PŘÍMO Z MANISY | Bude mít pořádné dilema. Emre Demirtas je Turek, jenže před lety se tak zamiloval do Česka, že se naučil skvěle česky a už skoro šest let se v Besiktasi Istanbul stará o Tomáše Sivoka. Sám tedy pořádně netuší, komu dnes večer fandit. „Jsem Turek, ale pracuju pro Čechy, tak nechci, aby byli smutní. Nejlepší by byla remíza,“ uvažuje.
Toho chlapíka s holou hlavou, knírkem a pronikavě černýma očima nepřehlédnete. Když český kouč Michal Bílek včera odpovídal tureckým novinářům, tlumočil mu do turečtiny, a když bylo potřeba cokoliv zařídit, byl vždy po ruce. Emre Demirtas byl ve svém živlu.
Čtyři měsíce žil v Olomouci, další půlrok pak strávil v Turnově. Studoval gymnázium a po večerech si zdokonaloval češtinu po hospodách. Pořádně česky se ale naučil až před pěti lety. A pomohla mu k tomu velká náhoda.
„Zavolali mi z Besiktase, protože hledali tlumočníka pro české hráče. Koupili totiž zrovna Tomáše Zápotočného a Tomáše Sivoka, navíc půl roku před tím ještě přišel Slovák Filip Hološko. Hned jsem si říkal, že je to pro mě životní šance,“ vzpomíná Demirtas.
Splnil se mu životní sen, protože odmalička Besiktasi fandil. „Jsem hardcore fanoušek,“ upřesňuje hrdě. Kromě vysněné práce však získal i výborného kamaráda. Právě se Sivokem se sblížil ze všech hráčů nejvíce. „Znám celou jeho rodinu, jsme kamarádi. Je to dobrý kluk,“ chválí českého stopera.
„Sivi chtěl víc peněz, ale Besiktas má hrozné finanční problémy, dluží 250 milionů eur. Měl jsem proto strach, že v létě odejde. Nejen kvůli němu, ale i kvůli sobě. Na odchodu byl totiž i Hološko, takže by mě bývali vyhodili. Ale nakonec jsme všichni zůstali,“ oddechl si Demirtas.
Dodnes je Sivokovi v Turecku k ruce, český obránce by si dost možná ani život v exotické zemi bez něj nedovedl představit. Už jen kvůli turečtině. „Slíbil, že jestli prodlouží kontrakt, začne se učit turecky. Ale stejně umí pořád maximálně čtyřicet slov,“ zlobí se naoko tlumočník.