Život a doba oligarchy Abramoviče v Chelsea. Krize identity, končí zlatá éra?

Chelsea se topila v bažině dluhů a vděčně popadla záchranný kruh, který jí v létě 2003 hodil Roman Arkaděvič Abramovič, málo známý Rus a gubernátor Čukotky, jemuž bylo 36 let a byl jen o dva roky starší než Marcel Desailly, tehdejší stoper a vůdčí osobnost Blues.

Nový majitel vyplnil šek na 140 milionů liber a vytáhl Chelsea z finanční jámy. Nezaplacené účty odnesla minulost a budoucnost vypadala sluncem zalitá i za deštivých dnů, kdy oblohu nad Londýnem barvily pošmourné odstíny.

Báťuška Abramovič investoval do renovace klubu a všechno – tréninkové zázemí nevyjímaje – vzkvétalo a dýchalo novým životem. Na Stamford Bridge se natotata hlásily posily. Bylo jich tolik a v takovém fofru, že je kouč Claudio Ranieri nestíhal počítat. Hernán Crespo, Juan Sebastián Verón, Claude Makélélé, Adrian Mutu, Joe Cole, Damien Duff, Wayne Bridge, Glen Johnson, Geremi a další.

„Proboha, kolik všichni stáli?“ ptali se šokovaní Angličané. „170 milionů eur,“ zněla odpověď. Taková částka byla tenkrát mimo chápání a v kategorii snů. Chelsea proplula do semifinále Ligy mistrů a v Premier League skončila druhá za Arsenalem. Abramovičovi to bylo málo a Ranieri se pakoval.

Místo toho se ozvalo: „Please don’t call me arrogant...“ Ano, za nitky začal tahat José Mourinho, uhrančivý Special One, jenž se uvedl větou: „Máme špičkové hráče a velmi špičkového trenéra. Prosím, neříkejte mi arogantní, jsem evropský šampion a myslím, že jsem speciální.“

Portugalcova hlava vybrala a Romanova peněženka zatáhla Didiera Drogbu, Petra Čecha, Ricarda Carvalha, Arjena Robbena či Paula Ferreiru. Přidejte k tomu Williame Gallase a hlavně anglické předáky Johna Terryho s Frankem Lampardem, dvě bijící srdce týmu, a máte dobyvatele, kteří šlapali králům na krk.

Blues se od té doby stali nejúspěšnějším anglickým mužstvem – vyhráli 21 trofejí a opakovaně triumfovali jak doma, tak v Evropě.

Ale kdo byl ten záhadný Abramovič?