Působí sebejistým dojmem, jako by ho vzhledem k jeho věku a zkušenostem už nemohlo nic rozhodit. Přesto dvaašedesátiletý trenér Miroslav Koubek přiznal, že být se Slavií na posledním místě a čelit hrozbě, že to tak bude celou zimu, zamávalo i s ním. Ani po výhře 2:1 nad Libercem a přesunu na jedenáctou příčku však nejásá. „Hrajeme o záchranu, ta cesta bude ještě dlouhá a trnitá,“ tvrdil po utkání a jako obvykle bez frází mluvil o budoucím nadřízeném Karolu Kiselovi či šťouchanci od Petra Rady.
Jaké to pro vás je, uniknout z šestnáctého místa?
„Je to značná úleva, to je potřeba přiznat. Na tabulku se nekoukalo dobře, v průběhu šestnáctého kola jsme se dostali na poslední místo, takže motiv něco s tím udělat byl obrovský. Povedlo se to, to je směrem ke kolektivu chvályhodné. Mužstvo šlo za výhrou se silným soupeřem, který chtěl taky změnit nedobrou sérii v lize, s odhodláním, vysokou bojovností a koncentrací. Vzešlo z toho skutečně vydřené vítězství. Spojení morálky, nasazení a slušného herního projevu je pro mě uspokojením.“
Připouštěli jste si před zápasem, že byste mohli do jarní sezony vstupovat jako poslední?
„Nikomu do hlavy nevidíte. Ale ta myšlenka se vkrádala a my ji zaháněli. I z mé strany bylo nutné zachovat klid a nepanikařit. V tom smyslu jsem připravoval mužstvo. Snažil jsem se, co je v mých silách, abych z něho sejmul stres. Hodně jsme na tom zapracovali a myslím, že se tým podařilo dostat do stavu přiměřené dobré sebedůvěry.“
Najednou jste poskočili na jedenáctou příčku. Není výhodou Slavie, že druhá polovina ligy je kvalitativně vyrovnaná, ale směrem dolů? A není to zároveň riziko?
„Samozřejmě nebylo nic příjemného být pár hodin se Slavií poslední. Vzal jsem si čepici, aby mě nikdo nepoznal, a styděl jsem se. Ale uvnitř jsem měl sílu. A přenášel jsem na mužstvo motivační prvky. Jedním z nich bylo, že v tabulce pravdy za námi pořád bylo šest mužstev. Do konce se hraje o pětačtyřicet bodů, dvě tři výhry po sobě všechno mění. Není to tak složitá matematika, abych se o ni nemohl opřít v argumentaci. Hrajeme o záchranu, tak to je. Ale ve Slavii jsem odkoučoval osm kol a padesát procent zápasů jsem hrál se špičkou. S Plzní, s Jabloncem, se Spartou, s Libercem. Los nebyl lehký. Ale s týmy, s nimiž bojujeme o záchranu, jsme až na Slovácko bodovali. I tahle fakta mě utvrzují ve víře, že máme na to se zachránit.“
Zaznamenal jste výrok Petra Rady, který připomněl, že Slavii opouštěl na osmém místě?
„Zaznamenal. Já jsem Slavii přebíral asi na třináctém místě. Padesát procent zápasů se špičkou... Netrefený prázdný brány... Mohlo to být daleko lepší. Ale nic jsme ještě nevyhráli, tvrdě hrajeme o záchranu. Výhra nad Libercem na tom nic nemění. Bude to ještě dlouhá a trnitá cesta.“
Jak tedy vůbec hodnotíte své působení ve Slavii?
„Čekal jsem, že můžeme mít bodů víc, tři čtyři mi chybí. Všecky zápasy vezmi čert, ale Brno prázdná brána a Proškova šance v Plzni prázdná brána... Kdyby to tam padlo jen v těchhle chvílích, měli bychom o čtyři body víc. A tlak by byl daleko menší. To mě dusilo. A mužstvo taky. Říkal jsem si: To mám tak málo štěstí? A vidíte, Juhar to s tečí trefil a přišlo. Štěstí se musí jít naproti. Teď potřebujeme vylepšit hlavně útočnou fázi, která je z hlediska typologie hráčů nedostatečná. Chybí nám agresivita, razance v tom jít za gólem. V koncovce jsme měli být nebezpečnější. Obranná fáze je dobrá.“
Jak moc jste rád po vítězství nad Libercem i za Karola Kisela, který se loučil s kariérou?
„S podtextem vítězství byla pro něho rozlučka určitě příjemnější. Když jsem se s ním o tom bavil, zdůrazňoval: Já přece nemůžu odejít s porážkou, musíme ten Liberec porazit! To byla jeho největší motivace a přenášel ji na mužstvo. Možná to zní paradoxně, i když to je asi špatné slovo, ale z hlediska motivace jeho rozlučka mužstvu pomohla. Bylo to něco, co se hodilo. Jedna z mých posledních vět v kabině před celým mužstvem byla: Přece to tomu Karlovi teď nepokazíme, hrajete i za Karla, za kamaráda.“
Měla rozlučka vliv na to, že nastoupil od začátku?
„S jeho rozlučkou to nemělo souvislost, my jsme ho potřebovali. Byla to jen otázka výkonnosti, ne zásluh. Předtím nehrál proto, že měl razantní výpadky v tréninku, byl zraněný, studoval. Pak pravidelně potrénoval a jeho výkon šel nahoru. O tom, že by měl být v základní sestavě, nebylo vůbec pochyb. Bude scházet, je to kamínek mozaiky, za který jako trenér nemám na pozici podhrotového hráče alternativu.“
Jak jste vlastně Karola Kisela stačil poznat?
„Je inteligentní člověk. Muž s jasným názorem. S dobrým úsudkem a logickým myšlením, schopný analýzy.“
Nezkusíte ho přece jen přemluvit?
„Už jsem říkal, že je to muž s jasným názorem. Jeho rozhodnutí je nezvratné.“
Počítáte s tím, že by teď měl být coby sportovní ředitel vaším nadřízeným?
„Uvidíme, co bude. Nedokážu říct, jak tady budou rozdělené výložky a hvězdičky. (směje se) Ale musím s tím počítat, když se to říká. A sportovní ředitel bývá v klubové hierarchii nad trenérem. My jsme jenom takoví námezdní otroci.“ (usmívá se)
Co si slibujete od chystaných změn ve Slavii, do níž by měl vstoupit ruský investor?
„Mužstvo potřebuje posílit. A jestli to zařídí ten nebo onen subjekt, to neřeším. Ale konstatuji, že Slavia potřebuje posílit. Říkám to dlouhodobě.“
Už dříve jste uvedl, že byste přivítal dvě tři posily a že jinak lze na mužstvu stavět. Platí to stále?
„Myslím, že to číslo je odpovídající. Nějaký kolotoč změn mužstvo nepotřebuje.“
O jaké hráče budete usilovat?
„Vím, na jakých postech potřebuje Slavia posílit. Informace jsem předal vedení, jméno žádné neznám. Posty neřeknu, ale souvisí to s tou útočnou fází.“ (směje se)
