Rok 2020, rok ďábla? Platí to i pro Martina Jedličku. Český brankář s Dunajskou Stredou vede slovenskou ligu, ale kvůli zavřeným tribunám si to nemůže vychutnat naplno. Navíc už je bez pohárů, cesta Evropskou ligou skončila výpraskem 0:7 v Linci. Teď Jedličku čeká pokračování kvalifikace na EURO jednadvacítek: neporažení Češi jdou do posledních tří zápasů z prvního místa.
Po hotelové chodbě kráčí s rouškou, kterou si sundá až před rozsvíceným monitorem počítače. Přes Skype rozverně zamává reportérům a začne vyprávět. „Ideální scénář pro příští dva zápasy? Šest bodů!“ poví Martin Jedlička.
První brankář české jednadvacítky během kvalifikace na mistrovství Evropy třikrát nedostal gól a i díky němu tým trenéra Karla Krejčího po sedmi z deseti zápasů vede svoji skupinu. Pokud Češi zvládnou páteční bitvu ve Skotsku a příští úterý nezakopnou v Litvě, postup bude zase o něco blíž.
„Chceme vyhrát oba zápasy. Kdybychom nechtěli, tak tam ani nejedeme,“ říká Jedlička, jenž je z letošního podzimu na vyhrávání zvyklý.
S Dunajskou Stredou od začátku sezony vládne slovenské lize, první porážka po osmi vítězstvích v řadě přišla až minulý víkend v Žilině. „Škoda, že jsme zaváhali, ale nějaká prohra přijít musela. Lepší teď než třeba proti Slovanu, který je jen o dva body za námi,“ vykládá Jedlička. „Byla to pro nás dobrá facka. Možná jsme si mysleli, že všechno půjde samo.“
Že všechno nepůjde samo, to Jedlička se svými kumpány poznal už před dvěma týdny v Linci. Dunajská Streda v předkolech Evropské ligy přešla přes islandský Hafnarfjördur i Jablonec, ale v Horních Rakousích zle narazila. Jedlička schytal sedm gólů a poháry pro jeho tým skončily už ve třetím předkole.
„0:7? Takový výsledek jsem nečekal, všichni jsme byli zklamaní. Každý den jsme to pak probírali na videu. Ukazovali jsme si chyby v defenzivě, kterých jsme se doteď nezbavili,“ líčí Jedlička. „Je to problém celého týmu, nejen obrany. Nahoře ztrácíme jednoduché míče, nevracíme se, dáváme si vlastňáky. Potřebujeme udržet pár nul a zase bude dobře.“
Náladu mu kazí ještě jedna věc: státní restrikce kvůli koronaviru. „Na Slovensku jsou daleko nižší počty nakažených než ve zbytku Evropy, přesto fanoušci musejí zůstat před stadionem. Nejdřív na fotbal mohlo tisíc lidí, pak dvě stě, pak sto… V jednu chvíli dokonce hrozilo, že nebude vůbec nic. Žádný sport na Slovensku,“ vzpomíná Jedlička. „Semkli jsme se a řekli dost. I my chceme dělat, co nás baví. A taky živí.“
Pandemie logicky mění i podobu srazu jednadvacítky, stejně jako mezi zářijovými zápasy v San Marinu (6:0) a s Chorvatskem (0:0). Jedlička a ostatní se musí pohybovat jen po monotónní ose hotel, autobus, hřiště. Čas si krátí u PlayStationu, karet nebo deskových aktivit, po večerech mastí fotbálek na malé branky a – pochopitelně se chystají i na páteční válku ve Skotsku, které taky myslí na postup.
Letmý pohled do tabulky: Skotové jsou zatím třetí s čtyřbodovou ztrátou na Česko, ale mají jeden zápas k dobru plus je ještě čeká otloukánek skupiny San Marino.
„Skotsko? Bude to zápas o jednom dvou gólech, žádná velká přestřelka. V ofenzivě máme rezervy, našim útočníkům se dlouhodobě moc nedaří, ale já doufám, že to ve Skotsku zlomí,“ věří Jedlička. „Bylo by to v pravý čas.“