Motivovaná Bosna jde na to! Bojovat chce za sebe i za národ
PŘÍMO Z RIO DE JANEIRA/GUARUJÁ | Jsou jediným nováčkem. A zároveň asi žádný jiný tým na turnaji nepožene vpřed i jiná než sportovní motivace. Pro Bosnu a Hercegovinu je šampionát v Brazílii velkou šancí přinést alespoň malou radost těm, kteří při nedávných ničivých povodních přišli o blízké nebo o majetek. A taky příležitost, jak sjednotit rozdělenou zemi. Dnes zažijí na Maracaná premiéru proti Argentině.
Na malém, ale útulném městském stadionku v Guarujá stojí na dráze okolo plochy kolečko. Na něm je nápis World. Nejen to připomíná, že i ve městě ležícím zhruba 70 kilometrů jihovýchodně od Sao Paula taky žijí šampionátem. A fandí malé zemi z jihu Evropy.
Když se Edin Džeko nebo jeho spoluhráči podívají z okna pětihvězdičkového hotelu Casa Grande, uvidí nejen krásné pláže a moře, ale i nápis na jednom stánku v jejich rodném jazyce. „Ať naše krásné pláže pomohou statečným,drakům‘. Vítejte.“
Bosnu tady přijali za svou. Vědí, že velké týmy by k nim nezavítaly. Podmínky, které mužstvo Safeta Sušiče má, jsou nadstandardní, ale ne nějak přehnaně luxusní. Ovšem místní se starají o to, aby se u nich cítili co nejlépe. Prostory uvnitř tréninkového stadionu jsou vyzdobeny vlajkami bosenské země.
A když hráči jdou po umělé trávě tunelem ze skromné šatny vybavené úzkými modrými skříňkami, procházejí těsnou chodbou vyzdobenou svými fotografiemi. „Jsme rádi, že jsou tady. Snažíme se jim vyjít vstříc a oni se chovají normálně,“ říká manažer stadionu Edson dos Santos.
Z bosenské výpravy vyzařuje navenek klid. A jednota. To je největší síla reprezentace, která svůj premiérový zápas od rozpadu Jugoslávie odehrála v roce 1993. Prvního velkého úspěchu se dočkala až o dvacet let později, když si na podzim 2013 zajistila postup do Brazílie.
Jak si povede, to naznačí už dnešní duel s Argentinou. Jedno je ale jisté. Od Bosny nečekejme žádnou defenzivu. Její největší předností je velká kvalita v ofenzivě. Miralem Pjanič, Zvezdan Misimovič, Vedad Ibiševič a pochopitelně Edin Džeko. „Vlastně ani nemám jinou možnost (než hrát ofenzivně). Podívejte se na složení mého týmu. Musíme hrát tímto způsobem, byť to možná zní takticky nevyspěle, čehož jsem si vědom. Ale bylo by chybou sázet na jiný styl,“ prohlásil Sušič. Jeho tým nastřílel v deseti kvalifikačních duelech třicet branek.
Věří, že se navzdory užšímu kádru a nižší kvalitě v obraně prosadí i v Brazílii. Asi ne na úkor favorizované Argentiny, ale šance proti Íránu a Nigérii jsou otevřené.
Bosnu požene touha potěšit své fanoušky v zemi, kterou nedávno postihly katastrofální záplavy, při nichž zahynuly více než tři desítky lidí. Hráči ukázali své odhodlání pomáhat už před cestou. Sehráli netradiční přípravný zápas: proti stovce dětí z postižených oblastí. Samozřejmě měl charitativní význam. A mají ještě jeden zvláštní důvod, který je požene vpřed. Snaha sjednotit svou zemi. Bosna si s sebou stále nese trauma občanské války z 90. let. Většina z hráčů zažívala její hrůzy jako děti, Džeka nevyjímaje. I proto o jejich motivaci nemůže být pochyb.
