Suchopárka v Norsku stále znají. Proč? Před 21 lety se stal noční můrou
Když se před českým fanouškem vyřkne jméno německého útočníka Olivera Bierhoffa, otřepe se. Okamžitě si vzpomene na jeho dvě trefy z finále EURO 1996, které sebraly českému týmu sen o evropském mistrovském titulu. Stejnou pověst má v Norsku český stoper Jan Suchopárek. „Kvůli jeho gólu v Oslo jsme nejeli na EURO 1996 v Anglii. Jeho jméno nebude v Norsku nikdy zapomenuto!“ sděluje norský novinář Kjetil Flygind z deníku Aftenposten.
Vicemistr Evropy 1996 Jan Suchopárek má Norsko velice rád. „Poprvé jsem proti němu reprezentoval, tehdy to ještě bylo za Československo,“ vzpomíná na výhru v přátelském utkání 3:2 v září 1991 v Oslo. Mnohem větší stopu však zanechal o čtyři roky později, když čtyři minuty před koncem vyrovnal v kvalifikaci ME 1996 na 1:1, čímž sebral domácím jasný postup. Stal se pro Nory symbolem zmaru. „Vůbec mi to nevadí,“ říká bývalý obránce Dukly a Slavie.
O své pověsti nic neví, ostatně od té doby v Norsku ani nikdy nebyl. „Fotbal mě tam už nepřivedl a chytat ryby nejezdím,“ přiznává, že ho nenalákala ani tato vyhledávaná atrakce. „Ale to se může změnit. Jako trenér výběru do 19 let jsem s norskou stranou domlouval na příští rok přátelák,“ připouští, že se na „nepřátelskou“ půdu nejspíš brzy vydá. „Pochybuju ovšem, že by mě poznali. Vypadám dnes úplně jinak než před dvaceti lety,“ nebojí se nepřízně. „Já se nebojím ničeho,“ hlásí bývalý nesmlouvavý obránce.
Na bitvu v Oslo vzpomíná rád. „Měli tehdy vynikající mužstvo, patřili do první desítky v žebříčku FIFA,“ vyzvedává norský tým, který se na rozdíl od českého zúčastnil MS 1994 v USA. A připomíná skandinávské hvězdy jako Thorstvedt, Haaland, ,Mini‘ Jakobsen, Solbakken, Fjörtoft. Kdyby Norové vyhráli, už by jim postup na závěrečný evropský turnaj neunikl. „Atmosféra byla bouřlivá,“ přibližuje srpnový podvečer. Remíza domácím nestačila, na české půdě za měsíc prohráli 0:2 a pro stříbro si do Wembley zajeli svěřenci trenéra Dušana Uhrina staršího.
Současný norský výběr je o poznání slabší, bez třpytivých klenotů. „Pohybují se na úrovni třetí desítky, mají problémy se vůbec na šampionáty kvalifikovat,“ upozorňuje Suchopárek. Český tým na tom ale není o moc lépe. „Stačí ovšem jeden vydařený zápas, jeden gól a všechno může být jinak,“ vlévá svým následovníkům optimismus. „Dojde ke zlomu, postoupí se a pak se může stát cokoli. Přijde úspěch a fotbal se pohne k výšinám,“ dokládá na příkladu své generace, kterou objevily bohaté evropské kluby až po EURO 1996.
Česká reprezentace v kvalifikaci MS 2018 ještě nedala gól. Když se trápili její předchůdci v roce 1995 v Norsku, vypomohl stoper. Naběhl si na centr a hlavou zavěsil. „Dnes ofenzivu podporují více krajní obránci, stopeři se do koncovky, ovšem kromě standardních situací, moc nedostávají,“ rozebírá moderní trendy. „Je ovšem naprosto jedno, kdo dá gól, hlavně aby se vyhrálo,“ tlačí na výsledek. „Pořád totiž věřím, že nejsme bez šance a postoupit na světový šampionát můžeme,“ říká muž, který je pro norský fotbal stále noční můrou.
