Rozporuplná rozlučka. Tak nějak se dá nazvat sobotní večer na Letné, kde čeští fotbalisté uzavírali jinak úspěšnou evropskou kvalifikací. Po postupu na vysněné EURO mohly bouchat petardy, hráči běhat vítězná kolečka a vychutnávat si s fanoušky pocit ze skvěle odvedené práce. Realita ale vypadala jinak. „Vzpomínky na to nebudou nejlepší, spíš rozporuplné,“ shrnul pocity z české kabiny gólman Tomáš Vaclík po prohře 0:2 s Tureckem.
Český tým si měl vychutnávat oslavy, radovat se s fanoušky a užívat si fantastický fotbalový večer. Realita v sobotu na Letné? Téměř polovina sedaček zaplněných tureckými příznivci, kteří hnali za potřebným vítězstvím hostující celek. Nic příjemného, z čeho by se Vrbova družina měla radovat.
„Vůbec jsme to nevěděli, že skoro z půlky vyprodají stadion. To se pak soupeři hraje venku krásně, když je vlastně skoro doma,“ mrzelo po utkání obránce Filipa Nováka.
Čeští příznivci se snažili, o tom žádná. Jenže horkokrevné Turky, kteří měli vlajky své země rozeseté po celém stadionu, často překřičet nedokázali. „Byli slyšet Turci. Češi taky, za to jim děkujeme, ale Turci svým hráčům vytvořili výbornou atmosféru,“ komentoval atmosféru v hledišti exjablonecký obránce, který se podepsal pod oba inkasované góly.
Příklad za všechno? V momentě, kdy diváci na protilehlé tribuně měli z připravených kartiček sestavit děkovný nápis CZECH, část transparentu chyběla. Na jednom místě totiž seděli turečtí fans a ti se z pochopitelných důvodů k českým divákům přidat nechtěli…
Lidí přišlo na Letnou hodně, hlasatel zahlásil konečné číslo 17 190. Hráči se těšili, jak si užijí postupové oslavy. Jenže nemastný, neslaný výkon a prohra 0:2 radovánky na trávníku zhatila. „Pocity by byly lepší, kdybychom vyhráli 3:0, zápas bych odchytal s nulou a ještě vítězně... Místo toho jsme postupové oslavy pokazili a po zápase už si je nikdo moc neužil,“ mrzelo gólmana Tomáše Vaclíka , který v kvalifikaci poprvé nastoupil místo Petra Čecha .
Po zápase nezněla Letnou oslavná We Are The Champions, nelétaly rachejtle ani neprobíhaly mexické vlny, jako třeba minulý podzim po slavné výhře s Nizozemskem. Skupinka českých hráčů jen obešla už poloprázdné tribuny, zatleskala divákům a rychle zmizela v šatně.
„Obešli jsme jenom kolečko. Kdyby zápas dopadl lépe, tak bychom byli na hřišti ještě dlouho. Oslavovalo by se, trenér Pavel Vrba by možná dělal kotouly... Je to škoda. Můj první soutěžní zápas za nároďák a my prohrajeme doma. Vzpomínky na to nebudou nejlepší, spíš rozporuplné,“ přiznal Vaclík.
Když se Pavel Vrba loučil na konci roku 2013 s angažmá v Plzni, Západočeši zdolali silné CSKA Moskva a zajistili si postup do jarní fáze Evropské ligy. Narvaný stadion ve Štruncových sadech burácel, všemi zbožňovaný trenér se klaněl publiku jako divadelní herec a v euforii na trávníku metal kotouly. Po nezapomenutelné rozlučce neskrýval slzy dojetí.
Na Letné to ale v reprezentačním provedení vypadalo jinak. „Nepřekvapilo mě to, atmosféra byla výborná,“ odpověděl v sobotu večer Vrba na dotaz, zda ho nezaskočil velký počet tureckých příznivců. Určitě i on si ale představoval jiné loučení s jinak výtečně odehranou kvalifikací, která Česko jako jeden z prvních týmů vystřelila na EURO do Francie.
