Saint-Étienne a Lille v porovnání s Paris Saint-Germain? Titěrné lodičky vedle tankeru. Přesto mezi nimi Christophe Galtier staví rovnítko. Menší kluby pod ním a) pracovaly bezchybně, b) stoupaly vzhůru, c) dělaly dojem. PSG nefunguje a obdiv nebudí.
Nový trenér vyfasuje seznam úkolů, jež má vykonat. V Parku princů to není seznam – musí zdolat pohoří výzev. Himalájský masiv obtíží. „V Paříži je všechno větší,“ řekl Christophe Galtier. „Byl jsem zvyklý na pár novinářů, teď tu mám stohlavý zástup z celého světa.“
Jeho krédo naštěstí zní: „Une vie sans examen ne vaut pas la peine d’être vécue.“ Život bez zkoušky nemá cenu žít. Paris Saint-Germain má nejdražší tým světa. Peníze tam vozí nákladním vozem a nejvyšší prioritu má vždy útok – jen Zlatan Ibrahimovic, Edinson Cavani, Kylian Mbappé, Ángel Di María a Neymar nastříleli dohromady 750 branek.
Ofenzivní esa – nenasytní góloví otesánci – mají hlavní slovo. Někdy však vidí jen pokutové území a nejsou při smyslech. „Chovají se jako alkoholik v palírně,“ vystihl to Laurent Blanc, někdejší stoper s přezdívkou Le Président a v letech 2013–16 trenér Les Parisiens.
Alkoholik v palírně? To je delirium. Porucha vědomí charakterizovaná blouzněním a halucinacemi. Neymar kupříkladu nacvičuje přemety. Klopp či Guardiola by dostávali 30 záchvatů vzteku za minutu. Pařížští milionáři neběhají, zejména ve druhém poločase nebo ve chvíli, kdy je soupeř znechutí a věci nejdou podle plánu.
Jako by neměli dost morálky, často jsou na hřišti nevýrazní, že by je nezachytil ani georadar. Jejich ochota bránit? Ta urgentně potřebuje růstové hormony.