Zelená konstruktivnímu fotbalu. Tak zní hlavní poselství, které by mělo podle trenéra Josefa Csaplára dolétnout z EURO 2008 do českého fotbalu. „To je základ pyramidy,“ upozorňuje.
Kouč nových mistrů Evropy ze Španělska Luis Aragonés po finále řekl: Ukázali jsme do budoucna, jak hrát fotbal. Jste stejného názoru?
„Pro mě je nejpodstatnější, že vyhrál konstruktivní fotbal. Drtivá většina hráčů umí a chce hrát fotbal konstruktivně. I Němci si před lety řekli: Musíme se zlepšit po technické a konstruktivní stránce. Vytvořili proto systém a přineslo jim to na mistrovství světa 2006 bronz a teď finále.
Vyplatilo se jim to. A nejen jim. Tohle EURO bylo oproti tomu předcházejícímu, které vyhráli destruktivní Řekové, rozdílné. Že všechny týmy, které hrály nehezký, destruktivní fotbal, neuspěly. Bohužel včetně České republiky.“
Bude to dostatečné memento pro český fotbal?
„Nebude. Nevěřím tomu.“
Proč?
„Český fotbal dostal první ohromný impulz po EURO 2004. Jenže vůbec nic jsme z toho nevytěžili. Neřekli jsme: Ano, tohle je cesta, po které půjdeme. A podíváme se dál, jak to dělají ostatní země, pak všechno rozpracujeme až do mládežnických kategorií.“
Realita byla odlišná.
„U nás ano, v konzervativním Německu ne. To spustilo gigantický program a jeho výsledky každý zná. A teď si představte, že by v roce 2004 začal objíždět republiku Brückner jako úspěšný reprezentační trenér. Vydávala by se k tomu spousta DVD a jiných materiálů. Zařídilo by se internetové školení na svazových stránkách.
Dala by se zelená konstruktivnímu fotbalu, kterým si náš tým získal uznání v celé Evropě. Bylo by to podpořené mediální kampaní. Protože přece chceme, aby na fotbal chodilo víc lidí. Když tomu tak bude, přinese to víc peněz, víc sponzorů. Tím pádem by vznikla možnost přivést si lepší hráče ze zahraničí. Celé by se to prostě nabalovalo. Včetně ovlivňování trenérů žáků, dorostenců.“
Jaká je v tomto směru realita?
„Po roce, co dělám skauta pro Everton, jsem procestoval spousty zápasů od žáků po dorost. Ve věkové kategorii do deseti let máme hodně talentů. S dalšími kategoriemi mizí, stačí mi na to dvě ruce.“
Co za tím stojí?
„Stačí jít na fotbal, zavřít oči a poslouchat. Zastav to, přeruš, neudělej chybu, podrž to. Hráči se ztrácejí ve filozofii toho, že se v nich v drtivé většině zabíjí kreativita.
Už v mládežnických kategoriích se myslí za každou cenu na výsledek. U žáků trénujeme přehnaně kondici, týmovou taktiku, ofsajd systémy. Všechno na úkor kreativity. V tomhle se musím trochu zastat ligových trenérů. Přijdou jim pod ruku mladí hráči, a když se jim řekne slovo klička, tak si jdou pro slovník cizích slov.
Zato ale dokonale ví, co je to zastav nebo přeruš. Takže se na ligových trávnících odehrává, co se odehrává. Proč se najednou divíme tomu, že máme jednoho útočníka a tím je Honza Koller? Že máme jednoho opravdového kreativního záložníka, který byl při EURO zasádrovaný?
Chyba je, že takových hráčů nemáme po světě dvacet. Ale co se děje u nás? Diskutuje se na téma, jestli národní tým povede ten anebo ten. To je utíkání od podstaty problému, nebo-li vytvoření systému. Utvrzuje mě to v tom, že národní tým je stát ve státě. Že jde opravdu jen o moc, o peníze. Postrádám věcnost, profesionalitu.“
Jak je to možné?
