Fotbalový osud umí být pěkně poťouchlý. Aleš Matějů to letos poznal: v červnu se zranil těsně před startem EURO jednadvacítek a o turnaj přišel, ale zkraje srpna si vše dokonale vynahradil. Plzeň vyměnil za Brighton a teď se pere o flek v Premier League. „I ve fotbale platí, že jednou jste nahoře a jednou dole,“ usměje se obránce české jednadvacítky, s níž bude hrát o další ME.
Ještě teď si tu chvíli vybavuje. Do startu mistrovství Evropy jednadvacítek zbývaly hodiny, když Aleš Matějů prosil doktory: „Udělejte se mnou cokoli, jen když budu moct hrát.“ Jenže pánové v bílých pláštích nepovolili, trhlina v zadním stehenním svalu by nesnesla maximální zatížení. Teď je 21letý Matějů lékařům vděčný: „Kdo ví, jak by se ten příběh vyvíjel dál.“
Už vás asi nemrzí, že jste na poslední chvíli přišel o EURO, nebo se pletu
„Nepletete, dneska už se na to dívám jinak. Když si vzpomenu, jak jsem tenkrát doktory překecával, že to chci zkusit… Teď jim můžu poděkovat, že mi to zatrhli.“
Myslíte, že by došlo na černý scénář?
„Kdo ví… Je fakt, že bych to nemusel vydržet a ještě dneska bych třeba nehrál. Jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. Dal jsem se dohromady a skončil jsem v Brightonu, což by se mi jinak nemuselo povést.“
Povězte, jak se cítíte po měsíci na nové adrese?
„Úžasně! Moc se mi tam líbí. Zatím jsem v hotelu, ale už hledám bydlení. Nádherné město, krásné počasí… Snad to takhle bude pořád. Plzeň mi zůstala v srdci, s klukama jsem pořád v kontaktu a vždycky jim budu držet palce, ale teď je pro mě číslo jedna Brighton. Mám obrovskou motivaci se tam prosadit.“
Jak na to půjdete?
„Běžnou cestou: budu makat a doufat, že mi bude přát štěstí. Taky musím zůstat trpělivý, protože nic nepřijde hned. Ani Premier League.“
Snil jste o ní jako kluk?
„Každý, kdo začíná s fotbalem, sleduje ty nejlepší ligy a chtěl by v nich hrát. Neznám nikoho, kdo by měl přízemní sny. I když dostat se do Premier League je pekelně těžké: o to víc jsem rád, že se mi to povedlo. Je to super pocit a obrovský krok dopředu, ale…“
Ale?
„Přestupem to nekončí. Musíte pořád makat a denně dokazovat, že na Anglii máte. Že tam nejste jen do počtu. Zadarmo ve fotbale nic nedostanete, ale při troše štěstí by mi to v Brightonu mohlo vyjít.“
Vybavíte si moment, kdy se Brighton ozval?
„Jako by to bylo včera. Když jsme po prvním zápase třetího předkola Ligy mistrů odlétali z Bukurešti, přitočil se ke mně pan Šádek (generální manažer Plzně) a říkal mi: Má o tebe zájem Brighton.“
Překvapilo vás to?
„Byl jsem ve fázi, kdy jsem nad ničím nepřemýšlel. Líbilo se mi, že mě nesledovali měsíc, ale dva roky. Měli mě vytipovaného a sledovali můj růst. Věděli, co ode mě můžou čekat. A že se našli lidi, kteří mi to nepřáli? Chci jim ukázat, že na to mám.“
Šel jste do Brightonu i proto, že máte v týmu krajana Jiřího Skaláka?
„Jsem rád, že tam Jirka je. V týmu patří do jádra, což by mi mohlo pomoct. Rozumějí si i naše přítelkyně, to je další plus. Kdyby tam moje slečna nebyla šťastná, bylo by to pro mě těžší, ale po prvním měsíci jsme spokojeni oba. Brighton je menší klub s velkými ambicemi a skvělým zázemím, místní mi se vším pomáhají.“
A co angličtina? Zvládáte ji?
