ROZHOVOR | Střílel jeden gól za druhým, ale na pozvánku do reprezentace čekal dlouhé měsíce marně. Víc už přitom nejlepší střelec Rosenborgu Trondheim Bořek Dočkal udělat nemohl. „Novináři to tam pořád řešili. Viděli, že dávám góly, a přišlo jim divné, že nejsem v reprezentaci,“ vypráví Dočkal.
Když před rokem jako kapitán táhl reprezentační jednadvacítku na EURO v Dánsku, zdálo se, že jeho přesun do Bílkova týmu je jen otázkou času. Bořek Dočkal se mezitím přesunul do Norska, ale svůj reprezentační sen si splnil až o více než rok později.
Neříkal jste si loni v Dánsku, že to půjde rychleji?
„Tehdy jsem to ještě moc neřešil. Navíc mám pocit, že nás to EURO některé směrem k áčku i trochu přibrzdilo. Měli jsme potvrdit určitou výkonnost a moc se nám to nepovedlo. Ne výsledkově, ale herně. Nebyl to pro nás ten zlomový bod, jak všichni čekali.“
Už od léta se ale vaše jméno hodně skloňovalo, fanoušci Bílkovi vyčítali, že vás opomíjí. Jak jste to sledoval?
„Když jsem si všiml, že trenér občas zmínil moje jméno, kouknul jsem, jak to vypadá, jestli mám nějakou šanci. Ale nebylo to tak, že bych na to nějak extra čekal. Říkal jsem si, že jediné, co můžu ovlivnit, jsou moje výkony. A jestli to bude stačit na reprezentaci, to už není na mně.“
Mrzelo vás, že nominace stále nepřichází?
„Možná to není úplně správné slovo, ale trochu jo. Doufal jsem, že bych šanci mohl dostat, protože sezonu mám dobrou. Ze svého pohledu jsem ale pro to udělal maximum. Aspoň z hlediska gólů. Ty sice úplně nevypovídají o mé výkonnosti, ale díky nim jsem víc vidět.“
Utahovali si z vás spoluhráči?
„Zajímavé to bylo hlavně pro novináře. Viděli, že dávám góly, a přišlo jim divné, že nejsem v reprezentaci. Takže se mě pořád ptali proč.“
Co jste jim na to říkal?
„Že nevím. (směje se) Že nejsem s nikým v kontaktu, takže jsem nevěděl, jakou mám šanci.“
Bylo to v Trondheimu velké téma?
„V jednu dobu docela jo. Někdy v létě jsem měl během jednoho měsíce průměr víc než gól na zápas. Přišlo jim zvláštní, že se mi daří a pozvánku nedostanu. Jenže zatímco pro norské hráče není tak těžké se do národního týmu dostat, v Česku je konkurence podstatně větší.“
V Česku jste nikdy moc gólů nedával, zatímco v roce 2012 jste jich nastřílel už sedmnáct. Čím to?
„Je to kombinace víc věcí. Nezměnil jsem herní styl, nehrajeme oproti Liberci zase v tak odlišném rozestavení. Spíš mi pomáhá, že zahrávám skoro všechny standardky, a hodně dělá i sebevědomí. Začal jsem střílet branky a najednou jsem dostal větší chuť chodit do zakončení.“
Začal jste si v něm víc věřit.
„Uvěřil jsem, že góly můžu dávat. Dřív jsem takhle nepřemýšlel. Z české ligy jsem byl zvyklý dávat gól v průměru jednou za pět šest zápasů. A najednou jsem měl v měsíci deset gólů. Bylo to pro mě něco nového a mně se to zalíbilo. S tím sebevědomím jde všechno snadněji.“
Jedinou nepříjemností je, že Rosenborg znovu nezíská titul, že?
„Je to zklamání pro všechny, pro mě to teoreticky klidně mohla být poslední šance získat titul. Proto mi tak moc pomohla nominace na Slovensko. Sezona je už v podstatě rozhodnutá, poslední týden už nebylo o co hrát. Trochu to upadlo, ale zápas se Slovenskem mi zase dodal motivaci. Chci dokázat, že jsem tady právem.“
