V dubnu mu bude devětatřicet, záložník Viktorie Plzeň Pavel Horváth, ale balit kariéru nehodlá. Proč taky. Ze všech stran slyší, že má týmu pořád co dát. A tak se špílmachr úřadujících mistrů nechal slyšet, že si angažmá o rok protáhne. „Ten už bude velmi pravděpodobně poslední,“ culí se fotbalista.
Pak by mohl Horváth dosáhnout i na magickou metu pěti stovek odehraných duelů v Gambrinus lize, do ní mu zbývá dvacet pět zápasů.
„Když zůstanu zdravý, nevidím důvod končit. Vím o svých nedostatcích, což je rychlost a obratnost, to je v tom věku normální. Ale jsem ujišťován okolím, že předností nebo věcí, které můžu mužstvu dát, je ještě spousta,“ tvrdí Horváth.
S motivací prý nebude mít starost. „Všichni fanoušci v Plzni s námi prožívají radost z našich výsledků. Baví mě i každý trénink, stejně jako to, že chodí na stadion plno lidí a hodně utkání je vítězných. Nemám jediný důvod končit,“ nechal se slyšet zkušený záložník.
Ten si pochvaloval, že zrovna v době, kdy poskytl rozhovor Nedělnímu Sportu, jej nic po ránu nebolelo. Před pár dny to prý bylo jiné. Proto prý raději vynechal zápas a opaloval se.

„V tomto věku je někdy lepší neriskovat. Máme tady nového fyzioterapeuta Michala Rukavičku, který říká, že je tady proto, aby mě ochránil před zraněními. On i Petr Nasler (druhý fyzioterapeut), jsou mladí kluci, kteří sledují nové věci, a zařazují je do tréninku. Tak doufám, že mi to pomůže, pochvaluje si.
„Předpokládám, že pokud se o to tělo budu starat tak jako doteď, že se nestane, aby mi rupnul sval nebo něco takového. Jakýkoliv problém s nimi konzultuju,“ dodává.
Horváth si stejně jako celý tým zvyká na to, že Plzeň vede kouč Dušan Uhrin mladší. A těší ho, že se herní styl Viktorie nemění od základu. „Nový trenér je natolik chytrý, že nechce měnit iks věcí. Pochopitelně ví, kde jsme měli nedostatky. Není tajemstvím, že se to týká defenzivy. Proto jsou v tréninku nácviky, abychom se zlepšili,“ prohlašuje fotbalista
Zároveň kvituje, že hráč, který má zdravotní problém může za Uhrinem přijít a dojde k úpravě tréninkové zátěže.
„To je velká změna. Trenér Vrba byl v tomhle směru neústupný. Nevím, jestli to byla nedůvěra nebo tvrdá ruka, abychom si nic nevymýšleli, takže u spousty menších šrámů to člověk musel na tréninku nejprve pořádně rozběhat. Dělal jsem si srandu, že jediné zranění, které mi uznal, byl zlomený palec, kdy to bylo vidět na rentgenu,“ směje se Horváth.
Rozhovor s Pavlem Horváthem čtěte v Nedělním Sportu.