ROZHOVOR | Poslední dva zápasy proseděl na lavičce a po skvělém startu se střelecky zasekl, útočník Frankfurtu Václav Kadlec ale i tak prožil báječný podzim a je v klidu. „Akorát babička mi občas řekne, že už bych měl dát zase nějaký gól. Dělá si z toho dvakrát tak větší hlavu než já,“ směje se jednadvacetiletý střelec.
Česká liga, bundesliga, Německý pohár, Evropská liga, kvalifikace na mistrovství světa. Celkem 32 zápasů absolvoval Václav Kadlec v uplynulých pěti měsících po přestupu do Frankfurtu. „Byl to stoprocentně nejtěžší podzim v kariéře,“ přiznává exsparťanský útočník.
Cítil jste to na sobě?
„Hlavně ke konci podzimu, to jsem po zápasech býval vyšťavený dost. V minulých sezonách jsem byl na hřišti v průměru 60 až 70 minut, ve Frankfurtu je to výrazně víc, navíc naběhám kolem 11 kilometrů. V Česku se tyhle statistiky nevedou, ale tolik jsem určitě neměl. Je to rozdíl.“
Trenér Armin Veh právě únavou vysvětloval, proč jste poslední dva zápasy nehrál. Bylo to tím?
„Takhle jsem si to sám vysvětlil, ale těžko říct. Doufám, že jo. (směje se) Ale taky si uvědomuju, že jsme nevyhrávali, neměli jsme výsledky, takže nějaká změna asi přijít musela.“
Bavil jste se o tom s ním?
„Nebavil, ani nebyl důvod, byly to jen dva zápasy. Záměr asi byl, abych si v předposledním zápase s Leverkusenem odpočinul. Jenže se vyhrálo, takže na poslední utkání nebyl důvod to měnit.“
Nelekl jste se pak, když jste seděl jen na lavičce? Do té doby jste nastupoval pravidelně.
„Je jasný, že bych radši pořád hrál. Ale třeba takový Tranquillo Barnetta, což je pan Fotbalista, odehrál jako já všechny zápasy, ale ty poslední dva byl taky na lavičce. Proto se tím netrápím.“
Neblesklo vám hlavou, že je to i tím, že jste po tom skvělém úvodu polevil ve střílení gólů?
„To jo, ale měl jsem tam pak taky nějaké asistence a hlavně jsem dal ještě důležitý gól v Německém poháru, díky kterému jsme postoupili dál. Horší bylo, že jsme v lize nevyhrávali, takže v takové chvíli pak na osobní statistiky stejně moc nekoukáte.“
Je menší počet gólů daný i tím, že si vás už teď obránci víc všímají?
„Klidně to možné je. Kdo by v srpnu znal nějakého Kadlece... Je pravda, že ty první zápasy se mi podařily, měl jsem i nějaké nahrávky, takže pak obránci asi trochu zbystřili.“
Je rozdíl mezi defenzivou v Česku a Německu skutečně tak propastný?
„Řeknu příklad. Ve Spartě jsem dal hodně branek v posledních patnácti minutách. V české lize už není v závěru tempo takové a někteří obránci jsou už utahaní, ale v Německu jsem neviděl hráče, který by měl na hřišti křeč. Navíc jsem se tam nesetkal s vyloženě pomalým stoperem. A protože mojí předností jsou rychlost a předvídavost, trochu se to v Německu vynulovalo.“
Trápí vás, proč gólů v závěru podzimu ubylo?
„Občas si na to vzpomenu, ale pak se kouknu do novin a uvědomím si, že Lewandowski taky nedal čtyři zápasy nic. Kdybych ty svoje čtyři góly rozložil na celý podzim, vypadalo by to jinak. Protože jsem je dal všechny na začátku, tak se pak zdálo, že jsem se na konci trápil. Ale tak to není.“
Fanoušky jste ale na začátku hodně namlsal.
„Naučil jsem se, že už nemůžu číst diskuzní fóra, jako když jsem byl mladší. A mí kamarádi fotbalu docela rozumějí. Akorát babička mi občas řekne, že už bych měl dát zase nějaký gól.“
Co jí na to říkáte?
„Ať to nechá na mně. (směje se) Dělá si z toho dvakrát větší hlavu než já.“
Fakt je, že ze všech Čechů v bundeslize si vedete nejlíp. Všiml jste si toho?
„Konkurence je tam obrovská. Třeba Petr Jiráček to má ve středu zálohy Hamburku těžké… Ale podle mě je otázkou času, kdy se zase budeme prosazovat víc. Věřím tomu.“
Proč se ale českým hráčům nedaří přechod do Německa tolik jako dřív?
„Je to obrovský skok. Hlavně z hlediska konkurence. Na každý post tam máte tři kvalitní hráče, takže když uděláte chybu, vyndají vás ze sestavy a trvá dlouho, než se tam zase vrátíte.“
Co se musí v Česku změnit, aby ten skok nebyl tak velký?
„Člověk si tady nesmí myslet, že když v Česku někoho převyšuje, že pak přijde ven a bude tam všechny převyšovat taky. Tak to není. A taky nestačí trénovat jen ty objemy, co vám naordinují v klubu. Je potřeba trénovat i něco navíc.“
Proto jste navzdory únavě začal individuálně trénovat hned den po Štědrém dni?
„Měl jsem kolem Vánoc volno čtyři dny, to mi k odpočinku stačilo. Dostali jsme v klubu každý individuální plán, ten byl ale až od 28. prosince, tak jsem se domluvil s kondičním trenérem Sparty Tomášem Malým a začal jsem dřív. Za to mu děkuju. Potřebuju zapracovat hlavně na síle.“
Jako Tomáš Rosický, kterému kdysi v Dortmundu radili, ať přibere?
„Myslím, že kila mám v pořádku, spíš je neumím tolik využít. Snažím se zpevnit hlavně zevnitř, aby bylo moje tělo připravené na souboje v bundeslize. Nechci, aby to znělo nějak arogantně, ale v české lize se to dalo uhrát rychlostí a chytrými náběhy, jenže v bundeslize je rychlý skoro každý.“
Až bundesliga na konci ledna znovu vypukne, budete opět na hřišti?
„Kdybych to jaro začal tak jako podzim, budu spokojený. Máme teď čtrnáct dní přípravu a v ní se bude rozhodovat, a když dám v přátelácích nějaký gól, snad bych neměl na hřišti chybět.“
Frankfurt je v tabulce ale až na 15. místě, takže vás čeká boj o záchranu. Jste na to připravený?
„Já to tak ještě ani nevnímám, je za námi půlka sezony. Když by to tak bylo i na konci, je to jiné, ale věřím, že to tak nebude. Není to příjemné, ale zatím se tím nestresuju. Vím, že jsme plno bodů poztráceli zbytečně. Z toho se musíme na jaře poučit.“ (Podle německých médií Frankfurt stejně jako Freiburg doplácí na zátěž v Evropské lize, se kterou nemá moc zkušeností – pozn. red.)
Nebojíte se, že budete bojovat o záchranu do posledního kola?
„Jsem přesvědčený, že ne. Nemám to přesně spočítané, ale podle mě jsme tak deset bodů ztratili kvůli gólům v posledních minutách. Takže je vidět, že tam ta kvalita je. Prostě si nemyslím, že by Frankfurt patřil na 15. místo.“
