Kucka: Byla to jasná ruka. To se prostě píská
Bez rozmýšlení popadl míč, postavil si ho na značku a suverénně penaltu proměnil. Za nerozhodného stavu a minutu před koncem! Záložník Sparty Juraj Kucka dokázal, že je mužem bez nervů. „Takovou situaci jsem v kariéře zažil poprvé,“ uznal letenský hrdina.
Už od léta hraje přes bolest, ale musí. Pro Spartu je jednoduše nepostradatelný. Vždyť nebýt Juraje Kucky, Letenští by na vedoucí Plzeň ztráceli už jedenáct bodů. „Teď je to jen devět. Je to pořád dost, ale mohlo to být ještě horší,“ říká Kucka.
Vaše ztráta málem ještě narostla. To by byl velký průšvih, že?
„To jo. Ztrácet po jedenácti kolech jedenáct bodů, to by bylo špatné. Takhle se s tím dá stále ještě něco dělat, Plzni se třeba přestane dařit. Kdo ví.“
Blesklo vám před penaltou hlavou, o co všechno jde?
„To, že by v Olomouci mohla naše ztráta narůst, jsme si připouštět museli. Je to velmi silný soupeř. Ale v té chvíli jsme měl hlavu naprosto čistou. Měl jsem před sebou jen míč a nic víc.“
Domácí se však hodně zlobili. Byl jste si jistý, že se po ruce Rossiho bude pískat penalta?
„Byla to čistá ruka. Možná nastřelená, ale jasná. Takové se prostě pískají. Pro nás jen dobře.“
Proč jste šel kopat zrovna vy?
„Je nás na penaltu určených víc. Kdo si věří, vezme míč a jde. A já si věřil nejvíc. Byly tam velké emoce, ovšem právě kvůli tomu fotbal hrajeme. I když něco takového jsem zažil poprvé.“
Vážně?
„Tak si to představte. Devadesátá minuta, stav 0:0… Něco takového jsem fakt ještě nezažil. Ale věřil jsem si, takže nemělo smysl se zaobírat něčím jiným.“
To jste byl nervóznější víc, než když jste třeba v létě na mistrovství světa šel poprvé na hřiště?
„Pozor, já právě nervózní nebyl vůbec. Byly to velké emoce, ale že bych se bál, že penaltu nedám, to vůbec ne.“
Střílel jste do středu brány. To jste takhle chtěl?
„Byl jsem rozhodnutý, ale nakonec jsem stejně trochu počkal na gólmana. Chtěl jsem to dát víc do strany, jenže když se pohnul, střílel jsem spíš do středu.“
A rozhodl jste. I když na poslední chvíli.
„Byl to takový zápas nahoru dolů, pořád se běhalo. Bylo to dost o kondici, spíš takový boj. A my ho vyhráli.“
Spravili jste si náladu po porážce v Moskvě?
„Rozhodně. Bojovali jsme o druhé místo, jsou to důležité tři body. Je to velký krok kupředu, snad jsme se trochu od Olomouce odpoutali. Reprezentační přestávka bude hned příjemnější.“
Jenže vy si zase moc neodpočinete, se slovenskou reprezentací vás čekají zápasy kvalifikace o EURO 2012 s Arménií a Irskem...
„Bral bych týden oddechu, bylo by to super, ale ve fotbale si nemůžete vybírat. Hrajeme ho proto, abychom se dostali do národního týmu, takže s tím nic nenadělám.“
Jdete v poslední době i přes bolest?
„Ano, jdu. Nohy to nezvládají, každou chvíli tam něco bolí. Musím si přes týden odpočinout. Není to totiž jen jedno místo – jednou bolí sval, jindy tříslo nebo nakopnutý kotník. Dovolená by byla fajn, ale musím počkat do zimy.“
