Sudí Adámek: Nadávky bych si líbit nenechal

Co si myslíte o Štajnerově pocitu, kterého po návratu z Německa překvapilo chování některých hráčů k sudím?
„Není to úplně ideální, ale zase bych neřekl, že je to až taková hrůza. Je fakt, že někteří hráči jsou drzejší. A nemyslím, že by rovnou nadávali. Ale někdy zkušený hráč se po jasném faulu otočí s tím, že to byl faul a jde se připravit na bránění standardky. Mladý si tam něco brouká pod nosem, místo aby uznal, že fauloval. Možná to vychází už od dorostu nebo od žáků. Vím, jak kolikrát u nás na vesnici trenér pokřikuje... Jak to pak má vypadat, když hráči odmalička vidí, že je to vlastně normální.“


Pociťujete, že by se k sudím na hřišti ztrácel respekt?
„Neřekl bych. Možná že to tak vypadá, když se to porovnává s Německem, kde je to úplně jinak. Nezaznamenal jsem nějakou velkou změnu (Adámek ligu píská od roku 2004 – pozn. red.), možná trochu, ale to člověku ani nepřijde. Snad jsou mladší trochu oprsklejší než starší. Drtivá většina hráčů to nedělá, ale v každém mužstvu se nějaký takový drzoun najde. Ale určitě to není nic neúnosného.“

To znamená co?
„Kdyby ode mě stál hráč dva metry a když to řeknu škaredě, nadával mi do k....ů, tak to si určitě nikdo líbit nenechá.“

Tykají vám hráči?
„Je to tak půl na půl. Nejsem zase takový matador. Řekl bych, že třeba při nástupu si všichni vykají, ale pak v zápase to občas ujede a zatykáme si, ale pak po zápase si už zase vykáme. Je to individuální. Já jsem třeba z Valašska a když to plácnu, třeba Tomáš Polách je taky z Valašska a když se potkáme někde na fotbale, tak si řekneme ahoj, neřekneme si dobrý den.“

Řekl vám někdy nějaký hráč něco, za co jste mu měl chuť dát pár facek?
„Myslím, že ani ne. Nikdy to asi nepřesáhlo nějakou únosnou mez. Teď trochu odbočím, ale je fakt, že člověk to kolikrát ani moc nevnímá. V jednom uchu máme sluchátka a na něj neslyším vůbec nic. Kolikrát přijde delegát po zápase a řekne, že diváci něco vykřikovali a já to vůbec nevím. Úplně nejslušnější to asi není, ale nemyslím, že to vybočuje tak, že by to bylo neúnosné.“

I rozhodčí jsou trestáni poněkud přísněji než jiní...
„To jsem si všiml. Třeba u asistenta Kubáně, který musel skončit, aniž by v minulé sezoně dostal jedinou stopku. A ti rozhodčí, kteří byli trestáni několikrát, pískají dál. To je trochu komické. Pak se nemůžeme divit, že fanoušci i hráči vidí v každém upísknutí nějaký úmysl. Mám obavu, že to, co se v tomto ohledu na svazu skutečně děje, asi nikdo nikdy nezjistí. Možná by stálo za to rozhodčí ještě pozorněji sledovat. Jejich chyby ještě více rozebírat v televizi. Jak se to děje v Německu, kde se jejich chyby podrobně analyzují. I když už jsem slyšel, že tady u nás na některých stadionech i tahle vůle chybí, když to řeknu opatrně...“