Už v kvalifikaci Švédové inkasovali v deseti utkáních pouze devětkrát. A to čelili Francii, Nizozemsku či Bulharsku. V baráži jim pak za 180 minut nedokázala Itálie vstřelit ani gól. Na šampionátu sice Skandinávci dvakrát kapitulovali s Německem, proti Jižní Koreji, Mexiku a Švýcarsku z toho byla čistá konta.
Obrana, to totiž byla vždycky výkladní skříň švédské reprezentace. Spoléhala na ní na každém turnaji. Nyní v Rusku však chlapíci ve žlutém tuhle disciplínu povýšili na novou úroveň. „Víme, že je bránění naší silnou stránkou. Byla by hloupost, kdybychom toho nechtěli využít,“ vyhlásil před osmifinále proti Švýcarsku kapitán Andreas Granqvist.
Na první pohled to zní strašně banálně. Lokalizovat hlavní přednost svého mužstva a na ní pak stavět celou strategii. Ale vykládejte to třeba Argentincům. Ti měli k dispozici božského Lionela Messiho, nedokázali ho ovšem správně (a co nejúčelněji) využít a ze šampionátu se pakovali s nepořízenou už v osmifinále.
Švédové tenhle problém nemají. Když kouč Andersson v roce 2016 přebíral švédské národní mužstvo, bylo mu ve vteřině jasné, jakým směrem se musí ubírat. Sázka na defenzivu byla jednoznačná volba. Tím spíš, když se ke konci chýlila reprezentační éra útočníka Zlatana Ibrahimovice.
S ním na hrotu si Švédové mohli sem tam dovolit popustit defenzivní uzdu a vyrazit na útočné rejdy. Díky extratřídě zkušeného střelce za to byli mnohokrát odměněni. Téhle době už ale odzvonilo a tak se Seveřané vrátili k zákopové válce. „Nemáme tak technicky vybavené hráče, abychom mohli spoléhat na jiný způsob hry. Není to sice sexy, ale účelné ano,“ vykládá novinář Erik Magnus Niva z listu Aftonbladet.
Švédové spoléhají na rozestavení 4-4-2. V praxi ale jeden z polařů, Gustav Svensson, často couvá až do pozice středního obránce. Děje se tak zejména po ztrátě balonu, kdy hrozí, že soupeř půjde rychle dopředu. V ten moment se stopeři roztahují na své strany, aby kryli záda krajním obráncům a zamezili nebezpečným přihrávkám z křídel. Mužstvo tak ladně přechází do formace 5-4-1, protože v tu chvíli se okamžitě jeden z dvojice útočníků Ola Toivonen zasouvá o patro níž do středové řady.
Mezeru uprostřed obranné linie pak zaplňuje právě Svensson, ke kterému se často připojuje i druhý střední záložník Albin Ekdal. Výsledkem je, že Švýcaři za celý duel zkompletovali v pokutovém území Švédů pouze dvě přihrávky. Zkrátka se do něj pořádně nedostali. „Odehráli jsme to výborně. Hráči přesně plnili to, co jsem po nich chtěl,“ pochvaloval si po postupu trenér Andersson.
Švédové navíc umí držet krátké hřiště, stoperům proto po vystoupení nedělá problém návrat do výchozí pozice a podstoupení vzdušného souboje, pokud nějaký ten centr do šestnáctky opravdu zamíří. „Po světě určitě běhají lepší obránci, než jsou ti naši. U nich je ale obrovská výhoda, že jsou zodpovědní. Drží si své prostory, nenechají se strhnout hrou a neopouští je. Proto je tým vzadu pořád kompaktní,“ vysvětluje Niva.
| Vyhraných obranných soubojů | 7 z 10 |
| Zachycených míčů | 12 |
| Zblokovaných střel | 10 |
| Získaných míčů | 33 |
| Přihrávky soupeře v pokutovém území | 2 |
Při takovém způsobu hry Švédům ani tolik nevadí, že si moc neužijí míče. Pro porovnání. Proti Švýcarům Seveřané zkompletovali dohromady jen 188 přihrávek. Španělé jich proti Rusku napočítali přes tisíc, přesto se museli po penaltách s turnajem rozloučit. „Nemusíte držet balon, abyste byli schopní soupeři ublížit. Jde to i jinými způsoby,“ prohlásil po vyřazení Portugalska trenér Uruguaye Óscar Tabárez.
Tímhle mottem se řídí i severský tým. Jeho herní styl sice není kdovíjak atraktivní, míra jeho propracovanosti ovšem přináší výsledky. „Andersson je defenzivní trenér, obrana je u něj na prvním místě. I proto má takové výsledky, skvěle se totiž hodí k typologii hráčů, kteří jsou v reprezentaci,“ konstatuje Niva.
Ve čtvrtfinále jdou Švédové na Anglii. A vzhledem ke své defenzivní síle a součinnosti rozhodně nejsou bez šance.
