PŘÍMO Z AMSTERDAMU | Vůbec si neláme hlavu s tím, že v reprezentaci teprve začíná. Že proti němu třeba teď v Amsterdamu stáli soupeři z Manchesteru United a on sám má smlouvu ve Slovanu Liberec. Bacha, letí kometa, na žhavém ocásku nápis Josef Šural. Svým gólem poslal nároďák proti Nizozemsku do dvougólového vedení, patřil k nejlepším hráčům na hřišti.
„Dá se říct, že to byl můj nejlepší zápas v kariéře. První gól v reprezentaci, proti takovému soupeři, na tak krásném stadionu…,“ zasnil se 25letý záložník nebo útočník. Prostě jak je třeba.
Vlastně i v tomhle zápase to tak měl. Začal v záloze za jediným tykadlem Tomášem Necidem. A spolupráce s ním mu vynesla první gól v národním týmu. Necid přiklepl, Šural se natlačil až blízko před Jeroena Zoeta a bodlem ho prošpikoval. V tu chvíli 2:0 pro Česko.
„Jo, bylo to bodlem. Chtěl jsem to dávat placírkou, ale někdo mě tam zatáhl, možná jsem mohl spadnout na penaltu. Ale byl jsem rozhodnutý, chtěl jsem dát gól,“ pravil vzorně Šural.
Když pak hosté museli spolknout spravedlivou červenou kartu pro Marka Suchého, stěhoval se 25letý fotbalista na hrot. A bojoval, dřel, bral to přes skluzy…
„Před tímhle dvojzápasem s Tureckem a Nizozemskem nám trenér říkal, že máme šanci se ukázat. Dneska to vyšlo o něco víc než doma s Tureckem, dal jsem gól, vyhrálo se,“ přiznal Šural.
„Chtěli jsme hlavně napravit ten předchozí zápas, protože jsme zaslechli nějaké spekulace, že jsme nehráli naplno. Tak to nebyla, bohužel se to nepovedlo, chtěli jsme to dneska odčinit a to se povedlo.“
A v reprezentaci se pomaličku potichounku liberecká opora zabydluje. Tohle byl jeho čtvrtý start, píše si první trefu. „Zatím máme dost zraněných, takže se uvidí, do EURO je ještě půl roku. Ale cítím se v týmu dobře,“ říká přesvědčivě.
„Rozhodne se na jaře, jsou hráči, kteří mají k nominaci blíž, my ostatní se o to musíme poprat,“ slibuje.
