Lionel Messi se při posledním možném pokusu dočkal. Argentina získala po 36 letech zlato z mistrovství světa – a zcela zaslouženě. Svěřenci Lionela Scaloniho začali překvapivou prohrou proti Saúdské Arábii, ale postupně své výkony zlepšili na úctyhodnou úroveň. Austrálii, Nizozemsko, Chorvatsko i Francii porazili po zásluze. Proč hráli Messi a spol. tak skvěle? Důvodů je vícero.
Démon Messi
Argentinská hra směrem dopředu stála na pětatřicetiletém Lionelu Messim. Ofenzivní mág nezklamal a po podprůměrných výkonech proti Saúdské Arábii a Mexiku předvedl šňůru skvělých představeních. Z hloubky tvořil postupné útoky, díky čemuž měla Argentina velmi silné kombinace středem pole, rozjížděl také brejky, po nábězích z druhé vlny zakončoval a pokud bylo třeba, tak zabral také dozadu.
Podle dat Opty se ve hře dostal k 2.7 expected goals („očekávané góly“) a 2.5 očekávaných gólů vytvořil pro své spoluhráče. Na turnaji se mezi ofenzivními hráči vymykal – jak ukazuje graf od společnosti StatsBomb, nikdo nedokázal vytvářet a zároveň se dostávat do tak velkého počtu šancí. Z 2.5 očekávaných gólů vstřelil tři góly a v základní hrací době přidal také čtyři proměněné pokutové kopy.
Kromě finální fáze prokázal úžasnou schopnost tvořit hru z hloubi pole. Nejvíce přihrávek do vápna v týmu? Messi, konkrétně osmnáct. Nejvíce přihrávek vedoucích ke střele v týmu? Messi, jednadvacet. Argentinec s nejvíce progresivními přihrávkami? Messi, 49, dvakrát více než druhý Enzo Fernandez. Nejvíce přihrávek do finální třetiny? Enzo Fernández (43), druhý Messi (38).
Skvělá defenziva
Skvělá obrana je na vyřazovacích turnajích základem k vítězství a Argentinci to věděli. I hrotový útočník Álvarez pomáhal směrem dozadu, aby obrana netrpěla kvůli odpočívajícímu Messimu. Žádný tým na turnaji se nemohl pyšnit lepší defenzivou. Nejvíce šancí si proti Otamendimu a spol. vytvořila Francie, která se bez dvou penalt zmohla jen na 0.8 očekávaného gólu. Všechny tři comebacky byly více či méně náhodné – Saúdská Arábie vstřelila dvě branky ze tří střel, navíc z nepravděpodobných pozic, Nizozemci srovnali z náročné hlavičky a geniálního signálu a Francouze posadila na koně penalta z ničeho.
Klíčem ke skvělé defenzivě byla schopnost kontrolovat tempo utkání. Argentinci dokázali za příznivého stavu držet míč a případně po ztrátě dostatečně rychle zorganizovat svůj blok, aby se ze zápasů nestala brejková bitva. Kontrolu nad tempem ztratili Argentinci až ve finále, kdy se utkání po srovnání na 2:2 strhlo do boje nahoru dolů.
Scaloniho cit pro změny
Dalším důvodem skvělé defenzivy byly výborné tahy trenéra Scaloniho, který má na vítězství velký podíl. Scaloni se spolu s realizačním týmem na každé utkání skvěle připravil a minimalizoval největší silné stránky soupeřů. Proti Nizozemsku vsadil na formaci 3-5-2, aby zrcadlil rozestavení soupeře a tím pádem lépe pokryl ofenzivní manévry útočné trojice. Proti Chorvatsku se správně vrátil k variantě 4-4-2 se čtyřmi středovými hráči, aby omezil schopnosti balkánských záložníků. Ve druhé půli dobře reagoval přechodem na 3-5-2, aby vyřešil přečíslení obranné řady. Osmdesát minut neviditelného Mbappého vymazal skrze agresivní pravou stranu v čele s De Paulem a Molinou, které neustále pobízel k agresivnímu dostupování.
Neméně důležité byly i personální změny. Scaloni se nebál posadit v prvních dvou utkáních špatně hrajícího Lautara Martineze, kterého nahradil mladík Álvarez. Útočník Manchesteru City vstřelil čtyři góly a svou obětavostí výrazně přispěl v defenzivě. Velmi pozitivní dopad mělo také nasazení dalšího mladíka, středopolaře Enza Fernándeze. Zkušenější Paredes i Guido Rodríguez zůstali za očekáváním, ale Enzo se jejich role chopil velmi dobře a po zásluze získal cenu za nejlepšího mladíka turnaje. Mezi nejdůležitější pilíře patřil také Mac Allister, který proseděl úvodní utkání na lavičce, ale poté již odehrál téměř vše.
Scaloniho tým po skupině výrazně omladil, hráči si sedli a ve vyřazovací fázi se sestava měnila jen sporadicky kvůli taktice. Přesto se Scaloni na závěr uchýlil k ještě jedné nečekané personální změně, která se však ukázala jako geniální – ve finále zvolil formaci 4-4-2, zřejmě však nechtěl nasadit labilního Paredese, a tak na levém křídle nastoupil Di María. Křídelník Juventusu vstřelil gól a vybojoval penaltu!
Penaltový specialista Martínez
Na světě pravděpodobně neexistuje větší specialista na penalty než Emiliano Martínez. Brankář Aston Villy sice nepatřil mezi nejlepší gólmany na turnaji na čáře, podle modelu Opty by průměrný gólman chytil o 1.6 gólu více (jedná se však o malý vzorek, který výrazně ovlivňuje náhoda), ale Argentina měla velké štěstí, že do penaltových rozstřelů šla s Martínezem v čele.
Třicetiletý rodák z Mar del Platy dokáže své protihráče rozhodit pomocí různých psychologických triků. Před penaltou rád utrousí pár slov směrem k exekutorovi, často si přivlastní míč a případné chycení penalty doprovází mohutnými oslavami. Spoustu fanoušků netradičním chováním vytáčí, ale tato psychologická hra přináší výsledky – hráči Francie a Nizozemí proměnili pouze pět z devíti pokutových kopů. Kdo ví, jak by penaltové rozstřely dopadly, kdyby se Messi a spol. nemohli spolehnout právě na Martíneze.
