Řepka: Mladí jsou ubrečení, stěžovali si, že je šikanujeme

Štve vás, když vás někdo nazve veteránem?
Řepka: „Veterán už jsem, nestydím se za to, tyto věci mi nevadí.“
Otepka: „Mně to trošku vadí, protože se cítím dobře. Jako veterán jsem věkem určitě, ale že bych si to nějak připouštěl, to ne.“

Slyšíte to kolem sebe často?
O: „Nejvíc je to v novinách. Veterán, veterán... Co se týče kabiny, tak tam jsem to slovo neslyšel.“
Ř: „Na české poměry je málo fotbalistů, kteří by v našich osmatřiceti letech ještě kopali. Myslím, že mám věk, že výraz veterán, jak někdy píšete, je na místě. Pár kluků mi taky říká dědku.“

O: „Dědku si říkáme spíš my dva, zdravíme se nazdar dědku. (směje se) Ale jak říkám, ještě se tak necítím. Pokud se zachráníme, a podařilo by se mi ještě prodloužit smlouvu... Rád bych, neříkám že o roky, ale o ten jeden bych si to prodloužit chtěl.“
Ř: „To já teď řeším po půl roce. Jak jsem nedávno říkal, chtěl jsem s tím seknout už teď v zimě. Byl jsem otrávený celkovým klimatem ve fotbale, těmi lidmi, chtěl jsem toho nechat, dát si pauzu. A začít dělat něco jiného. Proto vyplynul současný kontakt na půl roku. Pokud se zachráníme, klub bude se mnou spokojený a já ještě budu mít chuť a budu zdravý, samozřejmě se to prodlouží o další půlrok.“

Tomáš Řepka během dvojrozhovoru s Rudolfem Otepkou pro deník Sport kritizoval poměry v českém fotbale • Jaroslav Legner SportKapitán Plzně Pavel Horváth říká, že skončí ve chvíli, kdy nesleze ráno z postele. Co vy?
Ř: „Á Horvi... Je mu teprve šestatřicet, myslím, že to trošku nafukuje. Kdyby sundal 15 kilo dolů, tak se mu vstává líp.“ (směje se)
O: „Já to mám dobrý, zatím ráno vstanu v pohodě. (směje se) Ale samozřejmě, je to znát, kluků našeho ročníku ubývá, teď odešel z ligy Bláža (Jaromír Blažek, exbrankář Sparty), který byl úplně nejstarší. Teď je to asi na nás dvou s Řepou. Horvimu je přece šestatřicet, v jeho letech jsme...“
Ř: „...byli v největší síle.“
O: „Přesně, dá se říct, že jsme začínali. Horvi to má všechno ještě před sebou.“ (usměje se)

Tomáši, vy jste hrál dlouhý čas v zahraničí, sedí, že starší hráči tam mají mnohem příznivější pozici, než tomu je v Česku?
Ř: „Určitě. Když si vezmete AC Milán iks let dozadu, nejmladší v týmu byli kluci kolem 33 let. U nás je to udělané ve stylu: jdeme cestou mladých kluků a budeme omlazovat, omlazovat, omlazovat, i když já těmto postupům moc nerozumím. Chápu, že mladé talentované kluky do mančaftu brát musíte, jenže bez starých to nikdy nepůjde a nikdy to nešlo. Takže myslím, že u nás to je zase taková vlna, budeme to stavět na mladých, ale jen tak to prostě nejde.“
O: „Nemůžu srovnávat, jak je to venku, ovšem můžu srovnávat, jak to chodí u nás, v lize se pohybuju nějaký pátek. Když jsme byli mladší, bylo to naopak, stavělo se na starších, základní jedenáctka byla doplněna maximálně o dva tři mladší hráče. Prosadit se bylo tehdy daleko těžší, než to mají dnes mladí kluci. Otočilo se to, my se s tím musíme poprat.“

Je těžké to „kousat“, když vidíte, jak jsou mladíci preferovaní, přitom často jsou to...
O: „...rychlokvašky.“

Přesně.
O: „Měl jsem štěstí na trenéry, byli to kluci, kteří v mých začátcích na lavičkách začínali, dnes je jim přes padesát, mají úctu. Zažil jsem i pana Psotku v Olomouci, to je můj ročník, snažil se také mít v mužstvu pět zkušených hráčů. Jak říká Řepa, nejde to hrát jen s dvacetiletýma klukama. Situace, ve které jsme nyní v Budějovicích, je hodně psychicky náročná, nevěřím, že jen mladíci by tohle zvládli.“

Legenda Sparty se svým novým spoluhráčem v Budějovicích Rudolfem Otepkou • Jaroslav Legner Sport

Změnila se markantně hierarchie v kabině od doby, kdy jste byl zelenáčem vy?
Ř: „Určitě, dneska mladí jsou hrozně ubrečení. Myslí si pořád, že se jim ubližuje, že jsou šikanovaní. To jsem zažil na Spartě, když jsme na mladý trošku šlápli, tak hned volali svým agentům a stěžovali si, jak se jim ubližuje. Takže proto i dělali články, že já s Blážou terorizujeme mladý, děláme rozvraty v kabině a já nevím co ještě. Myslím, že tohle jako mladí jsme si nedovolili, já naopak jsem v kabině vykal. Myslím, že to není špatný, a také mě za to někteří odsoudili. Myslím, že někteří mladí by si měli tykání se starýma frajerama něčím zasloužit a ne, že přijde sedmnáctiletý smrad a hned začne: Ahóój Pepiku, vole. Tak to mi trošku přijde zvláštní. Myslím, že mladí mají v kabině absolutní volnost oproti nám, ale to je dobou, a asi je to normální. Mrzí mě však, když to ten mladý komentuje po svém, začne si stěžovat, a vy novináři se toho chytnete a napíšete, že já jsem rozvraceč kabiny a nevím čeho ještě.“
O: „S tímhle problémy nemám, moc mladých si k tělu nepřipouštím. Člověk hraje nějakou dobu, pozná, jestli v dotyčném klukovi něco je. Jestli je to talent, nebo to má založené na tom, že když se něco nepovede, hned mu stojí někdo za zadkem. Myslím, že to tak vnímá i Řepa, je daleko přístupnější ke klukovi, který je na hřišti vidět, který se...“

