Pavel Hartman
28. dubna 2016 • 18:30

Vácha není lhář, Necid musí dát na velký přestup 20 gólů, říká agent

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Hráčský agent. Parazit fotbalu, nebo pomocník? „Nejdřív jsme paraziti, pak nás prosí o pomoc,“ říká Jiří Müller. Je manažerem reprezentantů Necida, Sivoka a Váchy, přítelem světoznámého agenta Mina Raioly a byl i při námluvách Zlatana Ibrahimovice s Barcelonou. Pro páteční Sport magazín mluvil o hodně tématech.



Zrovna byl na dovolené v Americe, když kolem jeho mediálně nejznámějšího klienta nastal poprask. Sparťan Lukáš Vácha vymrštil v ligovém utkání v Olomouci ruku proti hlavičce Aidina Mahmutoviče a podle televizních záběrů jí vytáhl balon zpod břevna. Rozhodčí však penaltu neodpískal.

„Jednoznačně hrál rukou. Záběry mluví jasně,“ rozebíral situaci expert Miroslav Jirkal v přímém televizním přenosu. „Chtěl jsem to chytit, to je pravda. Ale zezadu mě trefil David Bičík , který to trefil místo mě. Je to zákrok Davida Bičíka,“ kontroval do kamery Vácha. „Lhář,“ ocejchovalo ho okamžitě nemálo fanoušků.

Jak jste tenhle humbuk kolem vašeho klienta prožíval?
„Nijak zvlášť. Není první, ani poslední, který dal, možná, ruku. Nevíme, jestli ruku dal, nebo nedal. Když jsem se ho ptal, říkal mi, že neví. Že se to všechno událo ve velké rychlosti. Je na rozhodčích, aby to posoudili.“

Spousta lidí mu nevěřila, že nevěděl, jestli rukou zahrál, nebo ne.
„Myslím, že nelže. Že to říká tak, jak to je. Na rozdíl od ostatních se k tomu postavil a nebál se o tom mluvit. Tyhle věci se ve fotbale stávají. Prostě tak to bylo.“

Vy mu stoprocentně věříte?
„Věřím mu stoprocentně! Když řekne, že neví, tak neví. Ano, ve finále tam šel blbě, ale zadruhé - když neví, tak neví. Mohlo to být v takové rychlosti. Proč by mi lhal? K tomu nemá důvod.“

Dost lidí mu však nevěří. Nesnižuje to jeho kredit?
„U Lukáše je specifická věc, že svým image si to nastavil tak, že se o něm mluví v mých očích víc, než je zdrávo. Cokoli udělá, co lehce vybočí z normálu, se až zbytečně řeší. Pro mě nebo pro nás je hlavně důležité, aby byl zajímavý pro trenéra Sparty a reprezentace. Že je zajímavý pro noviny, to mu kariéru neudělá.“

Takhle s ním mluvíte?
„Jasně. Se všemi hráči takhle mluvím. Věřit si a povídat si o všem na rovinu, to je základ.“

Radíte mu, aby mimo hřiště přibrzdil?
„Za poslední půlrok nedělá nic zvláštního. Kdyby neudělal chybu na Islandu (Vácha špatnou zpětnou přihrávkou nabil v kvalifikaci EURO 2016 soupeři na vítězný gól), moc se neřeší, jestli má módní kolekci nebo jestli má na hlavě to, co měl. V mých očích vždycky rozhodují výkony na hřišti. Když hráč na hřišti splňuje, co si klub, který ho platí, od něj představuje, ať si dělá, co chce. Kdybych já byl šéfem klubu, takhle bych to měl s hráči nastavené. Když budou dělat fotbal na sto procent, ať si ty peníze, které vydělávají, užívají. Takhle to mám nastavené obecně. Když bude kdokoli chodit do práce včas a plnit si všechny povinnosti, ať si dělá v soukromí, co chce. Že se Lukáš vyčlenil trošku jinak, než jsme zvyklí? Proč ne, co je na tom špatného? V tomhle jsme asi specifická země, že se to až moc řeší.“

Jste spokojený s jeho sportovním růstem?
„Před prvním zraněním byla jeho výkonnost velmi dobrá. Pak měl první operaci kolena, za chvíli druhou… Po posledním zranění trénoval abnormálně tvrdě, protože se chtěl vrátit co nejrychleji a v co nejlepší formě. Ale moje hodnocení není důležité. Důležité je hodnocení trenéra.“

