Wilfried a české občanství? Nejspíš utopie
Může sparťanský útočník Bony Wilfried získat v dohledné době občanství a nastoupit případně za českou reprezentaci? Zatím podobné úmysly v případě jeho předchůdců (Ašanin, Džeko, Tavares) narazily na přísnou legislativu, takže od nich bylo upuštěno.
Podmínek je pět, z nichž jedna je zásadní bez jakékoli výjimky: pět let čistý trestní rejstřík. Tu sparťanský kanonýr splňuje.
Rovněž prokázání znalosti českého jazyka před příslušným úřadem by pro afrického polyglota neměl být problém, stejně jako respektování předpisů ohledně sociálního a zdravotního pojištění a dalších pravidel.
U podmínky, kdy by musel prokázat, že pozbyl dosavadního občanství, což by mu jako vlastenci z Pobřeží slonoviny s rodinnými vazbami na rodnou zemi mohlo vadit, by se našlo řešení: udělení občanství by bylo významným přínosem z hlediska vědeckého, společenského, kulturního či sportovního. Tak přesně zní odůvodněné obejití tohoto ustanovení.
Nejsložitější zůstává povinnost mít na území České republiky po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a převážně se zde zdržovat. Wilfried je v Praze zatím tři roky, má dlouhodobý pobyt, k žádosti o trvalý mu zbývají dva roky. A teprve pak naskočí dalších pět let, pakliže ovšem v republice zůstane.
V tomto případě je to už hodně komplikované. Nový ministr vnitra Radek John se sice už nechal slyšet, že by se v případech, kdy cizinec či jeho zaměstnavatel prokáže nezastupitelnou důležitost, mohla délka řízení zkrátit.
A kdyby se Wilfried oženil s českou dívkou, mohl by trvalý pobyt získat okamžitě a lhůta na občanství by se krátila o polovinu. Na dva a půl roku.
Stručně shrnuto – vystavení českého pasu by byla pořádná šichta a na dlouhé lokte.
