Roztočil glóbus a bez otálení zapíchl prst na nepatrný zelený flíček uprostřed modré plochy. „To jsou Kapverdy,“ prohlásil s hrdostí Fernando Neves. Slávistický obránce nenechá na malé souostroví nacházející se v Atlantickém oceánu dopustit. Česká republika se však v jeho žebříčku zamilovaných destinací propracovala na druhé místo. „Hrát za Slavii je radost, proto je tu pro mě snadné žít,“ říká.
Hrál v Portugalsku, Tunisku, Kataru, Francii. Nikde neměl kapverdský reprezentant Fernando Neves sebemenší potíže s trenéry. Český kouč Miroslav Koubek stojí ovšem v jeho klasifikaci hodně vysoko. „Je to člověk s pevným charakterem, který vždy říká všechno na rovinu,“ popisuje jeho nejvzácnější vlastnost. I proto věří, že špatné dny Slavie Praha brzy pominou.
Góly
Domácí: 60. Rajtoral
Hosté: 30. Juhar
Sestavy
Domácí: Kozáčik – Rajtoral, Procházka, Čišovský, Řezník – Ďuriš (68. Kovařík), Hořava, Kolář, Horváth (C), Pospíšil (46. Petržela) – Bakoš (83. Wágner).
Hosté: Rakovan – Dostál, Dobrotka (C), Škoda, Neves – Prošek (68. Štěpán), Zmrhal (87. Škutka), Lička, Petrák, Nitrianský (79. Koreš) – Juhar.
Náhradníci
Domácí: Bolek, Hubník, Hejda, Petržela, Kovařík, Tecl, Wágner
Hosté: Kolařík, Čonka, Šimeček, Štěpán, Koreš, Škutka, Řehák
Karty
Domácí: Horváth, Bakoš, Petržela
Hosté: Neves
Rozhodčí
Jílek – Kordula, Peřina
Stadion
Doosan Arena, Plzeň
Návštěva
10 834 diváků
Je pro vás těžké žít ve střední Evropě?
„V životě je buď všechno obtížné, nebo všechno snadné, záleží, jak si to uděláte. Když chcete, je to snadné, když nechcete, je to obtížné. Jsem tady, protože je pro mě velkou radostí hrát za Slavii, to mi přináší hlavní uspokojení. Proto je pro mě snadné žít ve střední Evropě.“
Co pro vás znamená Česká republika? Jenom fotbalové angažmá?
„V uvozovkách můžu říct, že je mou druhou vlastí. Během působení v Baníku jsem zde strávil mnoho skvělých chvil, mám proto Českou republiku velmi rád. Mám rad i zdejší fanoušky bez ohledu na to, jestli hraji na domácím stadionu nebo jinde. Potkal jsem zde navíc hráče s velkým charakterem, dá se tedy říci, že Česko je zemí, která mě adoptovala.“
Vyhovuje vám česká mentalita? Není pro vás, syna Atlantiku, trochu neupřímná a chladná?
„Za dva roky, co jsem tu byl, bych řekl, že je skvělá. Je to klidná země, žijí tu dobří lidé s dobrým charakterem. Nenacházím skutečně nic, co by mi tu vadilo, podle mě je to opravdu velmi krásna země. Lidé jsou dobří, zdvořilí.“
Nikdy jste se nesetkal s rasistickými projevy na svou osobu?
„Ne, nesetkal.“
Přišel jste na chuť pivu, českému národnímu nápoji?
„Nebyla to pro mě novinka. I ve Francii se dá sehnat české pivo, můžete si ho koupit v supermarketech, restauracích. Lidé ho znají a uznávají jeho kvalitu. A sám můžu potvrdit, že je opravdu dobré.“
Při prvním českém angažmá jste pobýval v Ostravě, nyní jste v Praze. Je to velký rozdíl?
„Ani v Ostravě ani v Praze jsem nebyl a nejsem jako turista. Jsem tu především proto, abych hrál fotbal. Tato obě moje působení považuju za důležitý krok v mé fotbalové kariéře. Určitě je mezi hlavním městem a Ostravou nějaký rozdíl, ale znovu opakuju, nejsem tu kvůli turistice. Nepopírám, že nějaké památky jsem v Praze navštívil už v době, kdy jsem ještě hrál v Ostravě, udělal jsem si dokonce výlet na dva, tři dny. Ale teď na to rozhodně není čas. Hlavním mým úkolem je pomoci Slavii, aby se co nejdříve dostala ze složité situace, a ne běhat po památkách.“
Neříkejte, že jste nevyužil příležitosti angažmá pro vás v exotické zemi a nepřestavil ji rodině a přátelům?
„Moje rodina už to tu zná, byli zde dobře přijati. Můj syn tu strávil dva roky. Moji rodiče žijí na Kapverdách, tam jsou i další členové rodiny a širší příbuzenstvo. Jezdím za nimi na dovolenou.“
Na mezinárodní scéně jste si vydobyl dobré renomé. Proč jste nezůstal ve francouzském druholigovém klubu Châteauroux s nadějí, že povyskočíte do vyšší soutěže?
