Coufalova (špatná) volba kopaček. Kdy použít kolíky, lisovky, nebo lisokolíky?
Vladimír Coufal ve vápně kopíruje pohyb Ivana Perišiče, v kritickou chvíli českému zadákovi podklouzne noha a chorvatské křídlo za vteřinu srovná na konečných 1:1. „Kdybych neuklouzl, asi bych stačil střelu zblokovat. Nemůžu se vymlouvat, na druhý poločas jsem se špatně obul,“ překvapil zkušený bek upřímnou výpovědí. Obecně platí, že volba typu kopaček je vždy na rozhodnutí hráče. Trenéři do takových věcí nemluví.
Jde o předzápasový rituál všech týmů. Po příjezdu na stadion zamíří hráči rovnou na hrací plochu. Opatrně si projdou kus zeleného čtverce, otestují pevnost hrací plochy. Kolikrát i rukou prozkoumají tvrdost terénu. A podle toho se rozhodnou, jaké kopačky zvolí na zápas.
„V Jablonci jsme teď měli sezonu, kdy bylo hřiště těžké. Musel jsem hrát v kolíkách, protože bych si nedovolil jít na hřiště, abych podklouzl a udělal chybu v defenzivě,“ říká pro Nedělní Sport Václav Pilař, účastník EURO 2012.
Vladimír Coufal se v pátek rozhodl chybně.
Mýlil se v úsudku. Vsadil na lisovky a v kritickém momentu, kdy hlídal Ivana Perišiče, mu ustřelila noha. Chorvatský střelec toho využil a srovnal na konečných 1:1… „Špatně jsem se obul,“ sypal si popel na hlavu.
Krátce po vyrovnávací brance si nechal k postranní čáře přinést kolíky, v nich pak zápas dohrál. „Vláďa si vyčítal, že měl zvolit kolíky, ale bylo to i dílem rychlosti Perišičovy akce a koordinace. Člověka pak samozřejmě napadá, co mohl udělat lépe. Být jinak obutý, třeba by se nestalo,“ říká asistent trenéra Jiří Chytrý.
„Smeknout se mohl i v kolíkách. Nestabilita mnohdy souvisí i s koordinací, pohybovou kulturou, čímž vůbec neříkám, že to je případ Coufala. Taková věc se prostě může stát,“ smířlivě praví Bohuslav Pilný, mistr ligy s Libercem.
„Cuf ví nejlíp, proč si vzal takové obutí. Já hraju radši v lisovkách, cítím se v nich lépe, lehčeji. Jsem stabilitou níž, než Vláďa. Ale stopeři a obránci musí mít kolíky... Fotbal je prostě o chybách,“ přizvukuje Václav Pilař.
Obecně platí jednoduché pravidlo: na tvrdý povrch hráči nazouvají lisovky, na měkčí, či hodně promáčený, pak kolíky. Mezistupněm jsou lisokolíky, které postupně z trhu vytlačují kolíky. „Dříve si lisokolíky vyráběli hráči sami. Hlavně z rozšířených adidasek typu copa mundial. Teprve pak je začaly firmy nabízet,“ usmívá se Pilný.
Volba kopaček je vyloženě na hráčích. Trenéři do výběru prakticky nezasahují. Ovšem pokud se během zápasu ukáže, že některý ze svěřenců se obul špatně, vyslechne si od kouče vodopád nehezkých slov, mnohde zaplatí i tučnou pokutu. „Hráči musí být v každém detailu zodpovědní k mužstvu, ke spoluhráčům. Správný výběr kopaček s tím samozřejmě souvisí,“ říká Pilný, momentálně trenér druholigové Dukly.
Coufal pokutu nedostal. Ani nedostane. Není k tomu důvod. Nebýt podklouznutí, odehrál na mistrovství Evropy další úžasný zápas.
Co si kdy obout
Tvrdý povrch
Drtivá většina fotbalistů volí kopačky s lisovanými špunty různého tvaru, tedy lisovky. Tlumí nárazy na tvrdém povrchu, šetří vazy a klouby. V minulosti však bývalo zvykem, že obránci si na každý typ povrchu vždy brali klasické kolíky. Nyní již volí spíše lisokolíky.
Měkký povrch
Na měkký, případně podmáčený terén si hráči obouvají kolíky, případně kombinovanou variantu tzv. lisokolíky. Dobře se zaboří do země, čímž pomáhají udržet hráčovu stabilitu a pomohou k optimálnímu záběru. Klasické kolíky jsou na ústupu, nabízí je již pouze dva výrobci.
Umělý povrch
Používají se turfy, kopačky s mnoha malými špunty na podrážce, která tak lépe přilne k povrchu a pomáhá fotbalistovi udržovat optimální stabilitu.
