Sebevraždy bývalých fotbalistů Plzně Františka Rajtorala a Davida Bystroně otřásly Českem a otevřely téma duševního zdraví sportovců. Psycholog Jiří Šlédr v rozhovoru s Pavlem Štruncem připomíná, že fotbalové kluby a sportovní svazy obecně problému nevěnují dostatečnou pozornost. Jak by jednotlivé kádry měly s hráči pracovat, aby se podobné tragédie neopakovaly? V jakém věku se láme zájem o sport a proč svět přichází o výjimečné talenty? Co může sportovci zachránit kariéru? Podívejte se na celý rozhovor s „doktorem sportovních duší“
„Na osobnost člověka působí nepřirozené tlaky. To, co se děje, přesahuje jeho kapacitní možnosti a z dlouhodobého hlediska před sebou nevidí nic výrazně emocionálně pozitivního, co by nastartovalo další část jeho života. Neví kam dál, a pak to řeší tímto způsobem,“ říká sportovní psycholog Jiří Šlédr v rozhovoru pro Info.cz.
Šlédr si myslí, že problémem je i absence psychologů v klubech či svazech. I sportovní psychologové se ale podle něj musí umět "prodat," aby nepřetrvával názor, že přítomnost takového člověka ve sportovním týmu je něco nevhodného. Sportovec prý také potřebuje, aby vedle sportovní činnosti měl i kulturní vyžití, něco, kde může mimo sportoviště nabrat energii.
Problémy, které sportovci často skrývají, může způsobovat i neschopnost vypadnout z rutiny. "Mají režim, který opakují několik let po sobě, a pokud nemají nějakou alternativní činnost, je to pro ně náročné, protože najednou neví, co s časem," říká Šlédr. Takovou činností může být i trénování nebo studium, lidé, kteří jdou pouze za výkonem, ale bohužel často utíkají i za návykovými látkami.
