Vrátil titul do Trnavy, teď by rád zvednul Bohemku: Navedl mě i Dobiaš
V Trnavě vybudoval nejhezčí stadion na Slovensku, se Spartakem slavil po 45 letech titul i historický postup do základní skupiny Evropské ligy. Přesto Vladimír Poór coby majitel klubu adekvátní vděk nepociťuje, a tak uvažuje o tom, že by se začal angažovat v pražských Bohemians. „Rád bych pomohl, aby z toho měli fanoušci Bohemky radost. Toho jsem chtěl dosáhnout i v Trnavě, ale nemá to tu takovou odezvu,“ říká jedenašedesátiletý podnikatel. V původním rozhovor pro iSport Premium vysvětluje, čím ho vršovický klub zaujal, i proč rád sází na české hráče a trenéry.
Co říkáte jmenování Pavla Hapala trenérem slovenského národního týmu?
„Osobně si myslím, že to je nejlepší řešení, jaké mohli zvolit. Pavel Hapal má něco za sebou, ukázal velmi dobré výsledky, je o generaci mladší než bývalý trenér. Do národního týmu teď budou přicházet mladší hráči a Pavel si s nimi psychologicky poradí daleko snáz, než by to dělal trenér Kozák.“
Právě Ján Kozák byl ale kategoricky proti tomu, aby vaši reprezentaci vedl Čech. Předpokládám, že vy s tím asi nemáte problém, když máte v Trnavě už třetího českého trenéra.
„Já jsem se vždy držel toho, že bývalé Československo bylo ve fotbale a hokeji významnou zemí, dosáhlo úžasných úspěchů. A stále tvrdím, že míchat české a slovenské hráče, jako to dělá třeba Plzeň, výborně funguje. Vyplatilo se to Plzni, která hraje Ligu mistrů, i nám, protože jsme se dostali do základní skupiny Evropské ligy. Nepotřebujeme příliš mnoho cizinců z celého světa, jako to dnes vidíme třeba ve druhé a třetí slovenské lize. To je úplně zbytečné.“
Druhým českým trenérem v Trnavě po Josefu Mazurovi byl Pavel Hoftych, který nyní v klubu pracuje jako generální manažer. Jak jste na něj vůbec přišel?
„Rád sleduju českou ligu, protože je mi blízká, a Karolko Dobiaš mi vždy vyprávěl o Bohemce. Tak jsem se na ni zaměřil a zjistil jsem, že to je typ mančaftu, který je mi srdcem blízký. Rodinný klub, lidé s Ďolíčkem žijí, jsou s tím spjatí srdcem. A to je mi blízké. Tak jsem si řekl, že vyzkoušíme, zda by nám v tomto směru Pavel Hoftych nepomohl. Zaznamenal u nás rovněž velké úspěchy, v Evropské lize postoupil do třetího předkola a v lize skončil na druhém místě.“
Jenže pak musel předčasně skončit…
„V následující sezoně už to bylo trochu hektické, Pavel se rozhodl sám odejít, vyměnil nás za vaši juniorskou reprezentaci. A následně jsem ho požádal, zda by se nevrátil do jiné pozice, v které našel trenéra El Maestra, postavili spolu mančaft, vyhráli ligu a navíc jsme se dostali do skupinové fáze Evropské ligy. Musím říct, že na tom má velkou zásluhu.“
V čem tkví jeho největší síla?
„Když se do něčeho pustí, dělá to srdcem. Někteří lidé dělají fotbal s rozumem a pro peníze, ale to není cesta. Fotbal je třeba dělat srdcem, proto se mi líbí Bohemka. Na jiných mančaftech, které nechci jmenovat, vidím chlad, ale například Ostrava se mi líbí, tam jsou emoce. A na Slovensku to vidím pouze v Trnavě a v Dunajské Stredě.“
