Velkolepé, supermoderní, přesto s nádechem historie. Prostě unikátní. „Wembley je jen jedno,“ říká bývalý reprezentant Karel Poborský o londýnském stadionu, kde v pátek Češi po téměř jedenácti letech opět změří síly s domácími Angličany. Za cenu odpovídající zhruba dvěma pražským O2 arenám se Albion pyšní domovem, který mu svět společně s aktuální silou týmu trenéra Garetha Southgatea závidí.
Jižní Amerika má Maracanu, Evropa – přesněji hrdí Britové – se chlubí Wembley. Stánkem, který nelze přehlédnout. Při příletu do Londýna si jej musí všimnout i lidé s mimořádně tlustými dioptrickými skly, pro které je jinak fotbal španělskou vesnicí.
Nejen díky tomu, že Wembley jako jediný stadion na světě disponuje ve výšce 133 metrů výstražnými světly pro letadla. Je toho mnohem víc: majestátní oblouk, jenž ve tmě září, zatahovací střecha, dokonalá konstrukce…
Ale hlavně – ta VELIKOST! Stavbu snadno spatříte i při toulkách metropolí po památkách. Tu a tam na vás prostě tento obr vykoukne i skrze moderní mrakodrapy, přestože je od centra Londýna vzdálen přes dvacet kilometrů. „Kdyby za bránou místo části tribuny byla díra, bez problémů by tam mohlo přistát i letadlo. Je fakt kolosální,“ souhlasí stoper Tomáš Kalas, který si tam před rokem v dresu Fulhamu zahrál vítězné finále play off Championship.
Kalas má čerstvou vzpomínku, nicméně na Wembley nezapomene nikdo, kdo s ním jednou přišel do styku. „Protože má zvláštní auru, říká se, že je to chrám fotbalu,“ popisuje Karel Poborský, který si na něm zahrál finále mistrovství Evropy 1996 proti Německu (1:2). Právě po faulu na vlasatého šikulu vstřelil Patrik Berger z penalty jediný gól výběru kouče Dušana Uhrina staršího.
Stříbrné medaile z rukou anglické královny však čeští reprezentanti přebírali ještě na předchozím stadionu. Ikonické dvě věže spolu se stařičkými tribunami šly k zemi na začátku tohoto tisíciletí. Z místa, které kdysi legendární Brazilec Pelé označil za samotné srdce fotbalu, byť hostilo například i megalomanský hudební multikoncert Live Aid, zbyla suť.
Výstavba nového gigantu trvala čtyři roky, otevřen byl v roce 2007 a pár měsíců nato si na novém Wembley zahráli Češi znovu. Premiéra tehdejšího trenéra národního týmu Petra Rady se vydařila: sympatický výkon, remíza 2:2, navrch zážitky z novotou vonící arény a z konfrontace s evropskými esy.
„Ten zápas mi navždy zůstane v paměti, protože člověk si na tak krásném stadionu mockrát v životě nezahraje. Bylo to sice jen přátelské utkání, ale přišlo hodně lidí, takže zážitek byl umocněný. Navíc proti nám nastoupili borci jako Beckham, Terry, Lampard, Gerrard, Rooney,“ vzpomíná Marek Jankulovski, který se tenkrát trefil z přímého kopu parádně do šibenice.
Nebýt polovlastní branky Jana Rajnocha v nastavení, která byla nakonec připsána Joeu Coleovi, mohla do Česka putovat senzační výhra. Takhle kouč Fabio Capello kolegovi Petru Radovi pogratuloval k plichtě a sedmdesát tisíc diváků nakonec vyrazilo domů spokojeno. Domácí proto, že neprohráli, hosté si zase v přilehlých pubech s pivem bez pěny pochvalovali, že proti favoritovi obstáli.
Mimochodem, protože se v pátek očekává dokonce vyprodáno, a Wembley je nejlépe dostupné veřejnou dopravou, čeká fanoušky cesta od metra ke stadionu dlouhou pěší zónou, v jejíž blízkosti je ke spatření například i pamětní deska atleta Emila Zátopka. Zejména při návratu domů je však výhodnější kvůli nekonečným frontám dojít pěšky ke vzdálenější stanici, ušetří se i dvě hodiny.
