Před dvěma roky vysázel Wolfsburg Teplicím na stůl přes sto milionů korun. Investice do mladého bosenského útočníka se mu vyplácí. Edin Džeko patří mezi hvězdy bundesligy. Na jaře se trefil sedmkrát v pěti ligových zápasech.
Na trénincích si přidává a jeho snem je obléknou červenočerný dres AC Milán. „Můžeme klidně česky,“ ozval se z telefonu hlas brzy třiadvacetiletého reprezentanta Bosny a Hercegoviny. Občas se mu sice připlete do řeči německé slovíčko, ale ihned se opraví. Velmi ochotně a otevřeně vypráví o těžkých začátcích, zájmu evropských velkoklubů či sestře, jež pracuje jako novinářka.
Češtinu jste během dvou let nezapomněl?
„Ne, ne, mám tady přeci Honzu Šimůnka.“
Vy se spolu v kabině nebavíte německy?
„Ale občas je to takový mix. Trošku česky, do toho němčina a sem tam prohodím něco bosensky. Snažím se s ním mluvit, abych nezapomínal.“ (směje se)
V první sezoně se vám ve Wolfsburgu nedařilo, nyní záříte, čím to?
„Jsem zkušenější, než po svém příchodu. Odehrál jsem dost těžkých zápasů v reprezentaci i v Poháru UEFA a získal zkušenosti.“
Potřeboval jste čas na aklimatizaci?
„Určitě. První rok byl pro mě hodně těžký, teď už je to o poznání lepší. Zvyknul jsem si na nový klub, na spoluhráče i na bundesligu.“
V čem byl největší rozdíl po přechodu z Gambrinus ligy do té německé?
„Ze začátku určitě tréninky. Je známé, že se pod Felixem Magathem trénuje tvrdě. Prvních pár měsíců to pro mě bylo strašně těžké. Hodně jsme běhali. Především soustředění mně dalo pořádně zabrat. Byl jsem unavený. Neměl jsem sílu pořádně hrát a ukázat, co je ve mně.“
Kdy nastal zlom?
„Po půl roce jsem se začal cítit daleko lépe. A po roce už to bylo mnohem lepší. Druhá sezona je opravdu výborná. Takže první tři čtyři měsíce byly nejhorší.“
Zvyknout jste si musel i na jiný způsob hry...
„To bylo taky složité. V Česku se hraje daleko víc defenzivně, oproti tomu v Německu se víc běhá dopředu. Prostě se nemyslí jen na obranu. Všichni hráči jsou hladoví po gólu a tlačí se před branku.“
Zalitoval jste někdy přestupu do Německa, mám na mysli během těžkého začátku?
„Vůbec. Bylo mi jednadvacet a chápal jsem to.“
Podržel vás trenér Magath?
„Řekl mi jedinou věc.“
Jakou?
„Pořádně makej, soustřeď se na každý trénink i zápas a přijde to samo.“
Bylo pro vás těžší adaptovat se v Česku nebo Německu?
„Velmi těžká otázka. Nedá se to úplně srovnat. Když jsem přijel do Česka, bylo to poprvé, co jsem opustil domov a byl venku sám bez rodičů. Každý, kdo to poznal, ví, o čem mluvím. Naštěstí jsem měl s sebou kamaráda Merziče a trenéra Plíška. Ti dva mi hodně pomohli, bez nich by to bylo daleko horší.“
Kde se podle vás chovají k zahraničním hráčům lépe, myšleno, že se snaží, aby co nejrychleji zapadl?
„Neměl jsem nikde problém. Ani v kabině s klukama, ani s trenérem.“
V Česku se ale moc cizinců neprosadí...
„V bundeslize je jich opravdu hodně, to je něco jiného. Třeba ve Wolfsburgu je asi dvacet cizinců a jen pár Němců. Takže adaptace je tady asi o něco jednodušší. Jsou na cizince zvyklí.“
Například vaši krajané mají v Teplicích ve smlouvě klauzuli, že se musí povinně učit řeč. Bylo tomu tak i ve vašem případě?
„Nic takového jsem ve smlouvě neměl a ani jsem nedostal žádnou učitelku. Sám jsem poznal, že se musím naučit jazyk. To je to první, co musíš udělat. Vyplatilo se to i v Německu. Napoprvé jsem myslel, že se německy nikdy nenaučím, trošku mě to vystrašilo, ale nakonec jsem to zvládnul.“
Troufnete už si v ní na televizní rozhovor?
„Není to úplně perfektní, ale snažím se. Němčina je obtížná, těžká řeč. Za rok a půl jsem ale s pokrokem určitě spokojený a rozhovorů se nebojím, ani pro televizi.“
 |
V sobotním deníku Sport najdete: |
| » celý rozhovor s Edinem Džekem O čem mluví: » Co se v Německu přiučil? » Jaká je jeho sestra novinářka? |
