Ze západu na východ. Tímhle směrem v létě vyrazil plzeňský stoper Robin Hranáč. Amatérskou ČFL, kterou by hrál za béčko Viktorie, vyměnil za první ligu na Slovensku. A zatím nelituje. Nováček z Liptovského Mikuláše i díky české posile překvapil několika zajímavými výsledky – a Hranáč za odměnu dostal první pozvánku do jednadvacítky na žhavý dvojzápas v Anglii a Slovinsku.
Hořký večer v Burnley se blížil ke konci, ale pro Robina Hranáče teprve začínal. V 88. minutě prohrané kvalifikační partie s Anglií vystřídal Martina Vitíka – a vychutnal si svoje velké reprezentační poprvé. Z hostování v Liptovském Mikuláši je zvyklý na větší vytížení, ovšem i pro západočeského patriota platí: co není teď, může přijít později.
„Jsem vděčný za každou minutu,“ předpisově poví v rozhovoru pro Nedělní Sport, když si na týmovém hotelu sedne před monitor. Včera byl ještě klid, dnes přijde frmol: Hranáč a spol. odletí do Slovinska k šestému pokračování kvalifikace na EURO. Po úvodních pěti kolech jsou první ve skupině, uhráli dvanáct bodů z patnácti možných. Druhá Anglie ztrácí dva body a má zápas k dobru.
Jsou to příjemné počty, nebo s vámi první ztráta zacvičila?
„Platí první možnost, atmosféra v týmu zůstává stejná. Když jsme vyráželi do Anglie, věděli jsme, že nás čeká silný tým. Ne v tom smyslu, že tam nemůžeme vyhrát, ale že to budeme mít složité. Porážka nás sice mrzí, ale snažíme se být pořád v pohodě.“
Robin Hranáč |
|
Narozen: 29. ledna 2000 v Plzni (21 let) Výška/váha: 189 cm/77 kg Post: obránce Klub: Liptovský Mikuláš/Slovensko (hostování z Viktorie Plzeň) Kariéra: Kdyně (2006–2015), Klatovy (hostování, 2010–2011), Viktoria Plzeň (od 2015), Liptovský Mikuláš/Slovensko (hostování, od 2021) Reprezentace: v U21 1 zápas/0 gólů |
Ulevilo se vám po reprezentační premiéře? V mládežnických reprezentacích jste už byl, ale ostrý zápas jste hrál poprvé.
„Určitě jsem se mohl do nároďáku dostat dřív, bylo to ovlivněné i mnou. Vyšlo mi to až teď a jsem moc rád. Když jsem v Burnley šel na hřiště, chtěl jsem tam nechat maximum a vrátit trenérovi důvěru.“
I za rozhodnutého stavu 1:3?
„Za jakéhokoliv stavu. Byla to pro mě obrovská zkušenost, hrálo se na stadionu klubu Premier League. Prostředí bylo úplně jiné, než na co jsem zvyklý z Česka a Slovenska. Porážka bolela, ale zatím nic neznamená. Jsme v polovině kvalifikace a jedeme dál.“
Byl jste překvapený, když vás trenér Jan Suchopárek poprvé pozval do jednadvacítky?
„Volal mi týden před srazem, že bych se mohl dostat do nominace. Potěšilo mě to – navíc před zápasem v Anglii, kde to v našem sportu všechno začalo. Ohromná čest.“
Do reprezentace vás posunuly spolehlivé výkony v Liptovském Mikuláši. Nestěžujete si tam, viďte?
„Vůbec. Hraju pravidelně a trenér mi věří. Každopádně se nechci po pár měsících uspokojit, musím v tom pokračovat dál.“
Spokojený ale nemůžete být s červenou kartou z posledního zápasu s Trnavou.
„Sporná situace na malém vápně, sám jsem se divil. Byl to nepříjemný moment, ale rozhodčí si to asi obhájí. Přišlo to až po intervenci VAR, což se dneska děje běžně.“
Ještě zpátky do léta: potěšila vás nabídka ze Slovenska?
„Už zhruba rok jsem si říkal, že bych chtěl poznat něco jiného, než nastupovat za plzeňské béčko ve třetí lize. Byl jsem rád, když se to povedlo a mohl jsem si vyzkoušet něco nového.“
Takže jste neváhal?
„Víceméně ani chvilku. Chtěl jsem zkusit cokoliv, navíc v první lize. Říkal jsem si: ‚Co tím můžu zkazit?“
Zatím se zdá, že jste tím nic nezkazil.
„Upřímně, ani jsem takovou minutáž nečekal. Na Slovensku jsem spokojený, zatím se to vyvíjí podle mých nejlepších očekávání.“
Nechybí vám příjemnější výsledky? Po čtrnácti kolech jste třetí od konce.
