Pohledná fotbalová útočnice Lucie Martínková válí v dresu Sparty. Dokonce tak dobře, že se může pyšnit v Česku titulem Fotbalistka roku 2012, když ukončila tři roky trvající vládu hráček Slavie, a měla z toho pořádnou radost. Fotbal miluje a pro propagaci téhle hry v ženském podání je ochotná udělat pořádné kousky. Třeba nafotit odvážné fotky.
„Kdyby na těch fotkách nebylo nic vidět a nějaké nedostatky by se vyretušovaly, tak bych do toho šla klidně znovu,“ usmívá se fotbalová elegánka vyznávající rudé barvy Sparty.
„Ale jinak si královnu nekoupíte. Odvážnější snímky? Ani za milion,“ dodává s tím, že za dřívější focení neviděly hráčky ani korunu. Jedinou motivací bylo zviditelnění ženského fotbalu.
Vítězka ankety o nejlepší fotbalistku Česka tušila, že by to mohlo letos vyjít. „Měly jsme za sebou skvělý rok. Vyhráli jsme ligu i pohár, jen v Lize mistrů jsme chtěli dojít dál,“ vykládá Lucie Martínková, která se na pódiu pro nejlepší hráčky sešla i se svou sestrou Irenou. Ta skončila třetí. Stříbrnou pozici nechaly sparťanky sešívané Petře Divišové.
Právě hráčky Slavie anketě vládly v posledních třech letech, přitom Sparta vyhrávala českou nejvyšší soutěž. „A titul chceme znovu, ten si nenecháme vzít. Holky ze Slavie vědí, že jim titul nenecháme. Uděláme pro to maximum,“ neskrývá sebevědomí fotbalistka.
Dost lidí si myslí, že jsem podobná Řepkovi
„Co se týče téhle ankety, tak to neberu tak, z kterého je kdo klubu, tady jde o individuální ocenění výkonů. Bylo to vážně krásné. Navíc, když třetí skončila moje sestra. Od ní bych si nejradši vzala na hřiště její chladnou hlavu a taky její neuvěřitelnou píli a kondici,“ svěřila se Lucie Martínková.
Fotbalistka roku 2012 má talentu na rozdávání, v rozletu ji ale brzdí zbytečná vyloučení a žluté karty. Jenže se nedokáže zkrotit. „Prostě nemám ráda nespravedlnost, a když jí cítím, tak je zle. Jasně, že na hřišti má pravdu a taky moc rozhodčí, ale jsou tam emoce,“ krčí rameny.
Možná i proto útočnici leckdo může srovnávat s Tomášem Řepkou, známým svými blikanci. „Nevím, jestli mě s Tomášem přímo srovnávají, ale dost lidí si asi myslí, že jsme si v něčem podobní, že když přijdu na hřiště, tak jsem prostě v některé chvíli, jak to říct… No asi magor,“ říká Lucie Martínková.
Přitom mimo trávník emoce krotí. „Nedávám to tolik najevo. Na hřišti je to nějaké silnější. Budu se snažit, aby karet bylo méně, ale slibovat to nebudu.“
