Sivok se vrátil do nároďáku. I Plzeňáci mě přijali ke stolu, smál se
Za národní tým nastoupil naposledy loni v listopadu, poté však na dlouhé měsíce z reprezentace vypadl. Obránce Tomáš Sivok až do léta léčil zraněné koleno, poté si bleskově znovu vybojoval místo v základní sestavě tureckého Besiktase. A nyní hlásí návrat do českého výběru. „Reprezentace je za odměnu, jezdím na ni moc rád,“ hlásí spokojeně.
Na srazu národního týmu se hlásíte téměř po roce. Jaké máte dojmy?
„Jsem především rád, že mohu být zpátky. Dokonce mě i Plzeňáci přijali ke stolu, protože jsem přišel na oběd pozdě a jinde už nebylo místo. Ale bylo to v pohodě. Sice jsem byl s klukama v kontaktu, ale když člověk přijede na sraz, může s ostatními všechno rozebrat, je na to dost času. Já jsem vždycky na reprezentaci jezdil rád, je to za odměnu. Člověk si toho musí vážit. Neřeším, zda budu hrát. Jsem k dispozici, kdyby trenéři chtěli jakoukoli informaci, moc rád ji poskytnu.“
Téměř po roce vás na srazu vítal nový reprezentační kouč.
„Jsou tu noví trenéři i režim, pro mě osobně je to příjemné zpestření. Trenéra Vrbu znám od svých patnácti let. Trénoval v Baníku, já hrál za České Budějovice. Známe se dobře. Každý trenér má svůj osobitý styl fotbalu, včera jsme strávili celé dopoledne u videa, den předtím jsme měli živější trénink. Je to všechno fotbalové, což bylo i dřív.“
Máte za sebou těžké období, dlouho jste byl bez fotbalu. Jak jste se s chmurnými časy vyrovnával?
„Zažíval jsem to v kariéře už potřetí, i když jsem nečekal, že to bude tak dlouhé. Je to těžké. Člověk spadne na dno a musí se z toho vyhrabat. Po psychické stránce to není lehké, ale já to měl v hlavě nastavené jako výzvu. Nikdy jsem se nevzdal, všechno je to o píli a práci. Jsem rád, že jsem zpátky, prosadil jsem se znovu i v klubu, kde jsem měl dřív silnou pozici."
A do národního týmu se vracíte před bitvou s Tureckem, kde již sedmým rokem působíte...
„Je to pro mě specifický zápas. Znám všechny hráče, kteří v Turecku působí. Samozřejmě tam probíhalo nějaké hecování. Turci jsou nažhavení, protože prohráli 0:3 na Islandu, což vůbec nečekali. Byla to pro ně rána, čelili velké kritice ze svazu i od fanoušků. Nečeká nás nic jednoduchého, bude to tam bouřit. Musíme do zápasu dobře vstoupit, oni nás určitě budou od první minuty presovat. Bude záležet na tom, jak se nám bude dařit držet balon. Moc by nám pomohl první gól, dostal by je pod velký tlak.“
Základem úspěchu tedy bude aktivní hra?
„Nesmíme se dostat pod tlak, abychom nestáli vzadu a nečekali na smrt. Osobně nejsem nadšený z toho, že Turci na Islandu prohráli. Raději bych byl, aby tam uspěli. Takhle jsou pod tlakem, půjdou do toho na maximum, navíc obměnili kádr. Řekl bych, že budou oproti Islandu hrát vzadu na čtyři obránce, změnami mohou dostat nový impuls. Pokud ale navážeme na výkon proti Nizozemsku, tak to utkání můžeme zvládnout.“
Určitě máte dobrou představu o tom, jaká atmosféra na vás v Istanbulu čeká, že?
„Troufnu si říct, že nebude taková atmosféra, jaká bývá při klubových zápasech. Turci ale určitě budou fandit, pro nás to nebude nic příjemného. Oni si dobře uvědomují, jak je to důležitý zápas. Udělají všechno pro to, aby nám to znepříjemnili. Hráči do toho půjdou po hlavě, moc bude záležet na vývoji. Pokud by se Turkům nedařilo, neměli by to s fanoušky lehké. Ale kdyby se jim povedlo vstřelit rychlý gól, chytli by se i diváci a hráčům by narostla křídla.
Po Turecku vás čeká zápas v Kazachstánu, z tepla se tedy přesunete do pořádné zimy...
„Bavil jsem se o tom s panem Dudlem (technický vedoucí), který byl před dvěma týdny na kontrole v Istanbulu. Zašli jsme na oběd. On pak letěl do Kazachstánu a říkal mi, že tam je kolem nuly stupňů. Samozřejmě to není příjemné, ale pro Kazachy to bude stejné, když letí hrát do Holandska. Kdybychom letěli někam do minus patnácti, byl by to větší problém.“
Jak velkou komplikací jsou náročné cestování a časové posuny?
„Není to lehké, ale osobně mi to nevadí. V Turecku hrajeme pravidelně večerní zápasy. Obecně je spousta hráčů na tyhle časy i náročné cestování zvyklá. Nastupujeme v evropských pohárech, kde jsou ty přesuny také složité. Člověk se s tím musí srovnat."