„Domluvím se, ale regionální přízvuk ještě pochopitelně nemám. Když je potřeba, Jirka mi poradí. Hlavní je, že rozumím trenérovi, zbytek přijde časem. Brightonskou angličtinu naposlouchám a s řečí nebude problém.“
Mimochodem, už jste sedl do auta a řídil jste na levé straně silnice?
„Zatím ještě ne, na tréninky mě vozí Jirka. Ale nebojím se, prý si brzy zvyknu. Jirka tvrdí, že se dostal do fáze, kdy se mu hůř řídí klasicky po Evropě. Je to všechno otázka času, řízení i fotbal.“
Zatím jste si ale moc nezahrál. Trápí vás to?
„Hodně trénuju, stihl jsem dva zápasy. Když jsem šel hrát za juniorku, osahal jsem si ostrovní fotbal. Mimochodem, tamní juniorky mají neskutečnou kvalitu, větší než v Česku. Jsem vděčný i za pětačtyřicet minut v Ligovém poháru.“
Barnet, tým ze čtvrté ligy, jste udolali 1:0.
„Myslím, že jsem na to vlítnul dobře, mohl jsem se ukázat. Mám pocit, že jsem nebyl úplně špatný. Snad jsem udělal dojem. I kluci mě chválili: říkali, že na první start to bylo super. Příště třeba můžu hrát v poháru od začátku, nechávám tomu volný průběh. Není proč se stresovat, v Anglii se hraje hodně zápasů a hráči se točí.“
Připadal jste si po přestupu z Česka do Anglie jako na jiné planetě?
„Mám to trochu jinak. Měl jsem štěstí, že jsem hrál v Plzni, kde se fotbal dělá na špičkové úrovni srovnatelné s Evropou. Neodcházel jsem z průměrného týmu, pak bych to měl v Brightonu ještě těžší.“
Takže vás první kontakt s anglickou fotbalovou realitou nezaskočil?
„Skok je to pochopitelně velký, ale zase musím připomenout svoji výhodu z Plzně. Poznal jsem, jak to chodí ve velkých týmech, takže jsem v Brightonu ze začátku ani nebyl moc vyplašený. Kvalita všech hráčů je vysoká a bude těžké se přes ně prokousat do sestavy, ale není to nereálné. Šel jsem do Anglie s tím, že mě čeká pořádná šichta. Takže trénuju naplno a dělám, co můžu.“
Už vám trenér Chris Hughton naznačoval, co s vámi bude? Nechá si vás, nebo půjdete na hostování?
„Zatím nevím. Trenér říkal, že se uvidí podle toho, jak na tom budu. Pokud by to šlo hladce a já měl šanci být třeba dvojka, bral bych to všemi deseti. Je to složitější téma, můžou do toho promluvit zranění a tak dále. Moje priorita je jasná, potřebuju hrát.“
Takže byste se nebránil ani hostování?
„Může být. Druhá anglická liga nebo jinde po Evropě, brzy se rozhodne. Pořád ale doufám, že bych časem mohl naskočit do Premier League. Nechci nic uspěchat, tím bych si nepomohl.“
To je zkušenost, kterou jste nabral po zranění před EURO jednadvacítek?
„Taky. Tenkrát jsem to klukům záviděl a přál zároveň, na takový turnaj se každý třese. Do poslední chvíle jsem doma u televize věřil, že bychom mohli postoupit do semifinále. Nejsmutnější je, že jsme na to měli, chybělo jen trochu štěstí. I tak to pro kluky musela být velká zkušenost a vzpomínky na celý život.“
Příští úterý načnete novou kvalifikaci na další EURO, které se hraje za dva roky v Itálii a San Marinu. Máte po absenci na letošním mistrovství Evropy hlad?
„To si pište. Je fajn, že po zkušenostech z minulé jednadvacítky vím, do čeho jdu. Na EURO nechceme chybět, tým na to máme a skupina je taky hratelná.“
