28. května a na 6. června byla naplánovaná svatba. Neobával jste se, zda to tak brzy po zákroku zvládnete?
„Bývalý spoluhráč z Budějovic David Horejš, který měl to samé zranění, mi říkal, ať to odložíme. Ale já jsem nechtěl, všechno jsme dopředu dlouze domlouvali. Tvrdil jsem, že to vydržím, jenže on mě varoval, že mě to bude bolet.“
Měl pravdu?
„Měl. Ty první dny po operaci jsem ležel doma v Českých Budějovicích a každou chvíli jsem jezdil k Martinu Heldovi (lékař českobudějovického Dynama – pozn. red.) na punkci, protože koleno pořád natékalo. Nakonec mi z něho tahal krev i přímo na svatební hostině.“
Prosím?
„Pozval jsem ho, aby se večer přijel do Vráže, kde jsme svatbu měli, podívat. A David Horejš, který tam byl také, Martinovi zavolal, ať si s sebou raději vezme cajk. Ráno jsem sice dostal prášky proti bolesti, abych se na tu nohu vůbec postavil. Protože nejhorší bylo, když jsem slezl z postele a koleno se prokrvilo. Jenže večer už ty prášky moc nezabíraly.“
Takže vám dělali punkci uprostřed hostiny?
„Přesně tak. Vždycky mi to pomohlo, i tenkrát se mi ulevilo. Přitom já nesnáším jehly, strašně se jich bojím, ale při těch punkcích jsem se na injekci skoro až těšil.“
Dokázal jste vůbec ze svatby něco mít? Nezkazily vám to ty bolesti?
„Ne, vůbec. Svatba byla super, jsem rád, že jsem ji neodložil. Jenom při svatebním obědě jsem trochu trpěl, musel jsem si nohu podložit, abych ji měl nahoře. To pomáhalo.“
Nebylo tedy jednodušší posunout termín operace až na dobu po svatbě?
„Ptal jsem se na to, ale říkali mi, že je třeba, abych měl ten zákrok co nejdřív za sebou. Já jsem to respektoval a sám jsem věděl, že čím dřív na operaci půjdu, tím dřív se vrátím.“
Jak taková svatba s čerstvou plastikou zkřížených vazů vypadá?
„Tak hlavně na ni jdete o berlích... Oddávající, fotograf i personál z restaurace, kde byla hostina, mi říkali, že ženicha s berlemi ještě nezažili. Musel jsem si jít odpoledne na dvě hodiny lehnout, aby si noha trochu odpočinula. Byl jsem tak unavený, že jsem na chvíli usnul a pak jsem se na hostinu vrátil.“
Vy jste se během vlastní svatby natáhl?
„Já jsem musel, byl jsem úplně bledej, noha bolela.
Dokázal jste vyzvat nevěstu k tanci?
„Tancoval jsem během večera několikrát, ale nebyl to úplně klasickej tanec. Měl jsem tam připravené takové lehátko, Martin Vozábal a Jarda Černý mě vždycky dovezli doprostřed parketu a tam jsem vleže tancoval.“ (směje se)
Tak to jste se při tom ani moc nenadřel...
„To je fakt. Vždycky mě pár lidí čaplo, strčilo na tom lehátku doprostřed parketu a ostatní kolem mě tancovali.“
Mohl jste pít alkohol?
„Ne, bral jsem různé prášky, to koleno dost bolelo. Vlastně jsem si dal jenom přípitek a jednu štamprli. To bylo všechno. Ale nevadilo mi to, svatba se mi líbila.“
