Čeští neslyšící fotbalisté se touží poprvé dostat na velký mezinárodní turnaj. V cestě nyní stojí kvalifikace o účast na Deaflympijských hrách 2022 v Brazíli. Boj o premiéru na obdobě olympijských her určené pro sportovce se sluchovým postižením vypukne v neděli od 10:00 v Satalicích bitvou s Tureckem. Výběr trenéra Stanislava Hanuše tak čeká hned v úvodu nejtěžší možný soupeř v podobě obhájce titulu z Her. O přípravě i úskalích fotbalu neslyšících promluvil v rozhovoru pro iSport.cz asistent reprezentačního kouče Michal Skorskovský.
Býval jste hráčem z úspěšné generace, která neměla daleko k postupu na velké turnaje typu ME a MS už dříve. Teď jste asistent. Jak těžké bylo přeskočit z té hráčské role do té trenérské?
„Abych řekl pravdu, tak těžké to rozhodně bylo. Musel jsem si dokonce vzít čas na rozmyšlenou. Na jednu stranu jsem měl zdravotní problémy, které mi nedovolovaly akceptovat zátěžové tréninky, zároveň už jsem také byl smířený s tím, že konec jednou musí přijít. Oslovil mě sám trenér Hanuš, který nahradil bývalého hlavního trenéra Petra Valáška, jestli bych nemohl být po jeho boku jako asistent. Lákavá nabídka. Byl jsem zkušenější hráč, to bylo ku prospěchu.“
Trenér Hanuš je u týmu od roku 2019. Jak probíhá vaše spolupráce?
„Předně bych chtěl říci, že mě brali i kvůli trenérovi, který neumí znakový jazyk. Nemohl se domluvit s hráči. A jelikož já znakový jazyk ovládám, vzal mě. Takže jsem tam také od toho, abych překládal do znakového jazyka a hráči tím pádem věděli, co od nich trenér vyžaduje.“
U neslyšících bývá ovládání znakového jazyka takřka nutností ve všech možných situacích. Jak to neslyšící hráči berou? Neuvažovali jste o možnosti mít samotného tlumočníka do znakového jazyka?
„Jsou to dva roky zpátky, co trenér Hanuš nastoupil. Tehdy používal všelijaké formy komunikace. Ať už vertikálně s odezíráním nebo psaním na papír. No a tahle podoba zabírá značný čas, tudíž jsme museli reagovat takhle. Co se týká tlumočníka, o něm se myslím dokonce uvažovalo. Ale problém tkví v tom, že tlumočník do znakového jazyka musí rozumět fotbalu, vědět jak na hráče a tací dnes zatím nejsou. Proto jako asistent tlumočím alespoň já.“
Čeká vás kvalifikace na deaflympijské hry. Nedávno jste prohráli generálku s Německem 1:2. Jak zápas hodnotíte?
„No, generálka se nám nepodařila. Což jsme očekávali. Zkoušeli jsme tři nováčky v kádru, abychom věděli, s kým počítat i do budoucna. Nepovedla se nám řada věcí. Německo bylo ve všem lepší, využilo i našich individuálních chyb, ale moc nám toho nedovolilo. Svou roli také sehrála pandemie a nouzový stav v Česku. Měli jsme dvě soustředění za rok, snažili jsme přípravě věnovat maximum. Ale omezení nám to ztížila.“
Ačkoliv byla situace složitá, neměli hráči možnost se připravovat individuálně?
„Samozřejmě měli. Posilovna v domácnosti, běhání v parku. Zhruba polovina kádru se připravovala právě v těchto podmínkách, rozdávali jsme hráčům pokyny, jak se připravovat doma. Hned po skončení nouzového stavu jsme jednali ohledně soustředění. A na nich jsme se dozvěděli, že většina hráčů nebyla fyzicky připravena. Jenže nebyl čas kondici trénovat, museli jsme před generálkou i nyní před Tureckem řešit spíš herní tréninky. Práci s míčem ve větší intenzitě a podobně. Generálka nám nevyšla možná i proto, že jsme brzy odpadli. Svou roli hraje i to, že nejsme profíci a nemohli jsme dělat věci tak jako profesionální fotbalisté. Pravidla nebyla všude stejná.“
Pravděpodobně vás čeká generační obměna. Jak jste zmínil, zkoušeli jste tři nováčky...
