V září mu bude šedesát. Působí trochu scvrkle, ale není tintítko, je obr. Antonio Pintus, kruťas, který má v hlase ocel a ze slečinek dělá muže, z baletek smečku vlků. Vyniká tvrdostí metod a náročným tréninkem. Real Madrid vítězí i jeho zásluhou. A hráči mu leží u nohou – vděčně a oddaně.
Pintus. To jméno nezní, ale vyplňuje prostor jako exploze. PINTUS! Ve Španělsku známý jako El Sargento, železný seržant, v Itálii zvaný Bič. To není pohádkový dědeček Eduarda Petišky, který nám vesele vypráví, jak zvířátka na poli volila krále či jak dělalo prasátko převozníka.
PINTUS! Hráči vědí, co to znamená. Bolest. Hodně bolesti. Nováčkům se – navzdory letnímu parnu – po páteři rozběhnou ledové prsty a srdce zběsile poskakuje. Fotbalisté Realu, šampioni s aurou megahvězd, se tváří, jako by vlekli do sklepa kus nábytku.
„Jsou to muka,“ zafuněl Casemiro. „Ale Pintusův trénink je totéž co zavlažování pro půdu – podporuje hluboký růst a silné kořeny. Těžíme z toho celou sezonu.“
Drsňák z Turína vystudoval univerzity v Itálii a Francii, fyzioterapii ve Španělsku. Než se zaměřil na fotbal, tříbil atlety a olympijské judisty. Správně, proslulí lenoši jako Romário, Riquelme, Balotelli, Bendtner nebo Cassano, kteří chtěli ochutnat leccos, ale vlastní krev nikdy, by radši požádali ďábla o azyl. Pintus by je sfoukl jako zápalku.
V 90. letech rozvíjel svoje metody – mnohdy revoluční – v Juventusu. Tým dobyl Serii A (třikrát) a Ligu mistrů (1996). Mimochodem, od té doby na triumf v Champions League čeká. Italští kocouři jako Del Piero, Ravanelli či Vialli věnovali své góly Pintusovi. „Nikdy jsme nebyli tak fit!“
Jeho přínos si uvědomovali i Didier Deschamps, Antonio Conte a Zinedine Zidane, předáci Juve a budoucí velmi úspěšní trenéři, kteří tyrana Antonia povolali do svých služeb.
Seržant mezitím pracoval v Chelsea, Monaku, West Hamu či Sunderlandu. Obrat nastal v roce 2016, kdy Zidane nahradil ztrápeného Rafu Beníteze s požadavkem: „Přiveďte mi Pintuse!“
Bílý balet zapřáhl zlatý kočár. Ovládl La Ligu, španělské i evropské Superpoháry a třikrát v řadě Ligu mistrů.
Když ve finále v Cardiffu přejeli Juventus 4:1, navštívil je v kabině Juan Carlos I., bývalý španělský král a armádní velitel ozbrojených sil. Kamery zachytily scénku, kdy pogratuloval hráčům a pak se otočil na Zidana: „A Pintus je kde?“ Asistenti museli kondičního kouče najít v útrobách stadionu – jako obvykle se držel stranou. „Co se děje?“ „Král si vyžádal tvou přítomnost!“
Seržant přispěchal do kabiny, Juan Carlos I., vládnoucí Španělsku téměř 40 let (1975–2014), si ho přeměřil panovnickým pohledem a stiskl mu ruku: „Jste menší, než jsem myslel. A přesto velikán. Hráči se hodně zlepšili. Jsou silní a nezdolní.“
V létě 2018 Zidane předal otěže Julenu Lopeteguimu, který si přivedl vlastní odborníky. Pintus byl volný a San Sirem zaburácel šťastný řev – Antonio Conte zajásal. Zrovna převzal Inter a El Sargento měl přibrousit milánské ostří. Nerazzurri vyhráli Serii A v roce 2010. Od té doby přihlíželi, jak Juventus propichuje soupeře jako balonek.
Nebyla náhoda, že Romelu Lukaku, akčnější a hladovější než kdy dřív, nastřílel 65 gólů během dvou sezon. Nebyla náhoda, že Lautaro Martínez a Ivan Perišič hráli v životní formě. Nebyla náhoda, že měl Inter agilní obranu, zálohu i útok, a vzal ztečí scudetto. Nerazzurri zdobila perfektní fyzická připravenost. Pintus odvedl dobrou práci.
Real mezitím držel půst – v sezoně 2020–21 ani jedna trofej. Tým kosily zdravotní trable, zejména svalové. Kompletní kádr? Ten Zidane neměl ani jednou. Vlna kritiky dopadla jak na lékařský štáb, tak na kondičního kouče Duponta. V jednu chvíli měl Real víc zraněných než vstřelených gólů. Celkový počet vynucených absencí šplhal do závratných výšin (60).
Conte kvůli neshodám s majiteli rozvázal smlouvu s Interem, což osvobodilo Pintuse. Bílý balet převzal v létě 2021 Carlo Ancelotti a holohlavý ras se vrátil na San Bernabéu. Klub to hrdě oznámil na svých stránkách oficiálním prohlášením – unikátní věc, takový postup byl vyhrazen jen hráčům a trenérům.
„Kdykoli mě Florentino Pérez vidí, říká: Doufám, že dáváš hráčům zabrat,“ smál se El Sargento. „Odpovídám, že nemusí mít strach.“ Požádal o další asistenty z řad svých studentů a denně prováděl testy síly, rychlosti, odporu, pružnosti a vytrvalosti. Přivedl tři fyzioterapeuty a specialistu na sportovní medicínu. Kvůli pandemii nemohli do kýžených destinací, tak se zařídil jinak. Naordinoval běh v oxygenových maskách (simulují nadmořskou výšku).
Zintenzivnil dril a snížil čas strávený cestováním – fotbalisté v přípravě přespávali v tréninkovém centru. Na programu měli dopolední i odpolední drezúru a sáhli si na dno sil. „Houževnatě dřeli,“ přikývl Pintus. „Každý hráč má vlastní program, který mu výlučně upravím. I ty nejmenší detaily mají význam. Tlačím je na hranu možností, ale s respektem. Hrají srdcem a nepřestávají věřit až do poslední minuty, to je základ.“
Ancelotti prakticky nerotoval sestavu, i tak hráči zůstávali v dokonalé kondici a nezlomně zvládali druhé poločasy, v nichž dávali většinu gólů. Svedli otáčet těžké zápasy (PSG, Chelsea, City) a Modrič, Kroos či titán Benzema děkovali svému trýzniteli.
Svému Pintusovi, který dál práská bičem a nováčkům, co kvůli němu polykají nával hrůzy, sděluje: „Teď možná trpíte a máte malou dušičku. Ale slibuju, budete mít velkou duši.“