Hodnotíte s klienty zápasy?
„Není to pravidlo. Protože chodím hrozně málo na fotbaly. A když jdu na fotbal, chodím jako divák. Nerad chodím do VIPek. Protože - zaprvé, je to přetvářka první kategorie. Zadruhé - činitelé z klubů jsou nervózní ze zápasu, nejde tedy s nimi ani nic rozebrat. A jenom se tam chodit ukazovat a dát si jídlo zadarmo, to není pro mě.“

V čem to je přetvářka?
„Mezi lidmi z fotbalu je umělé kamarádství. Všichni se zdraví jako největší kamarádi, ale ve finále to tak není. Já navíc za celý týden absolvuju spoustu jednání a někdy si o víkendu chci od toho odpočinout. Chci si užít fotbal jen jako fanoušek. Takže na něj jdu radši s kamarády nebo s tátou.“

Už zmíněný zápas na Islandu jste s Lukášem Váchou probíral?
„Klukům je někdy dobré říct pravdu a přitvrdit. Ale tohle nemělo cenu hodnotit. Lukáš odjel hned druhý den na dovolenou, navíc věděl, že udělal chybu. Takže jsem ho naopak spíš podporoval. Říkal jsem mu, že život jde dál a nebudeme z jedné chyby dělat závěr kariéry. Přišlo mi, že spousta lidí čekala, až tuhle chybu udělá. Když jeden hráč udělá v národním týmu stejnou chybu jako Lukáš, píše se o tom jen jednou, zatímco o Váchovi týden. To mi nepřijde spravedlivé.“

Koho máte na mysli?
Plašila . Taky poslal malou domů… To se prostě stane. Chybu udělá i ten nejlepší fotbalista na světě. Ale o Lukášovi se psalo týden. Proč?“

Jste k němu kritický?
„Jasně. Ke každému hráči, kterého zastupuju. Nerozlišuju, jestli je to Lukáš nebo nějaký patnáctiletý kluk. Když vidím chybu, snažím se to říct. To je normální. Kdybychom si to neřekli, nikam nedojdeme.“

EURO může zvednout cenu, ale nemusí

Jak moc je pro hráčského agenta důležité, aby se jeho klient, třeba právě Vácha, dostal na EURO?
„Pro každého fotbalistu, který je na rozhraní reprezentace, je dětský sen zahrát si velký šampionát. Nestavěl bych to do role, že pro manažera je to hrozně důležité. Pro hráče je vnitřně důležité se dostat na EURO. Splní si tím cíl. Ale pokud se na EURO nedostane, život jde dál.“

Zvedá to hodně tržní cenu?
„Určitě to zvedá prestiž. Jste-li v národním mužstvu, něco to znamená. Teď je otázka, jak na EURO dopadneme. Když získáme jeden bod, cena hráčů zas tak stoupat nebude. Ve chvíli, kdy uděláme úspěch, což je od čtvrtfinále výš, může tržní cena stoupnout. Zdárný příklad je EURO 1996. Nikdo nečekal, že postoupíme ze skupiny, ale najednou jsme byli ve finále a několik hráčů přestoupilo do dobrých zahraničních týmů. Kdybychom vypadli ve skupině, nevím, jak by to dopadlo.“

Může hráč z české ligy bez účasti na EURO přestoupit rovnou do vyspělého zahraničního klubu?
„Co to znamená vyspělý zahraniční klub?“

První polovina bundesligy, Premier League, španělské ligy.
„Teď je celkově otázka, jestli vůbec máme hráče na to, aby přestoupili i z reprezentace do Premier League.“

Najdou se takoví?
„Co myslíte?“

Myslím, že ne.
„Tak to je odpověď.“

Mě ale zajímá, jak vidíte aktuální kvalitu českých hráčů vy, který je nabízíte do zahraničí?
„Nemyslím si, že kvalita českých hráčů je špatná. Ale všichni okolo fotbalu, včetně manažerů, trenérů, majitelů klubů, novinářů, by měli zkusit něco malinko odkoukat z vyspělých západních zemí. Z hlediska trénování, sledování hráčů, jídla a tak dále. Ale neslyšel jsem, až na pár výjimek, že by trenér, který u nás končí, jel na stáž do západoevropského klubu. Neslyšel jsem, že by se někdo byl podívat v Juventusu, když tam máme Pavla Nedvěda . Kolik bylo českých trenérů v Chelsea za dobu, co za ni chytal Petr Čech ? Nevím, proč to trenéři nedělají. Místo toho čekají na práci a zase jedou dokolečka to samé, co se jelo před deseti lety.“

