ROZHOVOR - Ač jméno naznačuje, že je nejmladším v kolektivu, byl kapitán Baníku Ostrava Benjamin Vomáčka naopak nejstarší. Spoluhráče však nijak za věk neomlouval. "Jsou to sice dvacetiletí kluci, ale hrají ligu. Nikdo je nebude tahat za ruku," klade přísnost na první místo. Snad proto jím dirigovaná obrana slávistickým útokům odolala.
Berete bod?
„Beru. Jeli jsme sem něco uhrát, to se nám podařilo, bod je zlatý.“
Nemohlo jich být víc? Měli jste vyloženější šance než domácí.
„Na vyložené šance jsme byli asi lepší. Ale mohli jsme i prohrát, protože Slavia pak měla docela tlak. Přečíslovala nás ze stran, s tím jsme si neuměli poradit. Ale vyloženou šanci neměla. Přesto remízu bereme.“
Jednu šanci jste měl i vy. Proč neskočila jásotem?
„Hlavičkoval jsem po rohu, bohužel to šlo doprostřed brány. Snažil jsem se ideálně hlavičkovat, šlo to Čontymu přímo do rukou. Možná, kdyby mi to trošku sjelo, byl by z toho gól. Ale jsem rád, že si odvážíme bod, pro který jsme sem jeli.“
Bylo by to krásné rozhodnout proti bývalému týmu. Nemyslíte?
„Pro nás, v naší situaci, je každý gól sladký. Každý potřebujeme. Nepadl ale, tak nemá cenu se o tom bavit.“
Nastoupil jste proti bývalým spoluhráčům. Bylo to pro vás hodně vyhecované?
„Ani bych neřekl. Hrál jsem sice proti klukům, které znám, na hezkém stadionu. Ale pro nás je každý zápas důležitý.“
Žádnou speciální prémii jste tedy nevypsal?
„Za výhru by asi něco bylo, za remízu přijde něco až po sezoně. Kluci nepřijdou zkrátka.“
Čím to, že se Baníku víc daří venku?
„Kdybychom to věděli, tak to doma hrajeme jinak. Možná je to i hřištěm. Kamkoli přijedeme, tak je aspoň rovné, na Bazalech je strašné. Hra se zpomaluje, nejde kombinovat, pro útočný tým je to komplikace. Venku je to příjemnější.“
