SPORT MAGAZÍN | Před 25 lety stál Ladislav Vízek na tribuně sparťanského stadionu a podpořil sametovou revoluci. V pátečním Sport Magazínu vzpomíná na éru, která pádu komunismu předcházela. Jak fotbalisté Dukly vycházeli s armádními šéfy, co pašovali z ciziny a jak sháněli marky?
Prvomájové průvody se vás týkaly?
„Samozřejmě! Na prvního máje jsme na Letenské pláni pochodovali a salutovali před tribunou. Ale v kanadách jsme šli jen jednou, pak to Vejvoda zatrhnul. Standovi Pelcovi totiž po tom mašírování v bagančatech nateklo koleno. Tak trenér rozhodl, že od příště budeme chodit do průvodu jako sportovci - v teplákách a v teniskách. A kupodivu mu to prošlo.“
Jak jste snášel všeobecnou nenávist k Dukle? Byl to režimem protežovaný klub.
„A čím byl protežovaný?“
Mohl si třeba stahovat nejlepší hráče z celé republiky.
„Jen na vojenskou základní službu, protože vojna byla povinná. Ale jinak? Žádné protežování! Jen jsme prostě byli dobrý. Souhlasím, že Dukla vznikla uměle. Jenže to už bylo dřív a nás se to netýkalo. Nenávist lidí k vojně přetrvala a my jsme se s tím svezli. Nadávali nám do lampasáků. Ale jakýpak my byli lampasáci? My jsme byli kluci z malinkatých vesnic. Fotbalisti a ne vojáci!“
Kde jste slyšeli nejvíc nadávek?
„Na Spartě. Proto ji dodnes nemusím. Sparťani na nás nadávali, přitom byl Štrougal (Lubomír Štrougal, tehdejší československý premiér) sparťan a soudruzi ve Spartě byli uvědomělí. Ale nám se smáli.“
Kdy jste jel prvně za železnou oponu?
„V zimě 1974. Přišel jsem do Dukly ze Žatce a hned se jelo na soustředění do západního Německa. Halové turnaje, nádhera! V létě jsme zase měli pravidelně letní kempy u Stuttgartu. Třeba i tři týdny.“
Jaký byl první náraz s kapitalismem?
„Když se na mě otevřely ty hangáry v obchoďákách, oči mi vylezly snad deset centimetrů z důlků a myslel jsem si, že se zblázním. Nevěřil jsem tomu. Říkal jsem: Kluci, vždyť oni nám lžou! Nechápu, jak mohli komunisti u nás takhle obelhat lidi. Viděli jsme tam úplně jiný svět.“
Takže velké vystřízlivění.
„Copak pro nás, my jsme byli ještě mladí. Ale největší šok to byl pro naše rodiče. Na stará kolena jsem vzal mámu do Francie, kde jsem dohrával kariéru. Vyběhal jsem jí ještě za totáče devizový příslib a jela prvně na Západ. V obchodním domě v Le Havru se mi rozbrečela. Povídala mi: Ládíčku, já jsem tomu u nás věřila, ale podívej se, co tady všechno mají! Úplně se z toho podvodu složila. Komunistický pohlaváry, co to mají na svědomí, bych dodatečně pozavíral. Byl to od nich hnus fialovej!“
Kompletní rozhovor najdete v pátečním Sport Magazínu
Dále čtěte v pátečním Sport Magazínu
Rozhovor: Strašák, bývalý šéf kotle slávistických fanoušků
Uniklo z facebooku: Petra Kvitová
Vysoká hra Zdeňka Haníka: Kiki, povedená holka z lidu
Můj první gól: Zdeněk Grygera