„To je dobrá otázka, proč jsem nezůstal v Châteauroux. Mohl jsem prodloužit o další sezonu, ale když se můj bývalý trenér Miroslav Koubek stal trenérem Slavie, dostal jsem od něj nabídku, kterou mi vyřídil Mario Lička. Řekl jsem to prezidentovi Châteauroux. Zdůraznil jsem mu, že jsem byl v týmu velmi spokojený a že nemám nic, co bych klubu vyčítal. Bylo mi skvěle, odehrál jsem 65 zápasů za dva roky, což o něčem přece vypovídá. Ale teď tu mám tuhle nabídku, která mě láká, a chtěl bych ji zkusit. Tohle všechno jsem prezidentovi řekl a on to pochopil. Jsem rád, že mi nebránil. Ještě týž den jsem volal panu Koubkovi, že jeho nabídku rád přijímám, že mě těší. Pak jsem přiletěl a podepsal se Slavií kontrakt.“
Dá se tedy říci, že pro váš přestup do Slavie byl rozhodujícím trenér Koubek?
„Znám se s ním velmi dobře. Je to člověk s pevným charakterem, který vždy říká všechno na rovinu. Tak jsem ho poznal už v Baníku. Poté co jsem odešel z Ostravy, tak mě Koubek chtěl angažovat také do Mladé Boleslavi, to ovšem nakonec nevyšlo. Tak mě přivedl až sem do Slavie a jsem za to velmi rád. Ale jsou tu další hráči, které dobře znám – Mario Lička a Tomáš Mičola. Je to velmi příjemné moci znovu potkat lidi, které už znám, a setkat se s trenérem, pod nímž jsem už pracoval.“
Z vašeho líčení mi vychází, že jste neměl nikdy se žádným trenérem potíže, že jste se dokázal přizpůsobit jejich nárokům. Je to tak?
„Ano, jakékoli rozepře jsou v tomto směru naprosto zbytečné. Vždycky jsem měl dobré vztahy s trenéry, ať už tomu bylo v Baníku Ostrava s Koubkem, nebo s jeho kolegy ve Francii, v Kataru, v Tunisku a jinde. Věřil jsem jim, protože se vždycky snažili rozpoznat moji osobnost, rozvíjet ji, využít moje fotbalové i lidské kvality. Mezi trenérem a hráčem musí nastat takový vztah, protože je důležité pro obě strany.“
Do Slavie jste nepřišel bez znalostí českého fotbalu. Uvědomujete si, jaké má klub v jeho historii postavení?
„Vím o tom. Je velmi důležité poznat nejen současné hráče, tedy kolegy, s nimiž budete hrát a bojovat o dobré výsledky. Ale neméně důležité je seznámit se i s tím, kdo dříve za klub nastupoval, kdo tvořil jeho historii, kdo se zasloužil o někdejší slávu a trofeje, jimiž se klub chlubí. Z tohoto pohledu jsem poznal, že Slavia je velký klub nejen na české poměry. A je to pro mě opravdu radost ji reprezentovat.“
Myslíte, že v současném světě, kdy jsou rozhodující především peníze, mají tradice ještě nějaký význam?
„Tradice jsou vždycky důležité, protože bývalý vynikající hráč může následovníkům předat pozitivní energii. Když na Kapverdách mluvíme o Karlu Poborském, všichni víme, o koho jde. Nebo o Pavlu Nedvědovi, který hrál za slavný Juventus, toho tam také každý zná. Český fotbal není tedy neznámý. Když na EURO 1996 dal Poborský fantastický gól Vítoru Baiovi, každý mluvil jenom o Poborském, každý chtěl mít dres s jeho jmenovkou. I někteří členové moji rodiny si ho koupili. Nedvěd nebyl zvolen nejlepším hráčem Evropy v roce 2003 náhodou, byl to top hráč světové úrovně. A pak přicházíte do klubu, kde Poborský hrál a z něhož odešel do nejvěhlasnějších evropských celků. To je také ta pozitivní energie, která s těmito hráči přichází.“
Slavia si nedávno připomněla 100. výročí narození nejlepšího fotbalového střelce všech dob Josefa Bicana. Ani tohle jméno vám neuniklo?
„Nezlobte se, Josefa Bicana neznám. To je už přece jenom hodně dávno. Ale jestli se na něj vzpomíná, tak tam také nějaký odkaz je.“
Abyste lépe pronikl do tradic českého fotbalu, je asi potřeba proniknout i do českého jazyka. Učíte se ho?
„Podle mého je důležité učit se řeč země, kde hrajete. Mluvím sice francouzsky, anglicky, portugalsky, trochu arabsky a španělsky, ale chtěl bych zvládnout i tento jazyk. Když se mluví v kabině, tak dost rozumím. Nemluvím, ale rozumím. Na hřišti ovládám takové ty základní věci jako: za tebou, záda a tak. V restauraci si dokážu objednat, ale nedá se tvrdit, že bych už mluvil česky. Spíš si dovedu poradit.“
Připadáte mi jako velice pozitivně naladěný člověk, jenž se dokáže radovat ze života. Nemýlím se?
„Vždycky jsem byl spokojený všude, kde jsem působil. Myslím, že jsem člověk s charakterem, který má nějakou inteligenci. Můžu se někomu zdát i tvrdý, ale chci být především nad věcí. Snažím se zůstat klidný a pozitivní za všech okolností, i když jsou situace, kdy věci nejdou tak, jak by měly a jak bych si přestavoval.“
Narážíte na současné postavení Slavie, která je na sestupové příčce tabulky.
„Její pozice není snadná, už jsem to říkal dvakrát nebo třikrát. Ale velmi věřím trenéru Koubkovi a je tu i dost hráčů, které už jsem viděl hrát a o jejichž kvalitách nejsou pochyby. Mičola, Lička, Fenin, Škoda, Gecov, to jsou opravdu velcí hráči, kteří mohou týmu hodně dát. Jsou velmi talentovaní a pod vedením trenéra Koubka určitě klubu velmi pomohou. Já vidím její budoucnost velice pozitivně.“