Hráči do sebe musí investovat

Říkáte hráčům, aby sami do sebe investovali?
„Bezesporu. Úplně jednoduchý příklad. Hráči v Juventusu Turín musí mít procenta tuků na těle v rozmezí šest až osm. Když má někdo víc, musí s tím něco udělat. Ve Fulhamu, když tam hrál Marcel Gecov , museli mít osm až deset. Nejlepší české týmy? Když má někdo jedenáct, dvanáct, tak je to fajn. Takže rozdíl mezi špičkovým italským a českým týmem můžou být čtyři až pět procent tuku. Nejsem výživový poradce, ale když má někdo pět procent tuků navíc, může mít o dvě kila navrch. A ať si někdo zkusí dát na záda pětikilový batoh a běhat s ním. Jestli pak nám tenhle kousek nechybí v evropských pohárech, abychom byli lepší? Je to jen střípek.“

V Juventusu a v jiných top klubech však na střípky hledí.
„Každý den je v Juventusu vážení. Když má někdo o kilo víc než minulý den, hned jde na krev. Udělá se mu rozbor, co za tím je. A když se zjistí, že jsou v těle látky, které by v něm být neměly, dotyčnému se řekne: Včera byl asi u tebe hezký večer, ale jsi v Juventusu Turín, takže ještě jednou, a můžeme se s tebou rozloučit. V některých klubech jsou už tak daleko, že z hráčů dělají stroje. Taková je doba.“

Chápou to už čeští hráči?
„Co řeknou v prvním rozhovoru hráči, kteří přestoupí z Česka do zahraničí? Že se tam trénuje víc než u nás. Já si nemyslím, že by se v zahraničí trénovalo úplně jinak než u nás. Ale je to v jiné rychlosti a v jiném nasazení. Co mám zprávy, tak u nás, když se malinko zvýší náročnost, jde kapitán se staršími hráči po čtrnácti dnech za trenérem nebo za vedením klubu s tím, že jsou unavení a mají toho dost. A v tu chvíli se příprava zmírní. Nikdo z majitelů ještě nezavelel: Budeme trénovat víc, holt nám to v příští sezoně nemusí kvůli tomu vyjít, ale pak se nám to vrátí.“

K vám chodí klienti fňukat?
„Ne, oni vědí, že by neuspěli. Já jsem fotbal hrál. Ne sice na takové úrovni jako oni, ale myslím si, že pokud člověk odtrénuje dvě hodiny denně, nemůže z toho být unavený. To ať se na mě nikdo nezlobí. Já jsem si v osmnácti sám platil v přípravě kondičního trenéra. Trénoval jsem tehdy s tenisty na Štvanici a ti tam byli od rána do večera. Hodina kurt, hodinu se učili, hodinu měli volno. Pak byli v posilovně, potom se zase učili, následovala aletická příprava a končili zase na kurtu. Boxeři? Trénují taky od rána do večera. Bojovníci MMA totéž. Co udělal Ivan Lendl , když prohrál zápas? Šel dvě hodiny hrát. Golfista skončí zápas a jde ještě dvě hodiny odpalovat. Jágr , vzor pro všechny, skončí zápas a jde trénovat. Proto je nejlepší na světě.“

Proč to českým hráčům stále nedochází?
„Přijde mi, že to začnou chápat, až když jim začne téct do bot. Pak to buď pochopí napořád, anebo jen na chvilku. Já nejsem jejich chůva. Můžu jim to říct jednou, dvakrát, ale pokud hráč neustále od manažera poslouchá, co má dělat, je to taky špatně. Všem opakuju: Udělej pro fotbal všechno, aby ses v pětatřiceti mohl podívat sám sobě do očí. A ne pak sedět v hospodě a brečet: Jéé, já to mohl tenkrát udělat líp.“

Zabírá to?
„Bavil jsem se o tomhle mnohokrát s Tomášem Sivokem . Říkal mi: Kdyby se se mnou někdo v mládí bavil tak, jak vy se bavíte s mladými, dokázal bych toho ještě víc. Protože fotbal jsem pochopil až v Udine.“

Prozřel?
„Až v Udine se z něj stal velký profesionál. Hráč, který si hlídá, jestli si dá cukr do čaje. Proto toho i tak dokázal hodně. Byl kapitán Besiktase Istanbul, což je úspěch. Ano, není to západní liga, ale Turecko je obrovská země a on v ní byl jako cizinec kapitán špičkového klubu. Povahově a výkony si to vysloužil.“

