Táta mi to nevěřil, říká dodatečně povolaný reprezentant Darida
V úterý měl přítelkyni držet palce u maturity, ve čtvrtek chtěl letět za sestrou do Londýna. Místo toho vyrazil záložník Vladimír Darida s národním týmem na soustředění do Rakouska. „Táta mi to nechtěl věřit. Povídá mi do telefonu: Kecáš!“ culí se plzeňský mladík.
Jednadvacetiletý záložník byl na soupisce pro EURO 2012 napsán jako jeden z náhradníků, jenže málokdo věřil, že se k týmu připojí. „Když jsem v zimě nastupoval do přípravy, ani by mě to ve snu nenapadlo,“ neskrývá Vladimír Darida.
Všechno se ale změnilo hned na srazu reprezentace. Kvůli zranění lýtkového svalu Tomáše Rosického a opožděnému příjezdu Jaroslava Plašila musel Darida narychlo měnit plány.
„Volal mi asistent Jakub Dovalil, že má Rosický nějaké zdravotní problémy a neví se, jak na tom bude. Trenér potřebuje dalšího hráče pro tréninky, tak mi zavolal, že pojedu na soustředění s nimi. Po něm pak buď pojedu na EURO, nebo se připojím k jednadvacítce,“ popisuje Darida.
Nečekaná šance mu přitom pořádně zkřížila plány. „Měli jsme jet ve čtvrtek s přítelkyní do Londýna za mojí sestrou, takže to jsem musel zrušit. V tomhle případě jsem to ale udělal rád. Akorát sestře je to líto, ale to se nedá nic dělat,“ krčí rameny záložník.
„Přítelkyně Alžběta byla ráda i za mě. Jenomže v úterý maturuje, měl jsem jí tam přijít podpořit, tak jsem ji trochu narušil plány. To jí trochu mrzelo,“ dodává s provinilým výrazem.
Darida se přitom ocitl v nevděčné úloze. Týden bude s národním týmem trénovat, ale pokud se Rosický vyléčí, což je velmi pravděpodobné, příští víkend si zase sbalí kufry a EURO bude sledovat jen v televizi.
„Beru to tak padesát na padesát. Uvidíme, jak to dopadne. Jsem mladý kluk, tak doufám, že kdyby se to nepovedlo, šancí zahrát si na EURO bude ještě víc,“ říká klidně Darida.
Ostatně vděčný je už jen za samotnou šanci strávit pár dní po boku Rosického a spol. „Je to splněný sen. Podat si ruku s Rosickým je parádní pocit. Jako malý jsem obdivoval hlavně Beckhama, ale Tomáš byl také jeden z mých vzorů. Beru to jako odměnu za to moje vydařený jaro,“ vypráví.
Pro hráče, který má na kontě pouhých šestadvacet startů v české lize, to ještě před pár měsíci byla jen fantasmagorická představa. „Něco takového mě v zimě ani nenapadlo,“ kýve hlavou. „Rodiče mi gratulovali, ale táta mi nejdřív nevěřil. Povídá mi do telefonu: Kecáš! A já mu říkám, že fakt jedu. Teď jsem zvědavý úplně na všechno,“ dodává nadšeně.
