Klidně zůstanu jako trojka, překvapil Vaniak
Z běžecké stopy prchnul jako první a mířil zpět do hotelu. „Měl jsem jen poloviční nálož,“ usmíval se veterán Martin Vaniak, devětatřicetiletý brankář pražské Slavie. Očekávalo se, že v létě kariéru ukončí. Jenže on má jiné plány. „Jako trojka bych ještě jednu sezonu zůstal,“ překvapil.
Jak vám to na běžkách šlo?
„Stál jsem na nich asi po sedmi letech. Technika mi tedy chybí. Ovšem to, co jsem měl zajet na svůj tep, jsem jel, takže mi to vyhovovalo. Ovšem byly tam i pády, to přiznávám.“
Proč jste se po tolika letech rozhodl jít na lyže?
„Zaprvé už nebylo místo na spinningu a za druhé už to beru jako důchodce.“
Jak to myslíte?
„Tak, že příroda je pro starší lidi lepší, než být zavřený někde v malém prostoru. Já se u toho také kochám krajinou. I když nyní jsem se stihl kochat jen během prvního kola, to druhé už bylo těžší. To už jsem popadal dech. Kochat se ale dá jen z kopce, do kopce jsem toho měl plné zuby. Mám lyže na klasiku a na nich to do kopce jen šlapete.“
Šel jste na lyže také proto, že je to vaše poslední příprava a tedy poslední příležitost?
„Asi také. Chtěl jsem vědět, jestli to stále umím a jestli má smysl jít na běžky a jet rekreačně, když ukončím kariéru. Je to totiž zřejmě moje poslední zimní soustředění.“
Řekl jste „zřejmě“. Myslel jsem si, že kariéru po sezoně ukončíte zcela určitě. Jak to tedy je?
„Takhle, přestupovat už nikam nebudu. Pokud mi Slavia nabídne smlouvu, že bych byl třeba třetí gólman s tím, že bych v budoucnu pomáhal trénovat mládež, tak by to šlo. Ale teprve se to bude řešit. Jsme tady teď čtyři gólmani a někdo bude muset odejít na hostování. Nevím, jestli to nebudu já.“
A vy byste někam šel?
„Abych řekl pravdu, tak ne. Ovšem kdyby mi řekli, že musím, tak bych šel.“
A neukončil byste v tom případě raději kariéru?
„Ne, to určitě ne. Když mě někam pošlou, půjdu. Ale nepopírám, že už se mi nikam nechce.“
Řekl jste, že byste v létě zůstal i jako trojka. To by vás bavilo?
„Pokud by mi vedení dalo nabídku, tak bych zůstal a nevadilo by mi to. Mně totiž nevadí trénink, v něm stíhám bez problémů.“
A co motivace, když byste věděl, že do hry nezasáhnete?
„Já už nepotřebuju hledat motivaci. Mně jde o to, abych svými zkušenostmi v tréninku pomohl těm mladším brankářům. Jsem takový koordinátor. Veterán v pozadí. Chtěl bych se trénování v budoucnosti věnovat. Pomáhat buď v áčku, a když bude čas, tak i mládeži.“
Co když se pro vás bude v létě rýsovat pozice dvojky? Vzal byste to?
„To se dá vyloučit. Je tady Romanovs, Diviš a talentovaný Hanuš. Takže na mě řada nevyjde. Ovšem pokud by mi trenér Jarolím řekl, abych někomu kryl z pozice dvojky záda, tak to budu respektovat.“
Pamatujete si, kdy jste během letní nebo zimní přípravy trénoval s vědomím, že se do branky stejně nedostanete?
„Víte, kdy to bylo? Když mě Sigma Olomouc vyřadila z kádru. Myslím, že to bylo v roce 1996. Byla to zimní příprava, přeřadili mě do béčka.“
Jaký je to po čtrnácti letech pocit?
„Teď už je to jiné. Kdybych měl třicet, beru to jinak. Svoje jsem si odchytal. Už nemám komu co dokazovat. Jsem rád, že jsem zdravý a že můžu mladým klukům něco ukázat. Jsou třeba tréninky, u kterých máme různé soutěže. Já mám soutěže rád. Mám radost z toho, když se postavím do branky a můžu kluky psychicky ničit. To je něco pro mě!“ (směje se)
Dobrá, nemáte tedy motivaci chytat dál?
„Řeknu vám to tak. Pro mě už je důležité jen trénování. Tady ve Slavii jsou jiní kvalitní gólmani a v celém Česku taky. Nevidím důvod, proč bych měl někam jít a někomu pomáhat. Ohledně chytání už je moje kariéra u konce.“
Nemáte tendenci si proto v přípravě ulevovat?
„Ne. Já to dělám pro sebe, když můžu, tak si dám, když nemůžu, tak si ulevím. Kluci teď měli čtyři okruhy a já jen dva. Gólmani přitom mají tři. Měl jsem toho tedy méně, ale nemyslím si, že se šetřím. Jsem rád, že ve svém věku pořád něco aktivně dělám a svoje tělo týrám.“
