Je jí osmdesát a Slavii fandí od svých dvou let. Současnou situaci nejstaršího českého fotbalového klubu těžce nese. „Vždyť nejde o maličkost, jde o klenot kopané,“ říká Blanka Ziková, známá fanynka červenobílých.
Poté, co společnost Natland odkoupila akcie od člena představenstva Antonína France, se jí nálada malinko zlepšila. Ovšem sama ví, že vyhráno není. „Zaplaťpánbůh že se toho nedožil Bican, Franta Plánička, nebo Franta Veselý. Tihle lidi by pohled na dnešní stav možná nepřežili,“ zoufá si.
Nejčerstvější ranou pro Slavii je trest od disciplinární komise za nedohraný zápas s Olomouci. Co trestu říkáte?
„Abych řekla pravdu, 750 tisíc je sice velká položka, ovšem čekala jsem víc. Protože, to co se stalo, bylo velké. To si neměli diváci dovolit. V současné době je pro Slavii i tato pokuta veliká. Ale mrzí mě víc něco jiného.“
Trest sehrát utkání v Edenu bez diváků?
„Ano. Ta tři utkání jsou strašně moc. Je to dost krutý trest. Jsem nešťastná, že to neuvidím. Starší a střední generace slávistů, kteří na trávník nešli, jsou tím poškozeni moc. Navíc poslední zápas máme hrát s Bohemkou, to by byl plný stadion.“
| O zápase s Olomoucí |
| „Mám umělou chlopeň a jak se začali valit na tribunu, udělalo se mi nevolno. V klidu jsem si sedla a přečkala jsem to. Nakonec dobrý.“ |
V duelu s Bohemians se chtěl navíc s kariérou rozloučit Martin Vaniak.
„Přesně tak. Aby Vaniak ukončil kariéru způsobem, že se s ním nerozloučí lidi, to by se mi skutečně nelíbilo. To byl totiž gólman, který pro Slavii udělal moc. Výborný brankář. Hrozně mě to mrzí.“
Na nedohraném utkání s Olomoucí jste byla. Jak jste ty události prožívala?
„Na to mám dva pohledy. Za prvé nesouhlasím s tím, aby se tyhle věci odehrávaly na trávníku. Ale prosím, stalo se. Před zápasem ti kluci ovšem z plochy odešli, odehrál se poločas. Potud vše v pohodě.“
A co zbytek?
„Musíme si uvědomit, že to vše spáchali též kluci, kteří byli v této republice považováni za nejlepší kotel. Všude s hráči jezdili, měli vždy nádhernou choreografii. Jednu z nejkrásnějších, když zemřel František Veselý. To vše dělají z vlastních finančních prostředků. Nikdo jim na to nepřispívá. No a teď přišel ten nešťastný den 5. května. Mluvili o půli s vedením a bouchly v nich saze. Protože slyšeli to, co už půl roku. S tím, co se dělo potom, už nesouhlasím. Takto se problémy neřeší.“
Co vám vadilo?
„Ničit židle, rozbíjet skla, s tím nemůže souhlasit nikdo. To byla obrovská chyba. Pak se mi na nich nelíbí, že když jdou protestovat, že si hadrem zakryjí obličej. Jestliže proti něčemu jdu a chci prosadit svůj názor, tak jdu s otevřeným hledím. To jsou věci, které se mi v žádném případě líbit nemohou.“
Zažila jste něco podobného?
„Nikdy. Stejně asi jako ti kluci. Ovšem na druhou stranu nikdo ze slávistické veřejnosti nikdy nezažil tak dlouhé mazání medu kolem pusy. Ti lidé, kteří teď stojí za klubem, se chovají jako hyeny, abych to tak řekla. je to nedůstojné. To je taková spousta špíny, hrůza! Jsme na ně naštvaní.“
Prý se vám při řádění fanoušků udělalo na stadionu mdlo, je to pravda?
„Ano, nebylo mi dobře. Mám umělou chlopeň. Nerozčilovala jsem se, jen jsem tomu přihlížela. Přesto jsem cítila, že na mě něco jde. V klidu jsem si sedla a přečkala jsem to. Nakonec dobrý. Prášky nosím s sebou, zvládla jsem to. Ale nevolno se mi udělalo, to je fakt. Když jsem přišla večer domů, říkala jsem si: Musíš být, holka, opatrná! Jenže to víte, člověk si zápasy Slavie nemůže nechat ujít.“
Už se vám někdy při fotbale udělalo takto zle?
