Dovalil: S kluky to je o důvěře

Kdo je muž, který povede v Egyptě smečku mladých vlčáků za obhajobou stříbra z roku 2007?

Jste jen o několik let starší než vaši svěřenci. Cítíte, že vám proto víc věří?
„Nevím, jestli mi věří kvůli blízkému věku, spíš to berou podle výsledků. Když jsme si něco řekli a oni to splnili, většinou se to povedlo. Proto tam nějaká důvěra je.“

Dovalil: První dojmy? Pozitivní »

Dokážete se díky nízkému věkovému rozdílu lépe vcítit do jejich problémů?
„Někdy dokážu, někdy ne. Je to individuální. Hlavně si ale myslím, že když jsou nějaké problémy, během srazu se to neřeší. Buď jsou vyřešené předem, nebo až po soustředění.“

Nikdy za vámi vaši svěřenci nechodí se soukromými potížemi typu škola nebo přítelkyně?
„Dneska už ani ne. Když jim bylo šestnáct sedmnáct, něco tam proběhlo. Stávalo se, že někdo měl nějaké problémy ve škole. Teď už jsou dospělí, je to na nich. Někdo si školu dodělal, někdo vsadil na jednu kartu. Záleží na chytrosti hráče a na jeho rodinném prostředí... Abych s nimi řešil problémy s přítelkyněmi, to se nestalo.“ (směje se)

Soukup: Chci finále Egypt - Česko! »

Necítíte se někdy při pobytech na soustředěních jako skautský vedoucí? Musíte mladé kluky nějak hlídat?
„Ne, to ne, nejsem skautský vedoucí. Máme daná nějaká pravidla, oni vědí, že když je poruší, bude následovat trest. Samozřejmě se vyvíjím já i oni. Bylo to jiné, když jim bylo šestnáct sedmnáct, a teď. Dospěli, každý hraje na profesionální úrovni, což dřív nebylo. Teď už vědí, co si můžou a co nemůžou dovolit.“

Nemusíte hráče, kteří procházejí pubertálními roky, nějak usměrňovat co se týče alkoholu, cigaret a podobných záležitostí?
„Já jsem zatím nikoho nepřistihl, že by třeba kouřil. Je to jejich věc. Když je delší sraz, nedá se to udržet, že bychom se celou dobu soustředili jen na fotbal, taky je potřeba dát jim volno. Ale zatím jsme s tím nikdy neměli problém. Když je rozchod, vždycky splnili, že přišli do dvanácti hodin. Nebyl důvod nic řešit, co by se týkalo porušení životosprávy.“

MS dvacítek: Šance pro nové superstar »

Nebylo vám někdy líto, že některý hráč kvůli takovým excesům přicházel o možnost být v nominaci?
„My jsme takového hráče nikdy neměli. Spíš mi třeba bylo líto, že teď neodjel Honza Polák, který je z formy, Honzovi Hablemu se tolik nedařilo, nevzali jsme Libora Kozáka, který teď hostuje v Brescii. Ale že by někdo neodjel kvůli tomu, že by si to pokazil, to jsem nezaznamenal. Problémy míval chvílemi Honza Blažek, ale ten se už asi srovnal, zprávy z Liberce jsou v tomhle ohledu pozitivní.“

V čem se podle vás nejvíc liší trénování mládežnických a seniorských týmů?
„Asi to nedovedu tak dobře posoudit, protože v lize jsem nikdy nepůsobil. Tam je rozpětí osmnáct až pětatřicet let, střídají se dvě generace. V týmech je jiná hierarchie. Mládežnický fotbal je asi živelnější, na druhou stranu v něm není tolik zbytečných pádů a faulů. Je to jednodušší v tom, že hráči nastupují proti vrstevníkům, nejsou takové rozdíly ve fyzických proporcích. Když pak nastoupí osmnáctiletý kluk na třicetiletého borce, který hrál v zahraničí a má zkušenosti z Champions League, je to určitě složitější.“

Lákalo vás někdy zkusit trénovat seniorský tým?
„Lákalo a asi na to někdy dojde. Zatím jsem žádnou nabídku neobdržel. Nebo obdržel, ale zůstal jsem tady. Tahle práce mě baví a jsou za námi vidět výsledky, takže nikam moc nepospíchám.“

Jakub Dovalil • Michal Beránek - SPORT

Přemýšlel byste po šampionátu o nabídkách z české ligy?
„O tom bych nepřemýšlel. Ještě máme rozdělanou jedenadvacítku, byla by škoda ji opustit. Vždycky je lepší skončit po nějakém cyklu, aby se nestalo to, co se stalo s Víťou Lavičkou. To bylo jeho rozhodnutí, ale může to házet špatné světlo...“

Než jste začal trénovat mládež Slavie, byl jste na stáži v Německu. Co jste se tam naučil?
„Byl jsem na Deutsche Sporthochschule, to je obdoba naší FTVS. Pak jsem tam byl na fotbalové škole, která fungovala na komerční bázi. Bylo dobré, že tam přednášeli lidé jako Daum, Hitzfeld, Van Gaal, v tom to bylo určitě přínosné. I když dneska už je to třináct let... Na tu dobu to ale bylo dobré. Bylo to stejné studium, jako se u nás studuje trenérská licence.“

Co vám tyhle velké trenérské osobnosti daly?
„Oni vám všechno nepustí, ale je dobré, že se s nimi člověk vůbec dostane do kontaktu. Každý trenér musí mít nějakou vizi své práce, oni tu mozaiku doplňují. Všechno si poskládáte z různých trenérů, i z těch, kteří vás vedli. Pak je potřeba tyhle střípky třídit a zasadit je do své vize. Daum a Van Gaal dali hodně na psychologii, Hitzfeld zase jako první zavedl v Borussii Dortmund rotační systém. Nakoupili třicet hráčů, někdo hrál ligu, někdo Champions League, hráči si na to museli zvykat. Učil nás, jak s nimi pracovat... Tyhle střípky pak pomáhají v tom, abyste třeba porazil Němce.“ (usmívá se)

Jak vás ovlivnil váš otec, který byl děkanem FTVS?
„Tak nějak normálně. Já jsem k tomu hned nepřičichl, ale on někdy v osmdesátých letech pracoval jako metodik u hokejové reprezentace, kolem roku osmdesát čtyři nebo osmdesát pět jsem byl na srazu s hokejisty, tam se mi poprvé zalíbila ta atmosféra. Na vysoké škole jsem měl přednášku ze sportovního tréninku, konzultoval jsem s ním nějaké věci, ale vždycky bylo všechno jen na mně.“

Váš otec tehdy s Luďkem Bukačem zaváděl u hokejistů moderní tréninkové metody, že?
„To je pravda. Ty věci už se vyvinuly, nemusejí tolik platit, ale třeba metody rozvoje síly, pohybových schopností nebo energetické zabezpečení pohybové činnosti pořád svou platnost mají. Na druhou stranu, třeba vytrvalost se už ve fotbale trénuje jinak. Pořád je potřeba to aktualizovat.“

Setkával jste se často s označením „protekční dítě“?
„Setkával jsem se s tím. Ale na studiích jsem to měl spíš horší než lepší. Člověk toho musel spíš znát víc, aby neudělal ostudu. Ale to jsou věci, se kterými se musíte vyrovnat. Je to tak padesát na padesát -někde vám to dveře otevře, někde zavře, ale nakonec vás lidi stejně posuzují podle toho, jaké výsledky jste udělal. Na to si člověk musí zvyknout.“