ROZHOVOR | Myslí si, že je to v podstatě sci-fi. Na druhou stranu, pokud by na to došlo, krátkodobé výpomoci v reprezentaci by se Pavel Horváth nebál. „Je to však v pozici kdyby, není to realita, je pro mě těžké se k tomu vyjadřovat,“ uvedl kapitán Viktorie Plzeň.
Přesto, dokázal byste si scénář, který nastínil Vladimír Šmicer, představit?
„Dokázal, ovšem není mi dvacet, nemůžu si plánovat, co bude za měsíc. Ale pokud budu v tu dobu zdravý, budu mít formu a přišlo by to, asi bych nad tím přemýšlel.“
Prý jste se dozvěděl o Šmicerově vyjádření od bývalého spoluhráče Petra Jiráčka. Měl jste nějaké signály už předtím?
„Ne, vůbec, bylo to pro mě překvapení.“
Šéf svazu Miroslav Pelta o vás údajně mluvil s koučem Michalem Bílkem během září.
„Nic o tomhle nevím, fakt.“
Připouštíte, že byste si na národní mužstvo za jisté konstelace troufl . O to víc, když jste vidět zápas s Bulharskem?
„Nejde vůbec o ten výkon. Mezinárodní zápasy, v evropských pohárech nebo ty reprezentační, jsou výjimečné. Jde o hodně, fotbal je rychlejší. Ovšem vzhledem ke svému stylu hry si můžu myslet, že to jde zvládnout nějakým zrychlením, přihrávkou. Věřím, že bych to zvládl tak, jako se mi to podařilo v Evropské lize nebo loni v předkolech Ligy mistrů. Myslím, že i sobotní zápas s Jabloncem měl tempo, jaké mívají utkání na evropské scéně. Nevidím tedy důvod to nezvládnout, ale znovu opakuji: Je to kdyby, vůbec nikam se netlačím!“
Argumentem pro je, že v reprezentaci působí spousta fotbalistů, s nimiž jste nedávno hrál. Souhlasíte?
„Je pravda, že s Bulharskem jich bylo v sestavě šest. Vím o jejich přednostech a slabinách, myslím, že bych toho dokázal využít. To, co mě dělá v Plzni, to by pravděpodobně mohlo fungovat s nároďákem. Ale opět: Je to kdyby.“
Byla pro vás už reprezentace uzavřenou záležitostí?
„Stejně si myslím, že je to v podstatě sci-fi. Je to na úrovni kdyby. Je těžké posuzovat sám sebe. To, co bych mohl dát k dobru, je to, že znám kluky, kteří v nároďáku hrají do ofenzivy. Jenže druhý pohled je zase ten, že v sestavě je dalších pět, s nimiž jsem nikdy nehrál.“
Jak jste vlastně vnímal, když trenér Michal Bílek nevzal na EURO nejlepšího střelce uplynulého ročníku Gambrinus ligy Jiřího Štajnera, vám věkově blízkého?
„Jistě to pro Jirku nebylo nic příjemného, stejně jako pro Zdena Pospěcha. Fungovali v kvalifikaci, pak z toho, proč vůbec na ty srazy jezdili, vypadli. Chápu, bylo to pro ně velké zklamání.“
Vaši „nenominaci“ zdůvodnil Bílek před časem mimo jiné i vtipem, že v reprezentaci nemají trenýrky, do kterých byste se vešel. Mrzelo vás to tehdy?
„Ne, bral jsem to úplně v klidu. Michal má sice image zamračeného muže, já ho však znám docela jinak. Jako věčně usměvavého, s vymýšlením vtipů neměl nikdy problém. Od něj to beru jako od staršího kamaráda, který to přidal k tomu hodnocení, proč mě nebrat. Myslím, že je celkem dobrá sranda. Ale teď už by mi byly!“
