Z Chotěboře je to do Ostravy více než tři sta kilometrů. Přesto při každém domácím zápase Baníku sedí na tribuně na Bazalech Martin Vydra, otec mladého útočníka Matěje. „Nemůžu uvěřit tomu, že kluk hraje o titul,“ prozrazuje dva dny před bitvou roku.
Malé městečko na Vysočině zalilo odpolední sluníčko. „Tady u těch hnědých vrat začal Matěj poprvé kopat do míče,“ ukazuje otec sedmnáctiletého klenotu místo na okraji chotěbořského sídliště. V neděli bude střílet na Matúše Kozáčika v brance Sparty...
Čekal jste, že bude Matěj jednou hrát o titul?
„Vůbec ne, o tom se nám ani nesnilo. Je to skoro jako z říše snů. Když začínal hrát fotbal, tak jsem si říkal, aby si zakopal aspoň divizi. Potom šel do Jihlavy, tak jsem si zase říkal aspoň druhou ligu. Ale že si ji zahraje v šestnácti a hned v sedmnácti první, to je opravdu neskutečné.“
Ostravský mladík Vydra (vlevo) se snaží obejít Gecova z Liberce • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Vypravíte se v neděli do Ostravy?
„Nemůžeme si to přeci nechat ujít. Zážitek jako hrom!“
Těšíte se na jeho souboje s Tomášem Řepkou?
„Hlavně aby se nic nestalo. Aby to oba ve zdraví přežili a Baník vyhrál. Řepka, to je zkušený hráč, ikona Sparty. Sice má občas ty svoje blikance, ale říká se, že mimo hřiště je to milionovej kluk. Já ho však osobně neznám.“
Fandili jste předtím Baníku?
„Ne, ne. U nás v rodině spíš Slavii. U Baníku jsme obdivovali jeho fanoušky a atmosféru na zápasech. Plánovali jsme, že se tam jednou určitě dojedeme podívat, ale je to strašně daleko. Teď ji asi zažijeme, poprvé bude vyprodáno. Mladej taky říkal, že když začnou křičet, má hned husí kůži. No a když ho já vidím nastupovat, to mám přímo puchýře. Až jsem se za něj bál.“
František Ševínský atakuje Matěje Vydru • Foto Michal Beránek (Sport)
Jezdíte na každý zápas?
„Snažíme se. Na domácích jsme byli pokaždé, potom v Teplicích, na Bohemce. Záleží taky na práci. Ale vždyť do Ostravy to máme jenom tři sta kilometrů, to není daleko, ne?“ (směje se)
Probíráte spolu zápasy po telefonu?
„Občas ho pochválím, ale spíš jsem kritický. Pořád mu říkám, že ještě nic nedokázal. Dřív měl třeba sklopenou hlavu, teď už i polemizuje a normálně se o fotbale pobavíme. Horší bylo, když jsme tady u nás hráli tu pralesní ligu, přijeli jsme po zápase na oběd a začali se u stolu hádat.“
Musíte jej krotit?
„S každým by to asi trošku zamávalo, to jsou teď samé rozhovory... On je ale povahově uzavřenější, asi po mně není moc mluvnej. Po manželce má zase zarputilost pro fotbal. Řekl bych, že to má v hlavě srovnané.“
Zakázal jste mu návštěvu slavné Stodolní ulice v Ostravě?
„Myslím, že potom ani nijak netouží. Pořád má klapky před očima, a když vidí fotbal, chce jít dopředu a zlepšovat se. Samozřejmě mu to taky asi trošku začne, ale po téhle stránce jsme s ním spokojeni. Vždyť on přišel o dětství, od jedenácti byl v Jihlavě na internátu.“