Bez školy v Itálii by toho nedosáhl?
„Do Udine šel jako jeden z nejlepších hráčů Sparty. Myslel si, že to půjde samo. Myslel si: Udine není AC Milán, to bude v pohodě. Pak narazil. Trošku jinak se trénovalo. Zjistil třeba, že všichni neposilujou stejně. Že každý má cviky ušité podle toho, jak mu vyšly testy. Šel dolů i psychicky. Najednou byl na lavičce, potom už ani nejezdil ani na zápasy. A kdo si vás vezme, když nehrajete ani v Udine? Pokud jste v Realu Madrid, vždycky po vás někdo skočí. Ale takhle?“

Tak se vrátil do Sparty.
„V té době to byla jediná možnost. Ale už začal fungovat jako profík. Na tréninku, v rehabilitaci i ve věcech mimo fotbal. Když přišel do Udine, tejpoval si furt kotníky. Fyzioterapeut se ho zeptal: Proč to děláš? Protože mě bolí kotníky. Fyzioterapeut: Takže ode dneška budeš dělat tyhle cviky a za měsíc tě bolet nebudou. Vyzkoušel to a fungovalo to. Tam nastala změna. Řekl si, že musí začít úplně jinak o fotbale přemýšlet.“

Necid bude připravený na velký přestup

Vychovává teď Tomáš Sivok v Bursasporu útočníka Tomáše Necida? Nebo už to není třeba?
„Už to není potřeba.“

A bylo?
„U Tomáše Necida platí rčení: Všechno zlé je pro něco dobré. Pomohlo mu to zranění, které podstoupil. Stalo se mu, když měl našlápnuto. Hrál pravidelně za CSKA Moskva, i v Lize mistrů, dával góly, svět kolem tolik nevnímal. Jenže pak se zranil a měl najednou čas sledovat ostatní. Viděl, že hráči v Itálii, ve Španělsku, v Anglii dávají ještě víc gólů než on. A že aby se tam jednou dostal, musí střílet stejně gólů. S deseti góly se tam nedostane. A teď, když je se Sivim v Turecku, ho to upgraduje ještě o malinko víc. Ne že by to potřeboval. Ale když někdy přijde chvilka, kdy se mu moc do něčeho nechce, tak mu Sivi u kafe v nadsázce řekne: Copak? Dneska to nešlo? A on si to uvědomí.“

V rozhovoru pro MfDnes jste konstatoval: Necid bude do půl roku připravený na velký přestup. Už je nachystaný?
„Uvidíme, je teprve měsíc a půl, co jsem to řekl. Ale jsem na tisíc procent přesvědčený, že to tak bude. Na druhou stranu - je to fotbal. Do konce sezony už nemusí dát gól, na EURO získáme jeden bod a s 11 góly to bude složité. Nebo naopak od příštího víkendu vstřelí dalších šest gólů, pět přidá na EURO a v tu chvíli za něj hovoří čísla. U útočníků je to o gólech.“

Z turecké ligy lze přestoupit do Juventusu?
„Určitě. Ale ne s jedenácti góly.“

A s kolika?
„S dvaceti. Když dá jakýkoli útočník v jakékoli lize dvacet gólů, je zajímavý pro všechny kluby v západní Evropě. Neříkám, že by byl dvacetigólový střelec z české ligy zajímavý rovnou pro Juventus, ale turecká liga je kvalitnější než česká. Navíc Tomáš už má na kontě i pět gólů v poháru.“

Může se za něj přimluvit Pavel Nedvěd, dnes už viceprezident Juventusu?
„Juventus už je tak velký klub, že z 99 procent rozhodují o příchodu posil výkony. Pavel by byl samozřejmě rád, aby v mužstvu skončil nějaký Čech, ale když nebude mít kvalitu pro Juventus, není to možné. A u útočníků se kvalita měří góly.“

Co Nedvědova role obnáší v praxi? Vy do Turína jezdíte často.
„Po funkci viceprezidenta Juventusu touží devadesát procent italského národa. Není to formální role. Je to asistent majitele Juventusu! Pavel k téhle poctě došel krůček po krůčku. Pravomoci a respekt v klubu si budoval postupně. Ze začátku mu samozřejmě pomohlo, co pro klub udělal jako hráč. Ale za vším ostatním je jen práce. Poslední tři roky je každý den na hřišti. A nejen s áčkem. Vidí všechny týmy.“