Wembley je zkrátka fenomén, proto o něj před pár měsíci vehementně usiloval pákistánskoamerický byznysmen Shahid Khan. Je sice majitelem Fulhamu hrajícího Premier League či klubu amerického fotbalu Jacksonville Jaguars z NFL, ale katedrála s nezaměnitelnou historickou aurou se mu zalíbila. Fotbalové asociaci, která stadion vlastní, nabízel 600 milionů liber (cca 17,5 miliardy korun), což se rovná zhruba polovině celkové částky za výstavbu.
Téma prodeje národní katedrály vyvolalo v Anglii obrovský poprask. „Blázníte? Je to náš klenot,“ podivila se jedna polovina veřejnosti nad tím, že FA o takovém obchodu vůbec uvažuje.
Reakce protistrany? „Taková příležitost přijde jednou za život. Konečně bychom mohli dát do pořádku náš největší problém, to znamená spravení zázemí pro grassroots (neprofesionální) fotbal, která jsou v hanebném stavu.“
Khan požadoval stoprocentní vlastnictví, k čemuž FA nesvolila. Wembley tak nadále zůstává domovem hrdého Albionu, což bude znát na atmosféře. „Neuslyšíme vlastního slova. Někdo křičí, že chce párek, někdo burcuje ostatní na hřišti a celkově se tam vytváří strašný hluk,“ dodává Kalas.
Jankulovski: Nejhezčí trestňák v kariéře
|
„Vzpomínám na ten zážitek z roku 2008 ve Wembley moc rád. A to hned z několika důvodů: uhráli jsme dobrý výsledek 2:2, dal jsem pěkný gól a navíc jsme se střetli se všemi tehdejšími největšími hvězdami evropského fotbalu. Ale pozor, i teď má Anglie dobrý mančaft, takže české kluky čeká peklo. Co se toho mého gólu týče, hned jsem věděl, že trestňák kopnu na zadní tyč. Jsem toho názoru, že když jej kopete z hranice šestnáctky, což je blízko branky, je strašně těžké trefit se přes zeď. Dřív navíc rozhodčí neměli ani spreje k vyznačení čar, takže se zeď vždycky nenápadně posunovala. Nechal jsem si ji tedy prodloužit a sedlo mi to krásně, asi to byl můj nejhezčí gól ze standardky v kariéře, protože zapadl fakt přesně do šibenice a David James se jen ohlédl. Musím říct, že občas se na to podívám ze zadní kamery a ještě dneska z toho mám parádní pocit.“ |
Pudil: Běhal mi tam mráz po zádech
Už když se k Wembley blížíte, dolehne na vás jeho výjimečnost. Daniel Pudil hrál na anglickém svatostánku dvakrát finále druhé ligy o postup do Premier League. „Nádherný stadion,“ velebí český obránce fotbalový chrám. Moc štěstí mu ale nepřinesl. Nejprve tam v roce 2013 v dresu Watfordu prohrál s Crystalem Palace (0:1) a pak v roce 2016 v barvách Sheffieldu Wednesday, kde působí dodnes, s Hullem City (0:1).
Čím vás Wembley zaujalo a okouzlilo, když jste tam byl poprvé?
„Určitě svou velikostí, ten stadion je obrovský a nádherný se skvělým zázemím a vším okolo. Když se naplní, je tam devadesát tisíc lidí a úžasná atmosféra. Něco neuvěřitelného. Opravdový kolos.“
Když vidíte stadion zvenku, hned vás ohromí?
„Určitě. Když se blížíte a vidíte lidi, jak se valí z metra, jak se těší, to je úžasné. Zážitek pro hráče i fanoušky. Doufám, že i Češi si tam cestu najdou a pomůžou klukům, aby uhráli dobrý výsledek.“
Jaké vymoženosti má Wembley oproti jiným stadionům?
„Kabiny jsou obrovské, hned vedle je třeba místnost na rozcvičení. Člověk nemusí nikam chodit, jen projde dveřmi a může se v obrovské místnosti protáhnout. To samozřejmě na každém stadionu není. A to jsme byli v kabině pro hosty, domácí to mají možná ještě větší.“
Co atmosféra během zápasu?
