Vaniaka dojalo slávistické loučení: Fanoušci jsou jako droga
Příznivci Slavie na něj nikdy nezapomenou. Stejně jako fandové jiných klubů. Brankář Martin Vaniak (40) v pátek oficiálně uzavřel kariéru. „Jsem pyšný na to, jak se fanoušci se mnou rozloučili,“ říká.
Když se s ním v pátek Slavia před duelem s Mladou Boleslaví loučila, objevily se u čtyřicetiletého habána i slzy. Fandové jej vyvolávali naposled, už nikdy nebudou jeho jméno tak hromově skandovat. „Bylo to úžasné,“ říká Martin Vaniak.
Nebude vám nyní povzbuzování fanoušků chybět?
„Každého hráče asi potěší, když mu příznivci projeví důvěru, což se mi podařilo. Asi díky tomu, že jsem odváděl dobrou práci. Byla to pro mě určitě droga, proto jsem se i několikrát vracel do branky.“
Dál vás tedy hnali fanoušci?
„Ano. Stále jsem měl touhu ukázat lidem něco ze svého umění. Když stojíte v brance a za vámi fandí kotel čtyř tisíc červenobílých, tak vám nic jiného nezbyde, než vzít zodpovědnost na sebe a lidem něco ukázat.“
„Dobře. Já jsem si to totiž užil náramně, hlavně ve Slavii. Spolu se Spartou má totiž největší fanouškovskou základnu. Měl jsem možnost si zahrát před velkou spoustou příznivců. A to nejen doma, ale i venku. Fotbal je o fanoušcích a my bychom jim měli něco dávat. Pro mě bylo potěšující, že i když jsem přijel na venkovní stadion jako host, lidi mi dokázali poděkovat. To i přesto, že jsem hrál proti jejich týmu.“
Který z fanoušků se s vámi při pátečním oficiálním uzavření kariéry rozloučil nejkrásněji či nejoriginálněji?
„Celé to bylo něco úžasného. Když vidíte ty lidi, to choreo, na němž makali několik desítek hodin a investovali do toho nemálo peněz, jen aby vám připravili nádhernou rozlučku... Ne, tady nemůžu vyzvednout jednoho fanouška, tady musím zmínit všechny lidi. Bylo to něco neuvěřitelného, děkuji jim všem.“
Dávali vám dárky. Jaký byl nejhezčí?
„Dali mi takovou krásnou nástěnku. Byly na ní moje fotky s nimi, které nasbírali během celých čtyř let, co jsem byl ve Slavii. A přidali tam jednu krásnou větu: Martine, nikdy nezapomeneme! Tohle je ocenění mé práce a jsem za to obrovsky rád. Jsem na to pyšný. Neměl jsem to totiž ve Slavii na začátku jednoduché. Byl jsem starší gólman, přivítání bylo všelijaké. Ovšem svými výkony a úspěchy jsem si lidi získal na svou stranu. To páteční rozloučení bylo vyvrcholením mého působení ve Slavii.“
Co nejkrásnějšího jste s fandy zažil?
„Postup do Ligy mistrů, když vtrhli na hřiště. Byl to sice průšvih, protože se za to musela platit pokuta, ale bylo to davové šílenství. Když se na to dívám ještě na internetu, ty ochozy, jak zvedají ruce, jak je to všechny strhlo, tak ještě dnes z toho mám husí kůži. Viděl jsem, jak nyní postoupila Plzeň, ale to se nedá srovnávat s naší radostí. U nás lidi zůstávali ještě hodinu po zápase na stadionu.“
Jste rád, že jste se u slávistů zapsal mezi klubové legendy?
„Určitě. Víte co, práce, kterou děláte, musí mít nějaký smysl a mně ho dávala. Byl jsem hrozně rád, že jsem oslovil lidi. Chtěl jsem, aby mě ocenili za práci. Ne za prázdná gesta, tohle nemám rád. Zalíbit se tím, že běžíte a líbáte hvězdu a za čtrnáct dní zase budete líbat jiný znak... Ne, tohle jsou pro mě nepřijatelné věci. Nikdy jsem to nedělal. Chtěl jsem, aby za mnou byla vidět práce a úspěch, a to se mi podařilo.“