Ř: „...snaží.“
O: „Ano. Je spousta tréninkových typů, a tyhle kluky si k sobě nepřipouštím. Naopak ty, co za něco stojí, se snažím brát jako rovnocenné.“

Souhlasíte, že agenti dělají mladým leckdy medvědí službu? Bez pokory pak v zahraničí většinou vyhoří...
Ř: „Určitě. Oni ztratí pokoru i realitu, úplně se v tom ztratí. Tím rostou v kabině, pak už jim je klub, v uvozovkách, malý, už by chtěli po půl roce z české ligy ven. Manchestery, Barcelony, Realy. Také jsem zažil pár takových mladých, kteří to u nás brali jako přestupní stanici. Což pro mě byla neuvěřitelná hláška: přestupní stanice Sparta Praha a pak jdu ven! Dodneška je to pro mě nepochopitelná věc. Ale budiž. Právě tito mladí mně vadili a vadit budou.“

Řepka diriguje obranu Jihočechů • Jaroslav Legner (Sport)Proč v české lize patří mezi nejlepší hráči nad pětatřicet, jako jste vy dva, Horváth, Štajner?
Ř:„Neviděl bych to tak, spíš jsme kluci ve věku, kteří mančaft dávají dohromady, točí se to kolem nás tím, že jsme staří, tím, že jsme někde kopali. Bez dalších kluků bychom nebyli takoví, jací jsme. A asi by nás nebavilo, kdybychom měli vedle sebe jen svoje vrstevníky. Říkám, že mládí v kabině mě dokáže zdravě vyhecovat, posouvá mě to, drží při fotbale. Ale že bychom patřili mezi nejlepší? Takhle - jsme asi důležití, hrajeme velkou roli, ale nejlepší, to si nemyslím.“
O: „Když si klub vybere někoho staršího do mančaftu, je to i proto, že věří, že usměrní ty mladší, měl by je udržet na zemi, přestože mají ty manažery. Velké problémy mezi mladými a starými jsem nezažil, měl jsem štěstí, byly to jen výjimky. Co se týče Dynama, je to v tomhle směru v pohodě.“

Co je kromě zdraví důležité, aby člověk mohl hrát ve vašem věku na nejvyšší úrovni?
Ř: „Co můžu mluvit za sebe, a to se Rudovi asi líbit moc nebude (směje se), musím víc trénovat. Vždycky jsem myslel, že čím budu starší, budu mít nějaké úlevy a pak to nějak dohoním. Samozřejmě, taky se mi nelíbí galeje, taky si rád odfrknu, taky v tomto věku nemůžete trénovat stále, což bych asi říkat neměl, naplno. Někde musíte najít chvíli, kdy si odfouknete. Ale v hrubé přípravě musím trénovat asi víc než ostatní, protože ve stáří když něco vynecháte, tak se vám to vrátí. Viď, Rudy.“ (usměje se)
O: „Já bych to zase definoval jinak. (směje se) Spíš bych jenom hrál, daleko víc mě baví zápasy. Ale když je na tréninku dobrá atmosféra, i tréninky jsou jiný. Příprava se prostě udělat musí, to vím. Zatím jsme nefňukali, nežádali o úlevy, proto smekám před námi dvěma a vlastně i před dalšími kluky nad pětatřicet let.“

Dvojrozhovor s Tomášem Řepkou a Rudolfem Otepkou • Jonáš Bartoš

V lednu jste chtěl s fotbalem praštit. Bylo těžké udělat definitivní rozhodnutí, říct teď končím, věším to na hřebík, konec?
Ř: „Já jsem měl výhodu v jedné věci. Tu polosmrt jsem měl teď půl roku, když jsem chtěl skončit, byl jsem na to připravený. Narozdíl od Bláži, který počítal, že ve Spartě zůstane, že to dochytá do léta. Z ničeho nic černý Petr padl i na něj. O to to měl horší. Já už jsem prakticky procházel polosmrtí, chystal se, že to nějak rozchodím a připravím se na něco jiného. Pak přišla šance jít do Plzně, která nevyšla, a chtěl jsem skončit. Přišla druhá šance v Budějicích, což pro mě bylo zase zmrtvýchvstání, zase jsem procitl. Proto si toho vážím. Tohle období pro fotbalistu, který hraje dvacet let na nejvyšší úrovni, není jednoduché.“
O: „Je to fakt těžké, Řepa to zažil teď na podzim, já to zažil v Příbrami, kdy po deseti letech strávených u Litavky jsme spadli. Měl jsem myšlenky, že s tím praštím. Měl jsem ovšem štěstí, že jsem se dostal do Ostravy, kde jsem zažil krásný rok a půl, chodil plný stadion, zase jsem dobil baterky. Utekly čtyři roky a ještě hraju. Vstal jsem tedy taky z klinické smrti. Jsem rád, že se mezi mladými můžu ještě motat.“

Přivítal jste Tomáše v týmu?
O: „Jasně. Mančafty, co psaly, že o něj nemají zájem, tak by byly určitě rády, kdyby tam měly takového frajera. Klobouk dolů před managementem Dynama, že ho dokázal utáhnout, že sem Řepa přišel. Určitě nám pomůže.“