„Když jsme tam hráli se Sheffieldem Wednesday, atmosféra byla úžasná. Měli jsme tam snad větší polovinu stadionu, několik desítek tisíc našich fanoušků fandilo po celou dobu, akustika byla skvělá. Nevím, jak to bude teď, jak budou slyšet čeští fanoušci. Ale když jsem tam byl já, bylo to neuvěřitelné. Běhal mi mráz po zádech ještě před nástupem na hřiště.“
Co ještě vás dostalo?
„Například jsme tam spali den předem a byli jsme v hotelu naproti stadionu. Dívali jsme se na něj prakticky čtyřicet hodin. V hlavě se vám všechno promítalo. Finále, Wembley, mimořádně prestižní zápas, ve kterém jde asi o 4,5 miliardy. Na stadion jsme pak šli pěšky.“
Wembley vás tedy po celou dobu udrželo v koncentraci?
„Dá se to tak říct. Zápas byl asi od jedné hodiny a pamatuju si, že jsem si dal snídani a pak jsem si sednul do okna. Měl jsem u sebe kafe a vodu a díval jsem se na stadion, na fanoušky, kteří tam už od devíti od rána proudili, kempovali, dávali si pivo a skandovali. Tohle udrželo člověka v pozornosti a jen mi to potvrzovalo, jak důležitý zápas nás čeká.“
Cítíte, že Wembley je pro Angličany posvátné místo, jakýsi symbol jejich fotbalu?
„Já to tak nepociťuju, ale Wembley má určitě svou váhu. Angličané jsou hrdý fotbalový národ.“
Je Wembley nejlepším stadionem, na kterém jste během své kariéry hrál?
„Těžko říct. Samozřejmě je to nádherný a úžasný stadion, hrál jsem tam dvakrát, ale nemám na něj nejlepší vzpomínky, protože jsem tam dvakrát prohrál finále. S českým nároďákem jsem byl třeba v Mnichově v Allianz Areně, kde byla spousta českých fanoušků, a my jsme porazili Německo 3:0 venku. To ve mně zanechalo velkou vzpomínku. A stadion byl taky skvělý.“
|
18x PETR ČECH - Chelsea 13x (4x finále FA Cup 2007, 2009, 2010, 2012; 4x semifinále FA Cup 2009, 2010, 2012, 2013, 3x Community Shield 2012, 2015, 2017; 2x finále League Cup 2008, 2015), Arsenal 4x (2x Community Shield 2015, 2017, 1x Premier League 2018, 1x semifi nále FA Cup 2017), Česko 1x (příprava 2008) 3x TOMÁŠ ROSICKÝ - Arsenal 3x (1x finále League Cup 2011, 1x finále FA Cup 2014, 1x Community Shield 2014), 3x MILAN BAROŠ - Portsmouth 2x (semifinále a finále FA Cup 2008), Česko 1x (příprava 2008) 2x DANIEL PUDIL - Watford 1x (baráž o Premier League 2013), Sheffield 1x (baráž o Premier League 2016) 2x ROMAN BEDNÁŘ - West Bromwich 1x (semifinále FA Cup 2008), Blackpool 1x (baráž o Premier League 2012) 1x MARTIN JIRÁNEK - Birmingham 1x (finále League Cup 2011) 1x MATĚJ VYDRA - Watford 1x (baráž o Premier League 2013) 1x MAREK ŠTĚCH - Yeovil Town 1x (baráž o Championship 2013) 1x TOMÁŠ KALAS - Fulham 1x (baráž o Premier League 2018) 1x ČESKO - příprava 2008 (Zdeněk Grygera, Radoslav Kováč, David Rozehnal, Tomáš Ujfaluši, Marek Jankulovski, Jaroslav Plašil, Jan Polák, Radek Šírl, Stanislav Vlček, Michal Kadlec, Zdeněk Pospěch, Jan Rajnoch, David Jarolím, Michal Papadopulos, Václav Svěrkoš + trenér Petr Rada) |