„Ne. Teď to bylo poprvé. To bylo hodně silné. Když jsem viděla, jak se tam ti kluci ze všech stran hrnou, říkala jsem si, tohle špatně dopadne.“
Zkoušela jste s nimi mluvit?
„Jednomu jedinému klukovi, který tam nade mnou lítal po sedačkách a měl na obličeji ten černý hadr, jsem něco řekla. Křikla jsem na něj: Prosím tě, slez z těch sedaček, to jsi slávista? Nechceš abych ti vrazila pár facek? Sundej ten hadr z obličeje! Když něco děláš, tak se přece neskrývej pod hadr.“
Co on?
„Zarazil se, ale skutečně ten hadr sundal. Takhle za něj zatáhl (ukazuje) a sundal ho z pusy. Překvapilo mě to. Jenže když jsem viděla, že tomu klukovi je maximálně šestnáct let, řekla jsem si: Panebože! Ovšem nevím, co bych dělala já, kdybych byla v jeho věku. Mládí je holt mládí.“
Myslíte, že toho nyní litují?
„Určitě. Protože neuvidí domácí zápasy. Tím neublížili jen sobě, ale také mně. Já je také neuvidím, stejně jako celá moje parta, říkáme si klub sklerotiků. Ovšem možná se odvážím a půjdu za panem Platilem a požádám ho, jestli bych někde v koutku nemohla stát a jestli bych se nemohla dívat. Ale ublížili i hráčům.“
V Budějovicím jim kvůli tomu hráči nešli poděkovat.
„A to je pro ty fandy ten nejhorší trest. Oni byli vždycky strašně hrdí na to, že hráči vždycky přišli, sedli si a vyslechli tu jejich hymnu. No a teď nic. Líbilo se mi, že jim nešli kluci poděkovat, dali jim najevo, že tohle se nepovedlo a že by si měli vzít ponaučení. Navíc fanoušci ničemu nepomohli, nic nedokázali.“
Kdy jste naposledy neviděla domácí zápas Slavie?
„To bylo v době, když jsem byla v Poděbradech v lázních po operaci srdce. Jsou to asi dva roky zpět. Neviděla jsem dva zápasy a nestihla bych třetí. Jenže v té době se loučil Šmíca (Vladimír Šmicer – pozn. red.), a tak jsem požádala paní primářku v Poděbradech, aby mi dala propustku. Podepsala jsem revers a na dva dny jsem mohla odejít. Viděla jsem, jak se loučí Šmíca, byla jsem ohromně šťastná.“
| O fanoušcích |
| „Jednoho kluka jsem okřikla: Slez z těch sedaček, to jsi slávista? Nechceš abych ti vrazila pár facek? Sundej ten hadr z obličeje! Když něco děláš, tak se přece neskrývej pod hadr.“ |
Slavia sice možná našla ve společnosti Natland majitele, vyhráno však nemá. Jak tíživou situaci klubu prožíváte?
„Velmi špatně. Mně je osmdesát a táta mě vodil na fotbal od dvou let. Za tu dobu k něčemu přilnete. Ve Slavii jsem byla také šestnáct let zaměstnaná. Něco podobného, co se v klubu nyní děje, jsem skutečně nezažila.“
Co vás nejvíc trápí?
„Vadí mi, že ve vedení klubu jsou lidi, které jsem na Slavii nikdy předtím neviděla. Jména jako Franc a Sisák na ni nikdy nechodila a dnes o ní mají rozhodovat? Dnes ji vedou. Všechno je to hrozně divné.“
Společnost Natland odkoupila akcie od Antonína France, který se prohlašoval za majitele klubu. Je to změna k lepšímu?
„Je ve mně určitě větší optimismus. Vidím to jako velké zlepšení. Zaráží mě na tom ovšem to, že pan Franc prodá akcie, jenže ENIC se stále cítí být majoritním akcionářem. To mi nehraje. Copak Franc prodával, co mu nepatří?“
Věříte společnosti Natland?
„Právě že jsem jí nejprve moc nevěřila. Teď když odkoupili akcie od France už je ve mně větší optimismus. Stále je to ovšem pro mě neznámá firma, je to strašně propletené. V Natlandu dělá někdo, kdo má propojení třeba na pana France, nebo jiné. Je to trochu zvláštní, ovšem ukáže až čas.“
