Před osmi měsíci vedl Martin Poustka slávistický dorost, přes funkce asistenta béčka a A mužstva převzal ligový tým. „Bylo to až nezdravě dynamické, logičtější by bylo jít postupnými kroky,“ děsí se téměř překotného vývoje.
Výzvu ovšem přijal. „Nestěžuju si, že jsem takovou příležitost dostal,“ ubezpečuje.
“Když bude dál, budu jen rád, když ne, budu pracovat pod vedením nového trenéra,“ netlačí ovšem na vedení, aby ho do funkce za každou cenu potvrdilo.
Netají, že nervozita byla velká a blížícím se časem výkopu ještě narůstala. „Jakmile však rozhodčí písknul do píšťalky, připadal jsem si jako v normálním utkání,“ odtajňuje, že z něj všechno spadlo.
“Byl jsem ve svém živlu,“ tvrdí přesvědčivě. Vybíhání z lavičky a živý koučing tato slova dokládají.
Když slávistický kotel vyvolával jeho jméno, zjihnul. „Jako každý chlap jsem ješitný a udělalo mi radost, když jsem cítil podporu fanoušků,“ říká.
Po obnovené děkovačce po zápase se už draly do očí slzy. „Dosud jsem ji viděl jen z tribuny, teď to byla husí kůže,“ neskrývá dojetí.
Ví ovšem, že to zatím nic neznamená. „Pro mě to bude velká sláva, až budou vyvolávat moje jméno po vítězném derby se Spartou,“ překládá svou trenérskou touhu.
Tu si může splnit, slavné derby je na pořadu za dvě kola, před tím jiné pražské utkání s Duklou. „Nebudeme nic předjímat, nechci si zatěžovat hlavu,“ odmítá bavit se o tom, zda ve funkci zůstane.
„Pro mě bude pocta, když budu nadále pracovat po boku zkušenějšího trenéra, který Slavii pomůže a čekat, až moje pravá šance opět přijde,“ opakuje s pokorou.
