Abraham: Až budu umírat, můžu se podívat sám sobě do očí

On však renomé problémového borce odmítá. „Udělal jsem hlouposti, ale byl jsem vychováván, že pravda se má říkat, i když je nepříjemná. Toho se držím,“ předkládá své životní krédo, které povýšil nad sportovní kariéru.

Přestože Bohemians 1905 nastoupili proti Jablonci (2:2) ve středečním utkání Tipsport ligy ve žlutých dresech, zapsala si jejich největší dosavadní zimní posila Martin Abraham první poločas v „zelenobílých barvách“. „Bude to dobré,“ libuje si, že našel dobrou partu. Stejně si pochvaluje i druhá strana a pověst konfliktního hráče neřeší.

Vyzkoušel jste si nové spoluhráče. Půjde to?
„Pro mě je fotbal pořád stejný, ať v Německu nebo doma. Z kádru Bohemky jsem dosud znal jen pár kluků, Sňózu (Sňozík), Harťase (Hartig) a Kaufyho (Kaufmana), ostatní jsou pro mě noví. Jo, ještě Jindriška. Ale spíš jsem se měl předvést já. Nová tvář musí ukázat, že v sobě něco má. Ne, že přijde Franta Lopata, jenž neumí kopnout do balonu. Takže očekávání se zaměřilo víc na mě. Ale už po prvním tréninku ze mě všechno spadlo a mám dobrý pocit. Je to pohodová parta.“

Jak došlo k tomu, že vás uhnali „klokani“? Jiní zájemci nebyli?
„Nabídek, nebo spíš přesněji nástřelů, bylo víc. Jak z české ligy, tak z venku. Nejvstřícnější laso přišlo z Bohemians, padli jsme si do noty a jsem tady. Největší zásluhu na tom mají pan Valášek (ředitel) a pan Klíma (člen představenstva). Znají mě, mají se mnou zkušenosti, doporučili mě.“

Martin Abraham, zimní posila Bohemians 1905 • Jaroslav Legner Sport

Prozradil jste, že zájemců bylo víc. Odtajníte je?
„Ne, nebudu jmenovat. Byli i z venku, vesměs třetí liga, kam bych však musel na testy.“

Z předchozích štací si přinášíte pověst těžko zvladatelného hráče. Je pravdivá?
„Tady v Česku vás někam zaškatulkují a už to s vámi jede, horko těžko vás z ní někdo vytáhne. Já tu nálepku možná mám, ale kdo mě zná, ví, že to tak není. Na hřišti jsem určitě jiný člověk a emoce neskrývám. Co se týče mimo, zůstávám svůj. Maminka s tatínkem mě vychovávali, abych říkal pravdu, i když se to dneska nenosí. Nikdo mě už nezmění. Přesto si nemyslím, že bych byl těžko zvladatelný a problémový.“

Někdy ovšem člověk musí zvolit kompromis. To vás nikdy nenapadlo? Jste přesvědčen, že jste byl vždy v právu a všechno udělal dobře?
„Byl bych blázen, kdybych si něco podobného myslel. To je blbost. A i když jsem měl pravdu, mohl jsem zvolit přiměřenější formu, diplomatickou. Postupem času také vím, že jsem vždycky pravdu neměl. Kdo by tvrdil, že ji měl vždycky, tak bohapustě lže.“

Vzpomenete si na konkrétní případ, kdy jste zpětně připustil, že jste se mýlil a nechoval vhodně?
„Bylo toho strašně moc. Ale nechci se v tom patlat, já se dívám dopředu. A snad jsem se poučil.“

Konflikty jste měl i s trenéry, tedy s vašimi přímými nadřízenými, k nimž se nemůžete chovat jako k parťákovi na pivu. Uvědomujete si to?
„Něco takového jsem si nikdy nedovolil. Vztahy jsou ale o respektu. Já se snažím respektovat každého, ať je to předseda, trenér nebo uklízečka. Ale to vyžaduju i od druhé strany. Jak říkal Werich: Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Tím se řídím, to je moje krédo. Pár chyb jsem udělal, snad jsem se z nich poučil.“

Bez problémů jste vycházel jen s Vítězslavem Lavičkou a Dušanem Uhrinem mladším. Čím to bylo?
„Uměli to na mě. Když stál trenér za mnou, na hřišti jsem dokázal velké věci.“

Nemyslíte, že bez svých ústřelů jste mohl dosáhnout v kariéře víc?
„Netrápím se touhle otázkou. Možná se mi někdo bude smát, ale já jsem šťastný, že to, o čem jsem snil jako malý kluk, se mi splnilo. Úplně všechno. Nikdy by mě nenapadlo, že vyhraju titul, pohár, zahraju si v zahraničí. Možná jsem mohl být v nároďáku, ve větších klubech. Pro mě však je důležité, že jsem se držel své cesty a až budu umírat, můžu se sám sobě podívat do očí v zrcadle.“

Mám tomu rozumět tak, že lidská stránka u vás převážila nad sportovní?
„Určitě. Tak jsem byl vychováván.“

Ale vy jste si často způsobil potíže kvůli někomu jinému, ne kvůli sobě. To je ta výchova?
„Je. Vyrůstal jsem na vesnici a máte v sobě, že se druhých, hlavně slabších, zastanete. Automaticky, nepřemýšlíte o tom, je to ve vás. Mám to zažité. Dneska je ovšem doba jiná, lidé se přestali navštěvovat, nepomáhají si. Nerozumím tomu.“

Předpokládám, že byste šel okamžitě na pomoc, kdyby někoho přepadli. Nemýlím se?
„To se i přihodilo. Když jsem byl v Brně, měl jsem sedmnáct, na ulici obtěžovali cikáni jednu slečnu a chtěli ji oloupit. Zakročil jsem a najednou tam byly nože. Šlo o život. Konflikty s trenéry jsou proti tomu legrace.“

Myslíte, že vás k takovému jednání předurčuje vaše biblické jméno Abraham?
„Ne, to je náhoda. I když v Izraeli, kde jsem hrál v evropských pohárech s Libercem a Mladou Boleslaví, jsem vzbuzoval pozornost až úctu. Tam mě možná opravdu brali jako mesiáše.“