„Ano. Teď se tam objevují noví hráči vzhledem k tomu, že se musíme posunout. Pár hráčů už je věkem starší. Musíme myslet na budoucnost, udržet dobrý kádr. Doplnit ho o mladé kluky. Na druhé straně jej nemůžeme celý rozprášit.“
V neděli vás čeká souboj s Tureckem. Bude hrát roli motivace v podobě odplaty posledního zápasu, v němž jste prohráli gólem v závěru?
„Bude. Na ten zápas si všichni pamatujeme. Drželi jsme remízu a na konci zápasu jsme dostali branku. To zamává s každým. Na hráče jsme museli působit psychologicky. Teď se ale nacházíme v novém roce, před námi je nová výzva a také nová zkušenost. Chceme jim porážku oplatit, uděláme pro to všechno, ale nesmíme být příliš přemotivovaní. Turci jsou samozřejmě silní, ale nesmíme být ustrašení. To není cesta.“
Jak výběr Turecka hodnotíte?
„Vítěz Evropy a deaflympiády. Dlouhodobě. O jejich síle netřeba diskutovat. Jsou skvěle připravení, věnují se dost přípravě a mají hodně pestrou životosprávu.“
Trenér Valášek říkal, že český výběr neslyšících hodně útočí. Pak fyzicky odpadnou a nestíhají. V boji o deaflympiádu bude důležité šetřit energií a na hřišti nic neuspěchat, že?
„Máte stoprocentní pravdu. Podívejte se. Pan Valášek je zkušený trenér a vždycky na to apeloval. My málokdy šetříme energií, pak se dopouštíme i zbytečných chyb. Nesmí se nic uspěchat. Dneska je fotbal o všech těchto aspektech: Fyzička, vytrvalost, energie, rychlá práce s míčem. Naopak se věnuje málo péče například psychice hráčů. Nejsme někde v minulém století. Když běháme bez míče, zbytečně hráče neustále vyčerpáváme. Musíme se naučit víc podržet míč, uklidnit hru, načerpat energii. Musíme hrát svoji hru a umět získávat míč, ale musíme umět taky odhadnout okamžik, kdy stojí za to se vymáčknout a kdy ne. Nemůžeme neustále jen bezhlavě lítat po hřišti.“
Kdo z vás s trenérem Hanušem koučuje? Hlavní mluví, zatímco asistent znakuje. To je poněkud ojedinělé...
„No, koučuje spíše hlavní kouč. Když ale něco chce, řekne mi, a já to hodím na hřiště ve znakovém jazyce. Hráči musí začít umět vnímat, co se děje během hry. Například když je příležitost nebo se přeruší hra. Když to neudělají, tak je situace, popř. komunikace složitá.“
Hodně se dupe, mává. Křik většinou nepomůže. U futsalu je komunikace možná pouze u střídaček, ve fotbale zase jen o poločase nebo když si hráče stáhnete ke střídačce, jako to dělají občas trenéři v profesionálním fotbale. Předávání pokynů tím pádem značně vázne, že?
„Je to tak. Fotbal má pauzu o poločase, futsal má pauz během hry neomezeně. To je výhoda. Ale fotbal má velké hřiště a zastavit to nejde. To je pak těžké.“
Teď je třeba na porážku s Německem zapomenout a vyrazit dál. Co byste chtěl fanouškům vzkázat?
„Přesně tak. Na hráče jsme taky tak mluvili. Zapomenout a jít dál. Čeká nás ještě důležitější duel. Co bych chtěl vzkázat. No, Mírovi tady, aby přišel (směje se a poukazuje na autora článku). A fanouškům, aby nás podpořili a mohli být na nás pak případně hrdí. Doufám, že se poučíme z minulého zápasu a uděláme dobrý výsledek. Ten si přejeme všichni.“