Jeho hráčská kariéra byla spojená s věhlasným hráčským agentem Minem Raiolou. Stále je Raiola i pro vás inspirací?
„Bezesporu! Mino je pro mě fotbalový táta, který mě spoustu věcí naučil. Díky němu jsem tuhle práci mohl začít dělat, protože mi společně s rodiči pomohl na začátku s financemi. Bez jediného slova. Každý čas strávený s ním je vysoká škola manažerství. Nevím, jestli to někdy zvládnu dělat tak jako on. Ani nevím, jestli to chci tak zvládnout.“

Proč?
„Má strašně málo kamarádů. Má vlastně jen rodinu a práci. Byli jsme asi před pěti roky společně s Pavlem (Nedvědem) a Minem v Miami a Mino mi říkal, že je to jeho první společná rodinná dovolená. Přitom jeho děti už nebyly úplně malé. Já naopak jdu rád s kamarády na fotbal, rád si jedu někam odpočinout na dovolenou.“

Co jste se od Raioly hlavně naučil?
„Když jsem úplně začínal, jel jsem kvůli jednomu hráči na Ajax Amsterdam. Měl jsem jít na jednání spolu s Minem. Ten se před vchodem otočil a řekl, že nemá čas, ať tam jdu sám. Chtěl mě to naučit.“

Tak vás hodil do vody, ať plavete.
„Asi si řekl: Nemá co zkazit, tak ať si to vyzkouší. Tehdy mi bylo čtyřiadvacet a seděl jsem sám se šéfy Ajaxu. Mino mi před vchodem jen ve dvou minutách řekl: Nezapomeň se zeptat na to, na to a na to. A musíš si za vším stát. Měj se hezky, nashle, pak mi zavolej. Totéž mi dvakrát udělal v Anglii.“

Námluvy Ibrahimovice s Barcelonou

Jaký má Raiola vztah se Zlatanem Ibrahimovicem?
„Kamarádský. Mino je se Zlatanem také v každodenním kontaktu. On jede se všemi hráči úplně na rovinu. Nebojí se jim cokoli říct. Vídá se s nimi častěji, čímž se pak mezi nimi vytvoří i mimofotbalový vztah. Mino zná rodiny hráčů, ví, koho a co baví mimo fotbal. Já to mám založené na stejném principu. Hráči o mně toho vědí spoustu a já o nich také. Rád s nimi jdu na oběd. Ne že musím, já chci. A rád.“

Byl jste někdy při tom, když Raiola vyjednával Ibrahimovicův přestup?
„Mohl jsem být dvakrát při počátečních jednáních o přestupu Zlatana do Barcelony. Veliká zkušenost!“

Jak to vypadalo?
„Zlatan měl už tenkrát v Interu Milán hodně vysoký plat. Takový, který nikdo v Barceloně v té době neměl. Txiki Begiristan (sportovní ředitel katalánského klubu) a jeho kolegové z vedení Barcelony z toho byli tenkrát v šoku. Říkali: My ho chceme, ale tohle jsou peníze, o kterých my tady rozhodnout nemůžeme. U nás je nikdo nemá, takže by musela zasednout správní rada a rozhodnout se, zda půjde na celkové zvýšení platů. Protože kdyby přišel Zlatan a měl tolik peněz, museli bychom to dorovnat Messimu a dalším.“

Dali Ibrahimovicovi nakonec, co chtěl?
„Dali mu ještě o milion víc. Tím se vlastně zasloužil o navýšení platů v Barceloně. V tom je prostě Mino Raiola fenomén.“

Jak to dokáže?
„Má dar vycítit pravý čas, kdy je šance na licitování a kdy ne. Zažil jsem v Nizozemsku, jak byl s jednáním o smlouvě hotový za pět minut. Říkal: Teď se ještě nemá smysl o něčem dohadovat, protože ten kluk ještě nic nedokázal. U něj jsem rád, že bude hrát a že mu navýšili výplatu. Až tady dá třicet gólů, bude to o něčem jiném. Teď musí dělat všechno pro to, aby těch třicet gólů dal. Říká se, že Mino hledí jen na peníze, ale tak to není. Peníze ho zajímají, až když už o něco jde.“

Jako u Zlatana?
„Vždycky mi říkal: Kdybych Zlatanovi nevyřídil to, co má, nebudu jeho manažer. Nebudu jeho manažer jen pro nic za nic. On mi pomáhá výkony, já mu za to na oplátku přinesu lepší peníze. Nemůžu mu říct: Pojď do Barcelony, ale budeš mít o dva miliony míň.“