„Protože politikaříme. Zarazilo mě, když pan Vacek (místopředseda ČMFS – pozn. red.) říkal, že na zahraničního trenéra peníze jsou. Umíte si představit, že by si Francouzi vzali k nároďáku holandského trenéra a dali mu třikrát nebo čtyřikrát větší peníze než by dali Francouzovi?
Kde se tohle v minulosti stalo? V Rusku a v Polsku. Kam tedy chceme patřit? Na východ, nebo na západ, kde tohle nepřichází v úvahu?“
Zdá se, že slovy k západní fotbalové Evropě, činy k východní.
„Jestliže dáme zahraničnímu kouči takové peníze, tak co tím vedení svazu říká? Bereme peníze žákům, okresním výběrů. A českým trenérům vzkazuje: Vy jste pro nás jen blbečkové, kteří si zaslouží jen české peníze a můžete být rádi, že vůbec žijete. Jen nám vychovejte hráče a o nic víc se nestarejte.“
Co navrhujete vy?
„Svěřit reprezentaci českému trenérovi za české peníze a zbytek peněz využijme pro perfektní servis. Tedy pro profesionální asistenty, technického ředitele, špičkové fyziology a tak dále.
Aby měl český reprezentační trenér stejný servis, jako mají jeho kolegové. Jestli na to tedy peníze jsou, jak říkal pan Vacek.“
Jenže ve skutečnosti se prostředky nenašly ani na to, aby svaz vyslal na šampionát expertní skupinu.
„Proto mám pramalý respekt k trenérské komisi na svazu. Jak to, že se proti tomu neozvala? Jak to, že nikdo z jejích členů neodstoupí, vždyť byla urážena jejich profesionální čest!
Ale ještě větší šlendrián je to, co se stalo u jednadvacítky. Když by chtěl někdo definovat pro naučný slovník pojem šlendrián, tak tohle se přesně hodí.“
Co?
„Copak je možné, aby týmu, který má být kádrovou rezervou pro národní A–mužstvo a u kterého si má český fotbal vychovávat i trenéra pro áčko, jako tomu bylo v uvozovkách i u Karla Brücknera a Mirka Beránka, vedl generální nebo sportovní ředitel Českých Budějovic, tedy Jirka Kotrba.
On si tedy jako od práce odskočí k reprezentaci jen na nějakou bokovku? To trenérské radě svazu nevadí? Je jí to jedno? Nebo s tím dokonce souhlasí? To je přece okamžik proto, aby tihle lidi vystoupili, nazvali všechno pravým jménem a šli do konfrontace s Košťálem, respektive s těmi, kteří svaz vedou.
A pokud to nezmění, tak by měli odstoupit, protože se pod tohle přece nemůžou podepsat.“
Technická komise se vyjádřila pouze k volbě Brücknerova nástupce.
„Tak to je skvělé... Přitom jednadvacítka, to je do nebe volající! Tak ať na jeden zápas dělá trenéra generální ředitel Budějovic, na druhý ať to vezme šéf jiného klubu a na třetí šéf dalšího klubu. Udělejme z toho totální Kocourkov. Opakuji: to jsou kluci, kteří mají jít hrát za áčko!“
Jak z toho ven?
„Poláci přesně tohle řešili po mistrovství světa v Německu. V tisku probíhala nechutná kritika, to, co se tam měsíc dělo, bylo neuvěřitelné. A Polsko se rozhodlo ke kosmetické úpravě. Aby zamezili tlaku, rozhodli se, že angažují zahraničního trenéra. Nešli do změny filozofie, strategie.
Změnili jen fasádu – angažovali Holanďana Leo Beenhakkera. Přišel za těžké prachy, vzal si s sebou realizační tým. Výsledek? Poláci sice postoupili ze supertěžké skupiny na EURO 2008, ale na šampionátu totálně vybouchli.
Dnes jsou všichni absolutně natvrdo proti Beenhakkerovi a řeší, kolik to stálo peněz a jestli se vynaložené prostředky neměly investovat jinam. Ani u nás se nemůže změnit jen fasáda.“
