Bednář: Wembley? Něco neskutečného!
Útočník West Bromwich Albion Roman Bednář nastoupil letos v dubnu ve Wembley v semifinále Anglického poháru a stadion mu učaroval. „Nikdy jsem na hezčím nehrál,“ přiznal.
Zahrál jste si ve Wembley. Jaký dojem na vás stadion udělal?
„Mám krásné vzpomínky. Na takový stadion se každý moc těší a je svátek si na něm zahrát.“
Jaká byla atmosféra?
„Fantastická. Jde o to, že tam bylo asi devadesát tisíc diváků a je to uzavřený. Jedna půlka diváků chce překřičet tu druhou, to je prostě paráda. Na to nic nemá.“
Je z něho cítit i historie?
„I když je tam všechno nové, tak ten stadion má v sobě něco specifi ckého, co na vás ihned dýchne. Já si myslím, že je to tím, že se tam hraje jak semifi nále, tak i finále FA Cupu. A je úplně jedno, jestli je to nové nebo staré Wembley. Je to prostě tradice a ta dělá stadion specifi ckým.“
Překvapilo vás tam něco?
„Možná to, že z venku stadion tak veliký nevypadá, je zapuštěný v zemi. Takže když pak vyběhnete na trávník, ohromí vás to.“
Hrál jste někdy na hezčím?
„To asi ne, je to stotisícový kotel, takže největší, na kterém jsem kdy hrál. Je fakt krásnej. Angličané si na něm hodně zakládají. Takže určitě je to pro každého svátkem.“
O víkendu jste hráli na Arsenalu, takže můžete srovnávat s Emirates Stadium?
„Arsenal má taky fantastický stadion. Zázemí je tam taky skvělé, sice se tam vejde o pár tisíc diváků míň, ale rozhodně to není poznat. Hrál jsem i na jiných stadionech, ale Wembley je něco neskutečného.“
Vezměme to ještě z pohledu hráče, jaké zázemí na něj čeká v útrobách?
„Všechno je nové a moderní. To, co tam má být, je na nejvyšší možné úrovni. Počínaje krásnými sprchami, různými vanami a třeba masážní linkou. Nechybí tam ani televize, prostě komfort. Tohle všechno jsme měli k dispozici. Jinak je vše na nejvyšší úrovni včetně krásného trávníku.“
Není trochu těžší v takové atmosféře komunikovat se spoluhráči?
„Je to hukot, že se třeba neslyšíte na pět metrů.“
To je určitě nepříjemné i pro trenéry, kteří chtějí udílet pokyny.
„To je možné před zápasem a potom až o poločase, jinak záleží na dohodě týmu. V tom hukotu toho moc neslyšíte.“
Když jste vybíhal na trávník, nesvazovalo vám to trochu nohy?
„Už mám nějaké zkušenosti, takže u mě se o nějaké nervozitě nedá mluvit. Když to na mě dýchne, tak se cítím daleko lépe a vyhecuje mě to. Nervozita tam už dávno není.“