Balotelli je hrozně fajn

Nešediví mu vlasy z dalšího extravagantního klienta Maria Balotelliho?
„Ne. Šediví mu z toho, že mu bude brzy padesát. S Balotellim jsem se několikrát potkal a je hrozně fajn. Ale je pravda, že před Minem se může chovat jinak než v šatně, protože má k němu respekt. Pro mě je ale překvapením, když Balotelli něco udělá, protože mi to k němu nejde.“

Jak bere Raiola jeho excesy?
„Za poslední dva roky exces neudělal.“

Ale taky moc nehraje. Ani na hostování v AC Milán.
„S Minem měli debatu, ve které mu Balotelli řekl: Začal jsem se chovat slušně, trénuju nejlíp, jak jsem kdy trénoval, a góly nedávám. Když jsem se choval jako blázen, měl jsem maskáčové auto, góly jsem dával. Co je lepší? A teď jak odpovědět, protože je to ve finále pravda. Jsou hráči, kteří potřebují ke střílení gólů volnost. Mrzí mě, že zatím Balotelli neukázal na trávníku to, na co má předpoklady. Jeho předpoklady jsou veliké.“

Jaká rada od Raioly stoprocentně funguje?
„Snaž se mít nejlepší hráče. A když je budeš mít, nemusíš cestovat po celém světě, kluby přijedou až k tobě domů. Pokud budeš mít průměrné hráče, musíš trošku víc cestovat. Protože průměrných hráčů je víc než špičkových. Potom je to o schopnosti manažera. Tedy o tom, jak dokážeš přesvědčit klub, že tvůj průměrný hráč je lepší než průměrný hráč od konkurence.“

Z čeho konkrétně žije hráčský agent?
„Z provizí z přestupů, z provizí z hráčových platů, je to individuální. Čím větší je zájem o hráče, tím větší je výplata i provize. Jsou to spojité nádoby.“

Jak reagujete, když slyšíte větu: hráčští agenti jsou paraziti fotbalu?
„Někteří čeští trenéři hrozně nadávají na manažery. Když pak ti samí trenéři skončí v klubu, první esemesky od nich míří k těm parazitům. Jestli neví o nějakém angažmá. Takže nejdřív to jsou paraziti a pak by všichni od nich chtěli pomoc. Jenže čeští trenéři nemají koule, aby přiznali, že mají svého manažera. Proto mají málo peněz, i oproti hráčům. Pro trenéra je těžké vyjednávat s klubem o smlouvě, protože tu práci chce dostat. Pro manažera je to jednodušší, s majitelem nemá žádný vztah. Jaký význam má pro trenéra smlouva na dva roky, když je v ní dvouměsíční výstupní klauzule?“

Máte sen udělat stomilionový přestup?
„Nemám. Můj sen je, aby můj hráč vydělával to, co Petr Čech. Nebo to, co vydělal Pavel Nedvěd. Ale jestli se k tomu dopracuje přes přestup za deset, dvacet nebo sto milionů, je jedno. Pro někoho je dobrý manažer ten, který si vychází vstříc s klubem. V mých očích má manažer hlavně zastupovat hráče. Chci, aby klub, který chce mého hráče, byl spokojený, že tam ten hráč je, ale naštvaný, že mu musí platit tolik peněz. Jestli budu v klubu oblíbený, nebo ne, je mi jedno.“

Vážně?
„Když budu mít dobré hráče, tak i z klubů, kde jsem neoblíbený, se ozvou. Teď jsem byl neoblíbený v CSKA Moskva. Vzkázali mi, ať jim v životě nevolám a nepíšu. Protože Tomáš Necid od nich odešel do Zwolle v poslední možné hodině zadarmo. Uteklo tři čtvrtě roku a s CSKA jsme si zase psali ohledně nějakého útočníka…“

Vstoupit do diskuse
0

EURO 2024 v Německu

Program EURO 2024 Los EURO 2024 Vstupenky na ME ve fotbale Kvalifikace na EURO 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 se koná od 14. června do 14. července v Německu. Turnaje se zúčastní 24 týmů. Česká fotbalová reprezentace se představí ve skupině F proti Portugalsku, Turecku a vítězi baráže C.

Fotbal dnes * Evropská liga * Slavia - AC Milán v TV * Liverpool - Sparta v TV

Články odjinud


Články odjinud