V Plzni se s fotbalovou kariérou rozloučila největší osobnost místního fotbalu. Pavel Horváth, čtyřicetiletá legenda, zanechává jako hráč ve Viktorii obrovský odkaz. S velkou úctou i úsměvem na něj vzpomínají jeho bývalí spoluhráči, ale i osobnosti, které se zúčastnily pondělní velkolepé rozlučky ve Štruncových sadech.
Dlouho vyprávět by mohl David Limberský. Po Horváthovi v Plzni převzal kapitánskou pásku, nyní je on nejzkušenějším tahounem týmu. Oba hráči spolu zažili všechny úspěchy, pamatují ještě na časy, kdy se západočeský klub teprve nadechoval ke zlaté éře.
„Když jsme spolu slavili postupy do Ligy mistrů, tituly, to byly naše největší zážitky. Zažili jsme s celou Plzní pocity obrovského štěstí, nádherné okamžiky,“ ohlédl se za společnou érou současný lídr týmu. „Pavel je geniální fotbalista, který zrychluje hru, na třicet metrů dá balon přesně na pět centimetrů,“ ocenil hlavní um výjimečného středopolaře.
Společně toho v plzeňském dresu i v běžném životě zvládli mnoho. „Je to velmi zodpovědný průvodce noční Plzní,“ smál se Limberský. „99 procent našich historek není publikovatelných,“ přiznal reprezentační bek, s čímž později souhlasil i loučící se oslavenec.
Horváth platí za věčného šprýmaře, každý spoluhráč se před ním musel mít na pozoru. „Dostal mě hodněkrát. Dal mi třeba finalgon (pálivá mastička) do slipů, pak jsem byl v autě v zácpě a nemohl jsem nic dělat. To jsem ho hodně proklínal,“ vykládal Limberský během Horváthova rozlučkového utkání.
A zda ho nachytal on? „Jednou jsem mu nastříhal ponožky, když do nich chtěl vlítnout, vykoukly mu špičky prstů. To jsme se taky chechtali. Akorát měl ty ponožky zrovna docela dost drahé, nebyl úplně šťastný,“ culil se Limberský.
Veselých historek s loučícím se plzeňským lídrem je opravdu mnoho. „První setkání proběhlo v pořádku, potom jsme odjeli na soustředění, já jako jeden z nejmladších v kabině vtípky od Horviho dost schytával,“ přidal svou zkušenost Vladimír Darida . „Někde na hotelu jsme jeli výtahem na večeři, on zmáčknul jiné patro, já jako první u dveří vyběhl, dveře se zavřely a kluci se smíchem odjeli dolů,“ popsal záložník německého Freiburgu.
Horváth překonal sám sebe
Horvátha ale všichni oceňují především za jeho obrovské fotbalové umění. „Velká fotbalová legenda, super člověk. Vedle něj jsem začínal ligu, mohl jsem od něj sbírat spoustu zkušeností. Byl výjimečný myšlenkou a kopací technikou,“ vyzdvihl Darida.
„Nevěřil jsem, že Pavel ještě tak dlouho vydrží u fotbalu. Překonal všechny hranice, hlavně překonal sám sebe. Ne kvůli tomu, že by něco dostal zadarmo, ale tím, že ten fotbal miloval a věnoval se mu na maximum. Proto byl tak úspěšný a mohl tak dlouho hrát,“ trefně vystihl reprezentační kouč Pavel Vrba , druhý hlavní strůjce plzeňských úspěchů posledních let.
S Horváthem se do Plzně přijely rozloučit i osobnosti z kulturní sféry. „Z nefotbalového života nás nějaká společná historka čeká dneska večer,“ usmíval se herec Ivan Trojan při představě večírku, který pro zvané hosty následoval po skončení benefičního utkání.
„První osobní kontakt mezi námi proběhl u doktora, ten předposlední vlastně také. Oba jsme se potkali u docenta Pavla Koláře, neznáme se zase tak dlouho. Pojí nás vzájemný respekt, opravdoví přátelé se z nás teprve stanou,“ dodal.