„Jak se to vezme. Ještě než začala sezona, všichni nás odsoudili k jasnému sestupu. Zapnul jsem televizi a slyšel, že budeme poslední. Ale máme dobrý tým, vždyť vyhrát druhou ligu není nic snadného. Mužstvo zůstalo skoro stejné, změn v létě nebyl moc. Myslím, že teď jsou všichni překvapení.“
Sedí vám pozice outsidera, od kterého se moc nečeká?
„Nebyl na nás žádný tlak, ale my chtěli uspět. V kabině jsme si říkali, že jsme na tom dobře, a pak se to ukázalo i na hřišti. Na začátku proti silným soupeřům nic moc, ovšem ve čtvrtém kole se nám povedl zázrak proti Žilině. Vítězství 2:1 nás nastartovalo, porazili jsme pak i Trenčín nebo Dunajskou Stredu.“
Jaká vlastně slovenská liga je?
„V české lize jsem odehrál jedinou minutu, ale mám pocit, že u nás je to víc o soubojích. Zato ve slovenské lize se snaží jít do kombinace i slabší týmy. A snad se brzy zlepší situace kolem fanoušků.“
Chápu, koronavirová doba našlapaným tribunám moc nepřeje.
„Teď je to na Slovensku složitější, okresy jsou rozdělené podle barev. Někde můžou na zápas přijít jen rodinní příslušníci. V takovém případě jsme rádi za každého, kdo je na stadionu slyšet.“
Jak se vlastně žije v Liptovském Mikuláši? Třicetitisícové město je bránou do Tater.
„Život je tam fajn. Do léta jsem byl zvyklý na rodné západní Čechy, ale s novým prostředím jsem neměl problém. Rozkoukal jsem se rychle.“
Nic vám chybí?
„Jen rodina, s kterou jsem v kontaktu online. Jinak nic. Díky podobnému jazyku a kultuře si ani nepřipadám jako v zahraničí.“
Navíc máte dva české spoluhráče, brankáře Dominika Sváčka a Matěje Luksche. Trávíte s nimi hodně času?
„Znamenají pro mě takové hezké spojení s Českem. S Dominikem se znám už z Plzně, vycházíme spolu v pohodě. Totéž s Matějem, který v létě po ročním hostování z Budějovic přišel nastálo. Ale v kabině se bavím s každým, nemám víc a míň oblíbené spoluhráče.“
A stíháte na dálku sledovat Plzeň? Zatím čile konkuruje Slavii a Spartě.
„Když mi to čas dovolí, dívám se na většinu zápasů a fandím. Na západě jsem vyrůstal, Plzeň mám v srdci už od dob, kdy jsem jako teenager za lajnou podával míče. Škoda jen porážky na Slavii, byl to komplikovaný zápas. Cesta za titulem je pořád otevřená, což mě hřeje.“
Do áčka Plzně jste se zatím natrvalo neprosadil: sám jste před chvílí zmínil, že jste odehrál jedinou ligovou minutu v Teplicích. Vzpomínáte rád, nebo jste chtěl víc?
„Tenkrát jsem byl hodně nervózní, byl to můj první dotyk s ligou. Na Slovensku už jsem si na velký fotbal zvyknul, ale tehdy v Teplicích to pro mě bylo něco nového.“
Stihl jste vůbec propotit dres?
„Kdepak. Ani jsem se nedotknul míče, rozhodčí brzy zapískal. Chtěl jsem hrát dál, ale bohužel. I tak jsem za tu šanci vděčný.“
Toužíte se do Plzně vrátit?
„Ve smlouvě mám, že můžu z hostování přijít i v polovině sezony, pokud si to Plzeň bude přát. Zatím se mnou nikdo nemluvil, nechávám tomu volný průběh.“
Teď máte rozdělanou práci s jednadvacítkou: těšíte se na letošní derniéru ve Slovinsku? Hraje se už pozítří.
„Tenhle zápas je pro nás šance, jak se po první porážce v kvalifikaci vrátit zpátky na vlnu. Ale bude to šichta, Slovinci nemají špatný tým.“
Udělali na vás páteční výhrou 3:0 nad Albánií dojem?
„Naživo jsme to nesledovali, opozdil se nám zpáteční let z Anglie, ale určitě se ještě podíváme na záznam. Kluci už Slovinsko jednou porazili, v září vyhráli v Budějovicích 1:0. Pokud podáme dokonalý výkon, zvládneme to i podruhé.“
Pokud se vám to povede, mistrovství Evropy bude zase o kousek blíž. Sníte i o olympijské Paříži 2024, o kterou taky hrajete?
„Mám za sebou teprve prvních šest minut, ale věřte mi, že mě oboje hodně láká. Nejdřív by to chtělo postoupit na EURO – a pak se uvidí.“
