PŘÍMO Z DÁNSKA - Ve Slavii byli často navíc, v reprezentaci do 21 let jsou za hvězdy. Hned devět členů úspěšné party „lvíčat“ vyrostlo ve Slavii. Pekharta, Váchu nebo Dočkala však spojuje ještě jedna věc: Ve Slavii až na výjimky nedostali šanci a uznání se dočkali až jinde.
Dali by dohromady téměř kompletní jedenáctku. A hodně silnou. V brance Jan Hanuš, v obraně Marek Suchý a Jan Hošek, v záloze Bořek Dočkal, Marcel Gecov, Milan Černý, Jan Kovařík, Lukáš Vácha a v útoku Tomáš Pekhart.
Vyrůstali spolu ve Slavii, ale znovu se sešli až v dresu reprezentační jednadvacítky, která na EURO ve středu nastoupí v semifinále proti Švýcarsku.
„Není to náhoda, ve Slavii se s mládeží pracovalo dobře. Výjimečné je, že se tolik hráčů vměstnalo do dvou ročníků,“ říká Dočkal. Na soupisce najdete ještě další dva hráče, kteří v letošní sezoně oblékli slávistický dres, Ondřej Čelůstka a Adam Hloušek však ve Slavii nevyrostli.
I tak je to unikátní. O to víc, že do stejné party patří i kouč Jakub Dovalil, který část ze současných svěřenců vedl už ve slávistické mládeži. „Kdybych ale nebyl u reprezentace já, stejně by se v ní všichni sešli,“ zdůrazňuje Dovalil.
Tenhle ročník neměl konkurenci
Tehdejší šéf mládeže Slavie Jan Říčka dokázal z ročníků 1989 a 1988 „vyzobat“ největší talenty, s nimiž „sešívaní“ neměli v juniorských kategoriích konkurenci.
„S dorostem jsme tehdy vyhráli titul a všechny soupeře jsme poráželi ohromným rozdílem. Bylo vidět, že ten tým je fakt nejlepší,“ vykládá Pekhart.
Slávistické naděje se navíc prosazovaly i v národních týmech. Právě Pekhart s Váchou, Suchým a Černým procházejí reprezentační strukturou už od šestnácti let.
V sedmnáctkách se přidali Dočkal a Gecov, jen Kovařík se prosadil až v jednadvacítce. Jenže ve Slavii paradoxně stejnou šanci s výjimkou Suchého a Černého nedostali.
Pekhart odehrál v červenobílém dresu jen 13 zápasů, Vácha si připsal jedinou minutu a Gecov ani to ne. I proto dnes téměř všichni válí jinde. „Je to škoda. Měli tam silný ročník hráčů, uměli s ním pracovat, ale pak toho nevyužili. Asi měli jiné plány,“ krčí rameny Gecov.
O záložníka Liberce dnes usiluje Sparta, přitom pro úhlavního rivala nebyl před lety dost dobrý… Za éry kouče Karla Jarolíma se hráči ve Slavii střídali jako na běžícím pásu a na vlastní odchovance nezbývalo místo. I proto „sešívaným“ talentovaní hráči proklouzli mezi prsty.
„Jen je škoda, že nedostali šanci. Byl by to dnes v lize slušný tým,“ říká Dovalil. Případem, který vzbudil asi největší emoce, byl přestup Dočkala do Liberce.
Slavia si může trhat vlasy
Když se současný kapitán jednadvacítky v létě 2008 po půlročním hostování stal definitivně hráčem severočeského klubu, fanoušci Slavie hodně prskali.
„Neznali ale přesně okolnosti,“ hájí Slavii Dočkal. „Přede mnou odešli tři čtyři kluci skoro zadarmo, ale já šel za docela velké peníze. Pro Slavii to byl dobrý odchod, i když tehdy možná nepočítali, že na něj Liberec přistoupí.“
Podle spekulací totiž tehdy Slavia stanovila opci na Dočkalův přestup na úctyhodných 18 milionů korun. Byla to částka, která byla v případě neznámého záložníka astronomická.
Jenže Liberec na ni zřejmě i k překvapení Slavie kývnul. Dočkal každopádně dnes nelituje. „Nemrzí mě to vůbec. Moje kariéra šla dobrým směrem. Pro mě bylo důležité, abych hrál, a ne čekal na to, jestli dostanu šanci,“ tvrdí záložník.
Zášť nebo vztek necítí ostatně žádný z nich. Až na gólmana Hanuše všichni pravidelně nastupují v lize a patří k oporám. Výčitky tak může mít spíš Slavia.
„Nechci říkat, že si toho Slavia nevážila, ale myslím si, že ji to každopádně dnes mrzí,“ uvažuje Pekhart. V bitvě o finále a olympijské hry se Švýcarskem bude mít další příležitost svá slova potvrdit.
