MŮJ PRVNÍ GÓL: Fotbal mi dává energii do života, říká Koloušek
Je dvojnásobným ligovým mistrem a v samostatné české nejvyšší soutěži oblékal dresy Sparty, Slavie, Liberce, Příbrami a také Jihlavy, kde působí dodnes. Když se řekne jméno Václav Koloušek, fotbalový fanoušek si hned vybaví jeho silnou disciplínu. „Přímé kopy a střely ze střední vzdálenosti, to bylo moje,“ usmívá se 38letý záložník.
„Fotbalu jsem obětoval strašně moc a jsem rád, že i v tomhle věku můžu být na hřišti. Dává mi to energii do života.
Začínal jsem jako šestiletý v Mladé Boleslavi a pamatuju si to naprosto přesně, protože mě tam vedl otec. Jelikož hrál fotbal závodně, měl jsem jasný vzor a chtěl jsem také hrát na takové úrovni. Vždycky mě to táhlo dopředu, byl jsem spíš ofenzivní typ.
První zásahy v mládežnických kategoriích ve mně vyvolávaly příjemné dojmy. Samozřejmě, vždycky bylo lepší, když góly znamenaly výhry. Pamatuju si, že v žáčcích se mi podařilo v jednom zápase vstřelit tři branky - a všechny z přímých kopů. To bylo hodně kuriózní.
V lize jsem se poprvé dočkal gólu ve Spartě, v utkání s Teplicemi. Vyhráli jsme 2:1 a já vstřelil naši naší druhou branku. Oblíbený stadion jsem sice neměl, ale každý fotbalista, který přijede na Slavii nebo na Spartu, se chce ukázat. Motivace je pochopitelně vyšší.
Přímé kopy a střely ze střední vzdálenosti, to bylo moje. Bavilo mě je trénovat a odměna se dostavila, protože takových gólů jsem dal docela dost. Ten nejkrásnější asi v roce 2001, když jsme přijeli s Libercem na Spartu, vyhráli jsme 2:1 a já dával oba góly. První byl taková křížná střela levou nohou, shodou okolností Jardovi Blažkovi, se kterým působím tady v Jihlavě. Když jsem do klubu přišel, tak jsme si to řekli, ale nijak dál jsme to nerozvíjeli. Oba o tom víme. Když už jsme u Jihlavy, poprvé jsem se za ni trefil z přímého kopu proti Baníku Ostrava a vyhráli jsme 3:2.
Nejdůležitějším gólem byl asi každý z těch sedmi, které jsem vstřelil v mistrovské sezoně s Libercem. Všechny byly pro zisk titulu hodně důležité. Sešla se skvělá parta, která si seděla fotbalově i mimo hřiště. Na týmu to pak bylo hodně znát.
Při mé první zahraniční zkušenosti v Itálii mi bylo jednadvacet, fotbal jsem se šel teprve učit. A co jsem se tam naučil, jsem pak zúročoval po návratu do Čech. Ne že bych měl v Salernitaně potvrzovat roli střelce, ale poprvé jsem se trefil, tuším, ve druhé lize. Ve Veroně jsme vyhráli 2:0 a já těsně před koncem uzavíral skóre.
V reprezentaci jsem měl štěstí, že se mi povedlo skórovat hned v prvním startu za jednadvacítku. Maltu jsme i díky tomu porazili 4:0. V národním týmu dospělých jsem na to navázal. Hráli jsme s Maďary na Kypru a myslím, že centroval Milan Baroš, a já na zadní tyči doklepával. První start, první gól, vyhráli jsme, takže všechno bylo pozitivní.“
